[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
OTÁZKA:
Naše pětiletá dcera chodí druhým rokem do mateřské školy. Poslední dobou si poměrně často stěžuje na bolesti bříška, hlavně večer před spaním. Občas odmítá cokoli pozřít. Byla jsem samozřejmě vystrašená a nechtěla jsem nic zanedbat, proto jsme s ní již navštívili pediatra, který ji odeslal na vyšetření do nemocnice. Podstoupila několik testů i ultrazvukové vyšetření, lékaři ale nic špatného neobjevili. Obtíže by prý mohly být psychosomatické. Co to konkrétně znamená a čím bychom jí mohli pomoct? Kde mám hledat příčinu? Karolína N.
ODPOVĚĎ:
Děti mohou být ve stresu častěji, než si myslíme. Mnohdy z důvodů, které považujeme za nepodstatné. Třeba kvůli špatným známkám, kolektivu ve školce či škole, atmosféře v rodině nebo přílišnému množství koníčků. Zátěž se obvykle projevuje psychosomaticky, tedy zdánlivě nevysvětlitelnými bolestmi a nemocemi. Dalším příznakem jsou i náhlé a bezdůvodné změny v chování. Naše potomky můžou trápit i nesnadná adaptace ve škole nebo přírodní katastrofy a nadměrný vliv médií.
Děti na stres často „upozorňují“ psychosomatickými obtížemi, které se projevují jako bolesti (například bříška), problémy se spánkem, stravováním nebo změny nálady. Jinak tento negativní pocit vyjádřit neumí, je pro ně velmi těžké jednoznačně říct, co je stresuje, z čeho mají obavy a proč se cítí nejistě. Tuto dovednost by v nich měli pomáhat rozvíjet rodiče. K tomu ale sami musí nejprve porozumět chování a prožívání svého dítěte.
Stres patří mezi nejčastější důvody, proč rodiny s dětmi vyhledávají pomoc odborníka. Ten jim může pomoct s pochopením problému, komunikací a sebereflexí a k lepšímu zvládání složitého období. U dětí se stres často projevuje změnou v chování bez zjevné příčiny. Ne pokaždé to ovšem musí nutně znamenat, že je něco trápí, je ale dobré brát tuto variantu v potaz.
Už i velmi malé děti dobře vnímají, co se kolem nich děje. Současná doba je specifická – do popředí se dostává internet a sociální sítě. Děti se tak mohou dostat k informacím, na které nejsou připravené či které jsou pro ně nevhodné. Virtuální on-line svět může vyvolávat pocit hrozících katastrof a náročných situací. Děti by tak rozhodně neměly sledovat například celodenní on-line zpravodajství, a to ani pasivně.
Velmi důležité je rovněž věnovat dostatek času dětským otázkám a následně o nich i diskutovat. V žádném případě bychom neměli obavy dětí bagatelizovat. Můžeme jim dávat za příklad to, co pomáhá nám dospělým, a případně hledat řešení. Rodina by měla představovat bezpečné útočiště.
V průběhu celého života se neustále setkáváme s nějakými adaptačními procesy, ať už při změně zaměstnání nebo volbě nových koníčků. Tento proces pomáhá již v předškolním věku dětem objevovat, jak zvládat určité situace. Pokud je však nové sociální prostředí výrazně odlišné od toho, ze kterého dítě přichází, adaptace může být náročnější – třeba při nástupu do školky, školy, ale i po návratu do výuky po delší nemoci nebo po prázdninách.
Při adaptaci dětem pomáhají získané dovednosti a návyky z rodiny, ale i ze školy či školky. Pokud se však při nástupu do školního prostředí objeví negativní projevy, je třeba zpozornět. Projevy jsou různorodé, dítě má například problémy se spánkem nebo se u něj projevuje zvýšená emotivita. Rodiče tak ne vždy napadne, že příčina potíží je právě v adaptačním procesu. Nevyřešené problémy mohou mít dopad na zdraví dítěte i na celou rodinu, je proto vhodné vyhledat bez vyčkávání pomoc odborníka.