[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Budí se občas váš syn nebo dcera uprostřed noci s pláčem? Vykřikuje, naříká, kope kolem sebe nohama či rozhazuje rukama? Pak ho možná trápí jedna ze dvou poruch spánku. Jmenují se: noční můra a noční děs.
Dochází k nim zpravidla v druhé polovině noci a co do výskytu jsou běžnější a také méně závažné, můžeme-li to tak nazvat. „Dítě pláče nebo křičí, probere se však do plného vědomí, pamatuje si, o čem se mu zdálo, a postupně se vám ho podaří uklidnit,“ vysvětluje dětská psycholožka Renáta Faltýnová.
Naproti tomu za noční děsy označují lékaři stavy, které nastávají poměrně krátce po sunutí dítěte a které se celé odehrávají v tzv. non-REM fázi spánku. Znamená to, že i když se dítě může jevit jako při smyslech, může se posadit nebo se dokonce pokoušet vstát, ve skutečnosti pořád spí. Projevy bývají podobné jako u nočních můr – tedy křik a pláč, tady se ovšem přidává ještě zmatenost, někdy pocení a zvýšený tep. „Podle statistik postihují noční můry deset až patnáct procent dětí,“ uvádí psycholožka Renáta Faltýnová, „kdežto noční děsy se vyskytují u pouhého jednoho až šesti procent.“
V případě nočních děsů se rozhodně nedoporučuje dítě budit, jedině byste tak prodloužili jeho zmatení. Obvykle stačí posedět chvíli u postýlky, konejšit, hladit a mluvit na něj tichým klidným hlasem, aby se za chvíli uklidnilo a opět „usnulo“ (i když se vlastně nikdy neprobudilo).
U nočních můr může být s opětovným usnutím trochu problém, jelikož děti se často bojí znovu zavřít oči. Nutná je trpělivost a hlavně klid, který musíte přenést i na svého vystrašeného drobečka. Měli byste počkat u postýlky, dokud znovu neusne a pokud nezabírá konejšení a hlazení, klidně si ho vezměte na zbytek noci k sobě do postele.
Lékaři se shodují na tom, že pokud k nim nedochází příliš často, nejsou noční můry či děsy v dětském věku nic neobvyklého, kvůli čemu byste se měli znepokojovat. Dochází k nim v důsledku nedovyvinuté nervové soustavy, která ještě není schopna zpracovat všechny podněty a zážitky z uplynulého dne či dní. Další příčinou může být déle trvající stres, psychická nepohoda nebo zesílená zátěž na organismus.
Obecně poruchy spánky postihují děti, které jsou hodně citlivé či méně sebejisté a děti s přemírou fantazie, které vše kolem sebe vnímají velmi intenzivně.
Přečtěte si:FOTOGALERIE: Podívejte se, jak děti bojují se svými strachy
Před spaním rozhodně omezte všechny rizikové faktory, které mohou dítě rozčílit či vzrušit. To znamená: v televizi nebo na počítači maximálně pohádku na dobrou noc, ale nenechte dítě volně si přepínat kanály nebo si vybírat, co si pustí. Nezačínejte s ním žádnou hru, při které by se rozparádilo. Snažte se ho postupně zklidňovat, přečíst mu pohádku, zabroukat ukolébavku, aby šlo do postele v pohodě a rádo.
Pokud se noční můry či děsy neopakují několikrát za týden za pediatrem či dále případně za neurologem či psychiatrem spěchat nemusíte. Většina dětí z nich vyroste sama a největší pomocí jsou jim při tom pochopení a důvěra jejich rodičů.