Když se Adámek narodil, byla to obrovská úleva, říká herec Lukáš Příkazký (34), známý ze seriálu Rapl i jako herec Dejvického divadla. Jak si užívá prvorozeného syna? A proč by ho nepůjčil na natáčení?
Lukáš je rodilý Moravák ze Strážnice, a často tak cestou do své domoviny zdolává nelehkou cestu po dálnici D1 z Prahy do Brna. Nově už i se svým synem Adámkem, se kterým se během našeho rozhovoru právě chystal na krátké „prázdniny“ právě za svými blízkými…
Máte už pro Adámka připravený kroj? Vlastníte jich přece jen už slušnou sbírku…
Kroj má na Moravě tak nějak každý, po dědečkovi – tady se říká „po stařečkoch“. I Adámek tam jeden malý má a měl ho už na sobě na Strážnických slavnostech. Akorát bylo vedro, tak jsme mu dali jen takovou letní variantu.
Prozraďte, jak jste se popasoval s novou rolí tatínka?
První dny a týdny jsou samozřejmě emocionální náraz. Nový rozměr lásky, štěstí, radosti ale i strachu a smutku. Ve chvíli, kdy se narodí, se o něj už nikdy nepřestanete bát, to byl pro mě hodně nový moment. Celkově vzato jsme měli ale obrovské štěstí. Ve všem.
Vy jste si zahrál ve filmu i v divadle tátu hned několikrát. Je to rozdíl oproti tomu, jak jste si to „maloval“?
Když člověk tátu jen hraje, dělá to tak nějak intuitivně. Teď už každopádně budu vědět, jak miminko správně chytit. Natáčel jsem i s několikaměsíčními dětmi, a když mi je dali do ruky, snažil jsem se vypadat, že vím, co dělám. (smích) Ale upřímně jsem si pokaždé říkal, že nevím, jestli bych „poskytl“ své dítě na natáčení.
Nelíbilo se vám, jak s nimi bylo zacházeno?
Záleží samozřejmě vždycky na konkrétní produkci, ale zažil jsem, že se na potřeby toho dítěte až tak nehledí. Když je dítě „na place“, mělo by to být dost o něm, protože ono nechápe, že hraje.
To každopádně… Jak vzpomínáte na porod? Byl jste u něj?
Byl a je to dost syrový zážitek. Vlastně nevím, jestli je to krásný nebo ne, teď tedy myslím ten průběh. Ale bez toho to nejde. A taky si myslím, že by to těžko šlo bez pomoci naší duly, která se starala nejen o partnerku, ale i o mě (smích). Když se pak Adámek narodil, byla to obrovská úleva – hlavně teda pro jeho maminku.
Povězte mi, máte nějaké výchovné zásady, kterých byste se jako táta rád držel?
Nemám to nějak promyšlené, nechávám to tak, jak se to děje v čase…Třeba teď, když leze, začíná chodit... Není to tak, že bychom se přehnaně báli, aby nejedl trávu a necucal žížaly, spíš si myslím, že je to potřeba. Protože kde má tu imunitu získat? Takže třeba v tomhle směru to z naší strany není žádná hysterie. Když to vezmu, tak my jsme taky vyrostli… První mobil jsem měl až v prváku na střední. Dětství jsme strávili v podstatě venku a dělali tisíce lotračin. V jeho případě bych to ideálně nechal taky tak. Myslím, že je to rozumný pohled.
Prozradíte nám i něco o svých pracovních plánech?
Nadcházející období pro mě bude hodně divadelní. V Dejvickém divadle budu zkoušet tři představení. A čeká mě taky natáčení seriálu. Nudit se nebudu!