[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příroda vše zařídila nadmíru moudře; hlavička maličkého kojence je vzhledem k tělíčku větší a těžší, než v pozdějších letech, což je s velkou pravděpodobností důvod, proč je hlavička plodu tou částí těla, která ke konci těhotenství naléhá na poševní vchod. Hlavička je navíc nejtvrdší a tvarově tou nejpraktičtější částí těla, která může razit cestu na svět – příroda je zkrátka moudrá. V termínu porodu je pak až 95 % děťátek připraveno „vykouknout“ na svět částí těla ke koukání určenou. Ale co zbytek?
Odborníci uvádějí, že zhruba jen 4 % děťátek zaujímá na konci těhotenství pro fyziologický porod o něco méně výhodnou polohu koncem pánevním. Tedy polohu naoko pohodlnou, připomínající sed, v extrémní poloze někdy dokonce klek, kdy na děložní vchod naléhá zadeček, nožky, nebo obojí v různých variantách.
„Definitivní polohu dítě zaujímá až po 36. týdnu, proto poloha při ultrazvukovém vyšetření v 30. týdnu ještě není definitivní.“ zdůrazňuje například známý porodník Zdeněk Záhumenský. Nicméně je potřeba podotknout, že ve výjimečných případech se může plod otočit i několik hodin před porodem!
Naše babičky o těchto dětech říkávaly, že jsou líné – líné se otočit (polohu dítěte lze zjistit i pohmatem přes břišní stěnu, což byla v dobách našich babiček a prababiček jediná možnost). Moderní medicína však naznačuje, že polohu plodu před porodem ovlivňují například některé vady plodu či dělohy.
Další příčinou může být kupříkladu nedostatečná délka pupeční šňůry či její obtočení kolem těla děťátka, dále také nadměrná velikost plodu a další faktory. Odborníci však přiznávají, že v mnoha případech zůstává příčina uložení děťátka v děloze koncem pánevním na konci těhotenství tajemstvím.
Přirozený porod koncem pánevním znali lékaři a porodní báby samozřejmě už ve starověku, dokonce jsou písemně zaznamenány nejrůznější doporučené postupy k manuálnímu obrácení děťátka přes břišní stěnu před porodem a speciální porodní postupy a „fígle.
Samozřejmě jsou též známé „babské rady“ nastávajícím maminkám, co dělat, aby se miminko otočilo. Už dávní lékaři a porodní báby totiž dobře věděli, že porod koncem pánevním je obvykle rizikovější a náročnější pro rodičku, děťátko i porodníka.
V moderní době už víme, že v těchto případech velmi záleží na přesném usazení děťátka v děloze. „Poloha může být podélná, při níž je dítě svou nejdelší osou rovnoběžně s osou dělohy a vlastně i těla matky, příčná, při které je osa těla plodu kolmá na osu dělohy, a šikmá, kdy osa těla plodu svírá s osou dělohy jiný úhel.“ vysvětluje porodník Záhumenský.
Při příčné poloze plodu se vždy přistupuje k císařskému řezu, při ostatních dvou velmi záleží na tom, jakým způsobem děťátko koncem pánevním naléhá na porodní cesty (zadeček, kolínka apod.).
Samozřejmě záleží i na dalších faktorech, jako je například předpokládaná hmotnost děťátka, rozměry pánve maminky apod. – zde má tedy hlavní slovo lékař. Důležitý je ale i názor a pocity nastávající maminky, která se nemusí i při splnění všech příznivých okolností cítit na přirozený porod koncem pánevním připravená.
Pokud nastávající maminku její gynekolog či porodník seznámí se skutečností, že její děťátko v děloze spokojeně posedává, místo aby se konečně způsobně „postavilo na hlavu“, obvykle s touto zprávou obdrží i celou řadu zaručených doporučení ze svého okolí, jak dítko donutit k polovičnímu kotrmelci.
Ty bezpečné může samozřejmě po konzultaci s gynekologem vyzkoušet. Nabízí se homeopatika, akupunktura a akupresura, moxování, speciální cviky (včetně například stojky ve vodě či indického mostu na lopatkách a cviční na všech čtyřech) i promlouvání k děťátku.
Další možností, kterou však nenabízí každá porodnice je mechanické otočení děťátka speciálním hmatem přes břišní stěnu (tyto hmaty byly dokonce známé už v mnoha starověkých kulturách). Otočit plod umí dnes jen velmi zkušení lékaři.
A bohužel je jich stále méně, což je jakási nevyžádaná daň za moderní, a v některých případech by se dalo říci až čistě přístrojový přístup k medicíně a diagnostice. Samotný zákrok pak probíhá za velmi přesně stanovených podmínek, vyžaduje přípravu (speciální infuze) a trvá maximálně několik minut. Úspěšnost se uvádí okolo 50 – 60 %.