Maminka.czKojenec

Pomoc, chtějí mě rozvíjet!

Zuzana Labudová 17.  6.  2010
Pomoc, chtějí mě rozvíjet!
Někdy to kojenec s námi nemá vůbec jednoduché. Uspáváme ho, když by si přál být vzhůru. Bavíme ho, když se mu chce zrovna spát. Jediné, co ale opravdu nemůže, je říct nám: už toho všeho mám dost!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Zkuste se vžít do kůže novorozence. Drasticky vypuzen z milovaného lůna, připraven o neustálý a bezpracný přísun živin, obtěžován prapodivnými pochody a zvuky vlastních útrob. A k tomu dvě hysterické osoby, které nedají chvíli pokoj - tu ukázat paní doktorce, jak jsem krásně přibral, tady přebalit, zrovna když jsem si zařídil v plínce příjemně teplé čvachtání, a tamhle cvičit pasení koníků, protože to se prostě musí...

Osobnostní profil, takříkajíc vlastní poměr k celému světu, je sice každému člověku dán do vínku, jeho velkou část ale ovlivňují ty nejranější zkušenosti, a to především z kojeneckého věku. Přitom schopnost ovlivnit své okolí má kojenec jen velmi omezenou - nemůže se pohybovat, kam by zrovna chtěl, nemůže říci, co by si právě přál. Většina rodičů samozřejmě nejvíc touží po tom, aby jejich dítě bylo šťastné.

Kromě fyzických potřeb, o něž se miminko spolehlivě hlásí křikem, chtějí uspokojovat také ty psychické, proto když je dítě syté, přebalené a vyspinkané, a přesto je mrzuté, snaží se přijít na to, co by je rozptýlilo.

A pokud se jim to podaří, přináší jim to velkou satisfakci, což je samozřejmě v pořádku. K uspokojování psychických potřeb patří samozřejmě i dostatek podnětů, které zajistí správný vývoj kojence. Pokud je jich málo, může být rozvoj zpomalen či dokonce dochází k vývojové patologii. Dost často ale dochází ke druhému extrému - tedy doslova zahlcování, ať už je to příliš zvuků, lidí či činností.

Novorozenci jsou vybaveni úžasnou schopností - pokud je podnětů příliš a hrozí, že by mohlo dojít k přetížení nervového systému, organismus prostě vypne a dítě usne. A je mu přitom úplně jedno, co s ním právě děláte nebo kde se nacházíte. Jenže s přibývajícími měsíci se tahle schopnost pomalu vytrácí s tím, jak naopak roste hlad po poznávání nových věcí.

Tady je pak na rodičích, aby sledovali reakce svého dítěte, které většinou už velmi dobře znají, a zařídili se podle nich. Příznakem únavy, ať už fyzické nebo psychické, bývá nejčastěji mnutí oček, tahání se za ouška, zívání a také přerušovaný slabý pláč, později řev připomínající rozzuřeného tygra. Citliví rodiče poznají, že je dítě unavené, ještě dřív, než je potřeba signalizovat to pláčem.

Chyby při hře s kojencem:

  • Zásadním omylem je obložit ho spoustou pestrobarevných hraček. Nabízejte dítěti jednotlivé předměty postupně, teprve když jeden dokonale prozkoumá (rozuměj zmačká a ožužlá) a evidentně ho přestane zajímat, nabídněte další, ideálně co nejodlišnější.
  • Mnoho rodičů má jasnou představu o tom, jak si má dítě s hračkou hrát, a když na to miminko okamžitě nepřijde, rychle mu to předvedou. Kde je ale psáno, že se má pes mačkat na nose jen proto, že potom zaštěká?
  • Velkou zkouškou trpělivosti kojence je přístup, kdy rodič dítěti hračku ukáže, pak si s ní ale sáhodlouze hraje sám. Kromě toho, že můžete dítě rozčílit, je to nejlepší cesta k tomu, aby si v batolecím věku nedokázalo hrát samo.

Jak si správně hrát?

Novorozenec vnímá sebe i matku jako jednu a tutéž osobu. Neví tedy, že vy jste někdo jiný než on, nicméně váš obličej, hlas a vůni rozeznává již velmi brzy a vaše přítomnost je vždy vítána (připomeňte mu to tak za patnáct let). Pro začátek tedy bude stačit, když se přiblížíte asi na 30 centimetrů, což je přesně ta správná vzdálenost, na kterou dokáže spolehlivě zaostřit. Povídejte mu a přehánějte obličejovou mimiku. Zřejmě nebude nijak zvlášť reagovat, ale určitě se mu to bude líbit. Později nad ním můžete začít pohybovat barevným předmětem a pokoušet se zaujmout jeho pozornost.

Takové cvičení je ale pro dítě dost namáhavé, nemělo by tedy trvat víc než pár minut. Koneckonců kojenec sám pozornost vypne, když už se nedokáže soustředit.

Když dítě preferuje jednu stranu, k níž stále stáčí hlavičku, může vám lékař doporučit stimulovat dítě pomocí této hry a podnítit tak otáčení na druhou stranu.
Mezi oblíbenou činnost rodičů, ovšem méně populární zábavičku miminek, patří pasení koníčků. Obecně panuje názor, že pást by dítě mělo do tří měsíců, není ale třeba brát tento údaj jako dogma, a pokud se blíží třetí měsíc a dítě stále nepase, pořádat v tomto „sportu“ doslova dostihy. Většině dětí se poloha na břiše moc nelíbí, nerezignujte na ni, ale zbytečně netlačte na pilu.

Pokud se vaše dítě skutečně opožďuje ve vývoji, což musí potvrdit neurolog, zajisté dostanete řadu doporučení, jak jej rozvíjet. K podpoře otáčení na bříško či záda a lezení můžete použít oblíbenou hračku, kterou umístíte tak, aby se k ní dostalo kýženým pohybem. Velkou motivací bývají starší děti, takže pokud má miminko starší sourozence, máte vystaráno, pokud ne, hurá do mateřského centra nebo třeba na hřiště.

Nikdy se ale nenechte strhnout k závodům s ambiciózními maminkami, které se vás nejprve nevinně otážou, zda vaše dítko v sedmi měsících už chodí, aby vám pak s patřičným zadostiučiněním prozradily, že jejich potomek je mladší než ten váš, zvládá toho ale mnohem víc. Nabitý program neznačí dobrou matku.

Nemusíte každý týden s dítětem plavat, cvičit, masírovat je a navštěvovat solnou jeskyni. Ba naopak, neustálé přebíhání z jednoho kroužku na druhý a stres s tím spojený kojenci neprospívá. V láskyplné rodině má dostatek podnětů i bez těchto výdobytků moderní doby. Vy sama svého potomka znáte a víte, co mu vyhovuje.
Pokud se jeho potřebami řídíte, má tu nejlepší mámu, jakou si jen může přát!

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Kojenec, pomoc, Nejlepší cesta