[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak se to stalo, že dříve vám partner připadal zajímavě excentrický, dnes už je ve vašich očích „jen“ otravný a lehkomyslný, obdivovali jste jeho klid a uvolněnost, které dnes považujete za pohodlnost a lenost, které vás přivádí k šílenství? Imponovala vám jeho přátelská povaha, vstřícnost a otevřenost, zatímco dnes mu vyčítáte, že si udělá čas a je milý na každého kromě vás?
Je to tak, v průběhu času se naše vnímání partnera a jeho vlastností mění a ty, které jste v počátku vztahu považovali za neodolatelné, vás nyní mohou nebetyčně iritovat. Pokud žijeme s partnerem delší dobu, postupně si o něm vytvoříme vlastní nereálná očekávání a představy, které by měl podle nás naplňovat.
Jenže se tak zpravidla neděje a zde začínají první potíže. Jednoduše to vše lze shrnout do jedné věty: Pokud chcete šťastné a spokojené soužití s partnerem, pracovat na tom musí začít každý sám u sebe, u svých chyb a nejistot. Protože:
„Neexistuje nic takového jako šťastný nebo nešťastný pár, pouze šťastní nebo nešťastní lidé, ze kterých se pár skládá,“ jak trefně uvádí americký psycholog Michael S. Broder ve své knize „Zůstat spolu, nebo se rozejít?“. Co tedy můžete udělat pro to, aby váš společný život začal znovu fungovat, pokud o to oba skutečně stojíte?
Žádný vztah nefunguje podle pravidel, která určuje naše okolí nebo kdokoli zvenčí. Ta „svá“ si společnými silami ušijte na míru, abyste je mohli akceptovat, respektovat, a hlavně dodržovat oba dva.
Proto musíte brát v úvahu potřeby, přání, zájmy a jedinečné vlastnosti každého z vás. Pro příklad, některé páry potřebují intenzivně pracovat na tom, jak spolu trávit víc času, jiným zase naopak pomůže trávit ho spolu méně.
Některým dvojicím prospěje společná dovolená a jiným může zachránit vztah, když budou naopak trávit dovolenou každý zvlášť. Pokud jeden preferuje pasivní odpočinek, opalování a koupání, druhý špatně snáší horko a nejraději ze všeho nazuje pohorky, nasadí batoh a vyrazí do hor, na první pohled je jasné, že najít kompromis není jednoduché. A nátlak nebo potlačení vlastních představ je pak zárukou „hororové“ společné dovolené.
Sedněte si spolu a sepište jakýsi „plán“, podrobný popis práce pro ideálního partnera. Pozor, zaměřujte se na věci, které by měl partner pro vás a spokojenější vztah udělat, nikoli na to, jaký by měl podle vašich představ být. Pak si navzájem své seznamy vyměňte a rozeberte je spolu. Není žádným tajemstvím, že bez otevřené komunikace a sdělování svých přání žádný vztah nebude fungovat.
„Většina párů překvapivě zjistí, že v jejich vzájemných „popisech práce“ je jen málo věcí (pokud vůbec nějaké), které by se nedaly realizovat nebo o kterých není možné se dohodnout,“ říká psycholog Michael S. Broder. Důležité je určit konkrétní cíle, tedy ujasnit si, jak byste chtěli, aby váš vztah vypadal teď, za měsíc, za rok, za pět let. Kam chcete směřovat, co si přejete, aby se změnilo, jaké překážky vás oddělují od toho, kde jste nyní a kam byste se rádi dostali, jak se v současné době můžete vypořádat se situacemi, které by mezi vámi dříve vyvolaly konflikty a napětí? Odpovězte si na otázky, co může (dokáže) každý z vás udělat, aby to pomohlo urovnávat spory a předcházet nedorozuměním.
Najděte si každý den aspoň pár minut, kdy spolu budete mluvit. Skutečně mluvit, vést dialog, vyprávět si o každodenních událostech. Spousta lidí časem sklouzne k jakési rutině, a když se večer sejdou doma, prohodí spolu sotva pár slov, vyřeší základní „provozní“ záležitosti, případně školní prospěch dětí, o sebe vzájemně se ale příliš nezajímají. A když už spolu přeci jen začnou mluvit, zpravidla dojde na vzájemné problémy, vyčítají si nesplněné sliby nebo připomínají nezbytné úkoly, co je třeba zařídit a co „už zase“ nikdo neudělal... Najděte i jiné způsoby, jak se spolu doma bavit, plánujte zábavu, co budete podnikat ve volném čase, vzpomínejte na hezké a příjemné zážitky, připomínejte si, jak úžasné byly začátky vašeho vztahu, jak jste se doopravdy těšili na to, že budete pořád spolu a sdílet dobré i zlé. Najděte si čas a vyrazte na schůzku jen sami dva. Ano, přesně tak, domluvte si romantické rande. Pracujte zkrátka na tom, abyste mezi sebe navrátili co nejvíc z tehdejší atmosféry. A nevzdávejte se.
Zjednodušeně řečeno, dospělého člověka nepředěláte, a pokud nejste schopni nebo ochotni přijmout svého partnera takového, jaký doopravdy je, se všemi jeho chybami, nedostatky a rozdílnými názory, nemáte příliš dobré vyhlídky. Veškeré odlišnosti mezi vámi mohou způsobovat problémy v soužití. Určitě dokážete okamžitě vyjmenovat hned několik věcí, ve kterých jste se svým partnerem zcela rozdílní a které vás štvou nebo spolehlivě rozčilují.
Někdy sice platí, že protiklady se přitahují, ale oblasti, ve kterých se lišíte, vždy vyžadují, abyste na ně vynaložili více úsilí a dokázali zajistit, aby vás vztah nezničily. Vidíte věci opačně? Nikdy nevyžadujte, aby váš protějšek byl stejný jako vy. Naopak, využijte rozdílných pohledů ve váš prospěch, uvědomte si, že takto máte jako „tým“ mnohem širší perspektivu a spousta vašich protikladných vlastností vám může být v životě užitečná.
Což se pěkně říká, ale v reálném životě těžko provádí, pokud nevíte, jaký druh podpory od vás partner očekává. Každý člověk potřebuje podporovat v něčem jiném a jiným způsobem.
Většinou máme tendenci poskytovat takovou podporu, která pomáhá nám samým, místo abychom se snažili zjistit, jaký způsob by potřeboval a ocenil náš partner. Pokud to děláte tak, jak vyhovuje vám, i když třeba s těmi nejlepšími úmysly, brzy zjistíte, že to nefunguje, nebo ještě hůř, přímo to odporuje tomu, co od vás doopravdy chce váš protějšek, aby se cítil dobře.
Může mu pak připadat, že ho vlastně vůbec neznáte a nevnímáte. Vy se pak logicky budete cítit špatně, nedoceněně a povede to k rozčarování. Ve stresu nebo když nás trápí starosti, chováme se každý jinak. Někdo je radši o samotě, jiný naopak vyhledává společnost, kohokoli, kdo by ho vyslechl a mluvil s ním, objal ho nebo utěšil. Víte, co skutečně v takových chvílích potřebuje váš partner? Buďte připraveni poskytnout emocionální podporu, pokud ale tápete, není na škodu se na rovinu zeptat, co se od vás očekává nebo požaduje.
„Promyslete si, jaký druh podpory každý z vás potřebuje. Výborný způsob, jak to udělat, je sepsat si seznam vhodných kroků. Nazvěte ho „instrukce, jak mě podpořit, když to potřebuji“. Budete překvapeni, kolika zbytečným hádkám takovéto vyjasnění dokáže zabránit,“ doporučuje psycholog Michael S. Broder.