[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Máte-li děti, určitě jste tuhle otázku řešili a určitě jste na ni hledali co nejlepší odpověď. Přiznávám, že u třetího dítěte to bylo mnohem jednodušší, ale obecně to byla velmi náročná zkouška mateřské lásky.
Věděla jsem moc dobře, že nechci být ta přehnaně vystrašená máma, která své dítě opustí snad až na střední škole. Na druhou stranu, pocit, že odcházím ven, byť se svým manželem, byl hrozný. Kdy je nejlepší čas jít ven? Ve dne, nebo večer: Jak dlouho si můžu dovolit být venku? A spousta dalších podobných otázek se mi vířilo hlavou.
Z vlastní zkušenosti doporučuji první vycházku bez dítěte dříve, než nastoupí tzv. separační úzkost, což je kolem devátého měsíce až jednoho roku. A přichází obvykle v době, kdy dítě pochopí že ono a maminka nejsou jedno a že maminka může kdykoli odejít. Co si budeme povídat, tohle zjištění je pro dítě poměrně děsivé.
Období, kdy je dítě fixováno na mámu, trvá různě dlouho, některé dítě to zvládne za pár týdnů, u jiného se ve vlnách vrací. Nepomůže táta, babička, děda, nikdo – jen máma. Vzpomínám, že v tomto období jsem nemohla ani zavřít dveře od WC, jinak se ozval hrozný řev. Proto radím: Začněte se svými „vycházkami“ ven co nejdřív. Třeba jen na hodinu. Přečtěte si pokračování článku na webu Supermámy.cz.