Poprvé do lavic. Jak dětem usnadnit nástup do první třídy?

Den, kdy se z předškoláka stane školák, velmi podstatně změní život celé rodiny. Nástup do školy se dá tak trochu přirovnat k nástupu do nového zaměstnání: nový šéf (paní učitelka), nová náplň práce (školní povinnosti), noví kolegové (noví spolužáci). Není divu, že se dítě může cítit poněkud vyděšeně.

Navíc se bude muset učit bez možnosti smlouvat (ve školce to ještě šlo, a když se ráno prostě nechtělo, maminka se občas dala přemluvit), nebude si moct udělat volno, kdy chce a na jak dlouho chce… Některé děti se do školy těší, jiným neustále vrtá v hlavě, jak to budou zvládat a co tomu řeknou rodiče.

A pokud už je doma starší sourozenec, dítě si vytváří ke škole postoj i podle toho, co říká bratr nebo sestra. V každém případě buďte připraveni na to, že s nástupem do školy vás čeká něco úplně jiného, než na co jste byli dosud zvyklí v mateřské škole. Dítě bude určitě unavenější a možná bude po příchodu domů spát, jako když ho do vody hodí. Nebo naopak bude zlobit a dovádět, protože ve škole ho samozřejmě drží zkrátka. Možná taky bude brečet a vzpomínat na školku, jak to bylo prima a teď to vůbec není ono. Důležité je brát tohle chování s rezervou, obvykle se všechno za pár týdnů srovná.

Jak to dětem usnadnit

Psycholožka Tereza Slunečková ze Sunny Canadian International School v Jesenici u Prahy říká, že vstup do školy je změnou ve fungování celé rodiny. S příchodem září se objevují otázky typu, kdo bude dítě vyzvedávat ze školy, kdo mu pomůže s přípravou do školy či kdo připraví svačinu.

Pokud jde o svačiny, čas vám ušetří, když je připravíte už večer, zabalíte do svačinové fólie a dáte do ledničky. Ráno pak nemusíte vstávat dřív a jídlo jen stačí z ledničky vyndat a vložit dětem do krabičky.

„V čase změn se lépe funguje těm, kteří mají ve svém životě řád a jasná pravidla nebo rituály. Je potřeba zavést novou rutinu, která se opakuje, takže je snadněji předvídatelná. Je na rodičích, jak režim stanoví,“ říká psycholožka. Povídejte si s dětmi o tom, jak to ve škole vypadá, jak to tam chodí, mluvte o tom, co je ve škole jinak než ve školce, snažte se dítě pozitivně naladit na školu, aby se na ni těšilo.

„Rodič má velkou moc svými otázkami na školu spoluvytvářet to, s čím se dítě vrací domů a jaké zážitky bude doma zpracovávat. Je velkou změnou, že svého drobečka pouštíte do nového a neznámého světa. Bude potřeba ho podpořit v pozitivním očekávání a vyvarovat se úzkostlivých otázek, které nejistě mapují, zda dítě daný školní den zvládlo.

Pokud je dítě spíše úzkostlivé, bude na tyto otázky odpovídat úzkostlivějším tónem a přizpůsobí své vyprávění vašemu očekávání, přestože ve škole působilo, že je spokojené. Proto nezapomeňte své děti podpořit, důvěřujte jim, že to zvládnou, a ptejte se zejména na věci, které se jim líbily, bavily je, a co ten den zvládly vyřešit. Takové situace jsou totiž hodny vašeho obdivu, dítě si zaslouží s vámi znova prožít svůj úspěch,“ doporučuje odbornice.

Noví kamarádi

„Náš šestiletý Ondra se nejvíc bojí toho, že si ve škole nenajde nové kamarády. Je trochu introvertní, i ve školce měl problémy a trvalo dlouho, než se skamarádil s Davidem, jenže ten půjde do jiné školy. Bojím se, že Ondra bude tak trochu ztracený,“ říká pětatřicetiletá Monika z Prahy.

Každá změna kolektivu bývá náročná, a to nejen pro děti. I my dospělí s tím míváme problémy, třeba když měníme zaměstnání. Na druhou stranu tuhle záležitost můžeme svým dětem usnadnit. Umožněte jim, aby například pozvaly spolužáky k vám domů, dovolte jim, aby šly zase na návštěvu k nim nebo si šly spolu zahrát fotbal.

Říkejte dětem, že to někdy prostě chvíli trvá, než se ve třídě s někým skamarádí, ale že si určitě brzo nějakého parťáka najdou. Určitě jim ale nemažte med kolem pusy a taky jim řekněte, že v každé třídě se najde někdo, kdo nebude jeho krevní skupina a s kým si nepadne do oka, ale že to vůbec nevadí.

S odborníky to jde lépe

Většinou se dětem nejlépe učí po krátkém odpočinku (třeba i po spánku), ne okamžitě po návratu ze školy. Jsou ale děti, které to chtějí mít „hned z krku“, pak se jim odpočívá lépe. V první třídě je nutné na děti dohlížet, i když se vám zdá, že jsou samostatné a šikovné. Úkoly nemusíte psát nanečisto, většinou je další verze horší než ta původní. Při psaní úkolů by mělo mít dítě klid a nemělo by být nikým rušeno.

„Domácí příprava je důležitá jak z hlediska opakování naučeného, tak z hlediska akceptování školních povinností. Zpočátku dětem pomáhejte, tašku jim nepřipravujte za ně, jen jim systematicky pomozte v tom, co je potřeba do tašky vložit, vyndat, jaké úkoly udělat. Zprvu je to tedy činnost spíše společná, ale jejím cílem je umožnit dítěti, aby ji časem zvládalo samo. Pokud dítě neví, co v tašce má, není samostatné a bude i nadále vyžadovat asistenci druhých,“ radí psycholožka Tereza Slunečková.