Maminka.czŠkolák: 6 až 12 let

Poprvé do školy

Mirka KoníčkováČasopis Moje psychologie 4.  9.  2009
Poprvé do školy
Začátek školní docházky může být pro dítě náročný, protože vstupuje do zcela nového prostředí. Mohou ho trápit obavy a nejistota a dost možná se mu tam bude stýskat po rodičích. Pomozte mu úspěšně zvládat povinnosti školáka od prvního dne.

Léto nezadržitelně spěje ke konci a rodiče budoucích prvňáčků už nejspíš začínají panikařit při představě všech změn, které je čekají. Můj syn se do první třídy těší. Já se ho snažím v jeho nadšení podporovat, ale nemohu se ubránit spoustě otázek, které mi víří hlavou: Jak budeme zvládat brzké vstávání? Nebude si v té velké škole plné cizích dětí a neznámých
dospělých připadat ztracený? Co když si na něj učitelka zasedne“? Co když se bude nudit, vyrušovat a zlobit? Výměna školkového režimu za školní s sebou opravdu nese spoustu zásadních změn v životě celé rodiny. Prvňáčkovi je potřeba přizpůsobit každodenní program tak, aby své nové povinnosti zvládl vyspalý a odpočatý, s podporou a pomocí rodičů.

V neznámém prostředí

Pro bázlivější nebo úzkostlivější dítě může být vstup do cizího světa náročný tím spíše, pokud netuší a neumí si představit, co všechno jej tam čeká. Psycholožka Tereza Beníšková, autorka knihy První třídou bez pláče, vysvětluje: „Některým dětem trvá déle, než si v novém prostředí zvyknou, může se jim stýskat po staré známé školce. Škola jim třeba bude připadat cizí a nepřátelská. Možná budou mít obavy i ze samostatné cesty do školy.“
Každé dítě však tento strach dříve či později zvládne. Vy mu přitom můžete výrazně pomoci, a to ještě předtím, než prvního září poprvé do školní lavice usedne.

„Povídejte si se svým dítětem o tom, jak to ve škole vypadá a jak to tam chodí, aby nešlo do úplně neznámého prostředí. Připomeňte mu, že školu přece vidělo u zápisu a že se mu tam líbilo (pokud to tak skutečně bylo). Mluvte o tom, co je ve škole jinak než ve školce. Že do školy už chodí velké a šikovné děti, které se tam naučí spoustu věcí.

Zkuste dítě na školu naladit a těšit se spolu s ním. Vyprávějte mu, jaké to bylo, když jste šli do první třídy vy, co jste ve škole zažili. Naučte dítě bezpečně chodit do školy (přecházet pouze na přechodu, pořádně se rozhlédnout a podobně). Pokud si nebudete úplně jisti, že dítě cestu do školy samostatně zvládne, raději ho do školy vozte či doprovázejte,“ doporučuje Tereza Beníšková.

Noví spolužáci

Michaela, maminka šestiletého Tomáše, si dělá největší starosti s tím, jestli si její syn najde ve třídě kamarády. „Ve školce se mu nejdřív moc nelíbilo, často plakal a nechtěl do ní
chodit. Pak se situace trochu zklidnila, když si našel kamaráda Míšu, ale ten v září nastupuje do jiné školy. Já se teď bojím, že ve škole by si mohl Tomáš připadat podobně
ztracený,“ říká Michaela. Každá změna kolektivu bývá náročná jak pro dospělého, tak pro dítě. Rodiče ale mohou dítěti jeho zařazení mezi nové spolužáky usnadnit. „Dítě nemusí ihned zapadnout do kolektivu. Opatrným a citlivým dětem trvá delší dobu, než se „rozkoukají“, zvlášť když s nimi do první třídy nejdou žádné známé děti.

Podporujte proto kamarádství mezi vaším dítětem a jeho novými spolužáky. Umožněte
mu, aby si třeba pozvalo spolužáky k sobě domů. Dovolte mu, aby šlo na návštěvu k nim či aby šlo s nimi ven. Povídejte si s dítětem o tom, že to někdy chvilku trvá, než se ve třídě s někým skamarádí, ale že si určitě s někým ze třídy bude rozumět. Mluvte i o tom, že ve třídě plné dětí bude nejspíš také někdo, s kým si vaše dítě „nepadne do oka“, ale že to nevadí,
tak to chodí v každém kolektivu. Snažte se, aby vaše dítě bylo pro ostatní děti něčím přitažlivé, aby mělo například zajímavý koníček, a také aby druhé něčím neodpuzovalo, třeba
nezvládnutými hygienickými návyky nebo agresivním chováním,“ radí dětská psycholožka Beníšková.

Dítě versus učitel

Když se se svými známými, „zkušenějšími“ matkami školáků, bavím o tom, co nás asi od prvního září čeká, upozorňují mě, že ze všeho nejdůležitější bude paní učitelka. Jestli jí můj syn „sedne“, jestli bude dostatečně komunikativní a ochotná mě včas informovat o případných problémech, zda bude vstřícná, trpělivá a schopná občas „přimhouřit oko“ při případných výstřelcích, které se od originálu, který mám doma, dají očekávat. Tereza Beníšková upozorňuje, že osobnost učitelky je velmi důležitá i pro vztah, který si dítě vytváří ke škole jako takové:
„Prvňáčkové většinou paní učitelku (mužů elementaristů je na našich školách bohužel nedostatek) milují. Často se stává, že to je rodičům až líto, když se s nimi dítě dohaduje, že „tak to není, protože paní učitelka to přece říkala“. Ale může se stát, že se dítěti paní učitelka nelíbí, že mu nesedí její styl práce. Nebo vyučující není sympatická rodičům a připadá jim, že učí špatně, ačkoli ji dítě má rádo. Neshazujte proto paní učitelku před dítětem, i když vám
nepadla do oka. Zkuste vystupovat se školou před dítětem jednotně. Pokud se vám něco na paní učitelce nezdá, proberte to s ní bez dítěte, nerozebírejte výsledek doma před potomkem. I když si o paní učitelce myslíte své, snažte se s ní spolupracovat a najít společnou řeč, je to ve prospěch vašeho dítěte.
A pokud dítě učitelku naopak na váš vkus příliš miluje, tak byste se tím neměli cítit ohroženi. Není to žádná vaše konkurence. V životě dítěte máte vy – rodiče, své pevné místo.“

Práce, nebo zábava?

Nástup do školy je zásadní změnou zejména s ohledem na každodenní rozvrh dítěte a jeho schopnost přizpůsobit se novému řádu a vyšším nárokům na práci. Je konec celodenních her a volné zábavy. Přišel čas se učit, soustředit, odpovídat na otázky, krotit svůj temperament... „Školní režim se od školkového většinou liší. Ve škole není tolik volnosti a svobodného výběru činností. Dítě se musí podřídit uspořádání hodin a přestávek. V hodinách se od něj očekává, že bude pracovat, že se bude přiměřeně koncentrovat a že nebude svým chováním rušit ostatní,“ upozorňuje psycholožka. Naštěstí je možné tyto schopnosti u dítěte podporovat postupným nacvičováním.

A nemusí to být žádný dril, naopak nejpřirozenější a příjemnější je podporovat schopnost dítěte se soustředit při oblíbených hrách, jako je pexeso, karty, deskové hry, Člověče, nezlob se...
Tereza Beníšková vyjmenovává i další možnosti, jak potomka nenápadně připravit na školní nároky: „Vyžadujte po dítěti, aby i doma plnilo dohodnuté normy chování. Například, že když mu na dobrou noc čtete, tak vám do toho nebude skákat a zkusí v klidu poslouchat. Nebo že když tatínek rád sleduje v televizi sportovní zprávy, tak to bude respektovat a nebude během nich v obýváku mluvit ani od tatínka nic chtít. Že si nebude brát bez dovolení věci od sestry ze stolu a podobně.

Povídejte si s dítětem o tom, proč je školní práce důležitá, kvůli čemu je potřeba vydržet. Ukazujte mu praktickou využitelnost školních poznatků (brzy už si samo přečte knížku, spočítá si, kolik mu mají vrátit v obchodě, naučí se anglicky a domluví se na dovolené u moře, dozví se něco zajímavého o své obci a o regionu, ve kterém žije...).“

Jak na psaní úkolů

Trochu mě děsí, že si jasně nedokážu představit, jak moc bude pro mého budoucího prvňáčka náročná domácí příprava. Kolik času bychom jí měli každý den věnovat? Kdy by se měly děti v optimálním případě učit? Měli by rodiče na vypracování úkolů vždy dohlížet, nebo je stačí jen podepsat? Mají se úkoly psát nejdřív nanečisto? Co když je dítě po návratu ze školy tak unavené, že si chodí lehnout? Dětská psycholožka radí: „Dítě určitě potřebuje mít vhodné domácí pracovní prostředí – to znamená dobře osvětlený psací stůl a židli, která neškodí dětským zádům.

Je třeba najít optimální čas na domácí přípravu právě pro vaše dítě. Většinou se dětem nejlépe učí po krátkém odpočinku (třeba i spánku), ne hned po návratu ze školy. Jsou však
i děti, které mají raději nejdřív povinnosti „z krku“, pak si odpočinek více užijí. Po osmé večer není vypracovávání domácích úkolů pro prvňáčka vhodné. V první třídě by rodiče měli
na domácí přípravu vždy dohlížet, i když je dítě šikovné a samostatné. Budou mít alespoň přehled, co škola od dítěte vyžaduje a jak se to dítěti daří. Pokud rodiče dítě naučí efektivnímu systému domácí přípravy, který bude dítěti vyhovovat, budou mít ve vyšších třídách ušetřeno mnoho času a práce.

V první třídě navíc spoustu času z domácí přípravy zabere hlasité čtení, kdy je vhodná nepřetržitá přítomnost a zaměřená pozornost dospělého. Pro prvňáčka je adekvátní, aby domácí přípravou do školy strávil maximálně hodinu. Úkoly není třeba psát nejdřív nanečisto. Některým dětem naopak přepisování úkolů dělá potíže a každá další verze úkolu je napsaná hůř než ta předchozí. Při psaní domácích úkolů by mělo mít dítě klid. Neměli by
ho rušit ani rodiče (např. hlasitým hovorem u jeho stolu, puštěnou televizí atd.), ani mladší sourozenec.“

Co s volným časem?

V první třídě se děti učí jen dopoledne, a tak mohou mít rodiče pocit, že by jim měli odpoledne zaplnit nějakými organizovanými činnostmi, nejlépe kroužky. Je pravda, že většinou zlobí děti, které se nudí, a že pro zdravý rozvoj dítěte je důležité, aby mělo dost podnětů. I v tomto případě ale platí, že všeho moc škodí. „Možným úskalím pro prvňáčka může být příliš mnoho kroužků. Dítě je pak přetížené, nemá prostor pro to, aby si pořádně odpočinulo a nabralo síly.

Zvažte proto přiměřené množství mimoškolních aktivit. Během prvního pololetí první třídy se nedoporučuje začínat s novými kroužky. Pokud předpokládáte, že dítě bude první třídu dobře zvládat, tak ať raději pokračuje v kroužcích, na které je zvyklé. Ale při známkách velké únavy nebo zlobení dítěte raději s kroužky na nějaký čas počkejte, ať
má dítě sílu se zaběhnout v nových povinnostech školáka,“ doporučuje dětská psycholožka Tereza Beníšková.

SPRÁVNÝ NÁCVIK PSANÍ

1. Psaní a kreslení by mělo vždycky být pro dítě příjemnou zábavou
a potěšením, a ne stresující povinností.
2. Dbejte na to, aby dítě vždycky drželo tužku správným způsobem
a zbytečně si neosvojilo různé zlozvyky, které se pak těžko odvykají.
3. Nejmenším dětem pořiďte psací potřeby, které mají trojúhelníkový
tvar a podporují tak správný úchop. Pero by mělo příjemně padnout
do ruky a mít měkkou zónu úchopu, která podporuje uvolněné
držení. Důležité je, aby se dítěti psací náčiní líbilo. Oblíbené pero je
vždy používáno s nadšením a motivuje ke psaní.
4. Pokud vaše dítě preferuje levou ruku, nesnažte se ho předělat,
ale pořiďte mu speciální pera a tužky pro leváky.
5. Problémy se psaním pomohou vašemu dítěti lépe zvládnout
odborníci ve specializovaných grafomotorických kurzech.

Témata: Rodina, Školy, Časopis Moje psychologie, Základní škola, Optimální čas, Největší starost, Psací náčiní, Školní lavice, Psací stůl, Správný nácvik, Správný úchop, První pololetí, Zdravý rozvoj, Pevné místo, Každodenní program
Mohlo by vás zajímat
Společná péče není střídavka! Je jen pro ty, co se umí dohodnout
Machová Martina
Rodina a vztahy
Byla jsem věčně naštvaná máma! Kdy a proč se to zlomilo?
Procházková Simona
Rodina a vztahy