[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Každá porodní asistentka by měla umět profesionálně pomoci ženě po stránce zdravotní i psychické, podpořit ji v informovaném rozhodování, nabízet a zajistit podmínky pro loučení s dítětem,“ říká o roli porodních asistentek v případech předčasného ukončení těhotenství nebo tzv. perinatální ztráty Anna Škvorová. V rámci běžného chodu zdravotnického zařízení však může snadno dojít k situacím, které ženu dále traumatizují.
Kde je hranice mezi samovolným potratem a perinatální ztrátou?
Samovolný či spontánní potrat je situace, kdy v prvním nebo druhém trimestru dojde k ukončení těhotenství a vyloučení nežijícího plodu. V počátku může mít podobu opožděné silnější menstruace, později se může více blížit porodu. Potrat v prvním trimestru je velmi častý, končí tak zhruba každé čtvrté až páté těhotenství. Může to být potenciálně riziková situace, ale s dobrou podporou si většinou tělo ženy s potratem dokáže samo dobře poradit. Při perinatální ztrátě pak dochází k úmrtí dítěte v pozdějším období těhotenství, při porodu nebo krátce po něm. V Česku se týká zhruba 500 žen ročně. Tato tragická událost zasáhne život celé rodiny. Rodiče procházejí v různých podobách procesem truchlení, často se dostavují pocity žalu, bezmoci, viny. Ztráta i potrat ovlivní i jejich sebevnímání a může narušit vztahy. Nicméně i potrat může být spojen s podobnými pocity. Prožívání žen je velmi individuální a je třeba dávat pozor na bagatelizaci časné ztráty.
Když se u gynekologa dozvím, že se embryo nevyvíjí, dostanu rovnou žádanku do nemocnice na revizi dělohy, nebo mám i jinou volbu?
Ženy stále velmi často popisují situace, kdy (nejen) po diagnostice zamlklého těhotenství byly okamžitě odeslány na revizi a bohužel až později zjistily, že existují i jiné možnosti. I u nás už se ale se šíří novější, takzvaný vyčkávací přístup, který se v zahraničí preferuje. Pokud nenastanou komplikace, dává se tělu čas, aby se očistilo samo. Invazivní chirurgický zákrok s sebou totiž nese rizika a provádět ho plošně všem je přinejmenším zbytečné.
Přechází pak žena do psychologické péče?
Dostupnost následné psychologické péče je komplikovaná. Ne všechny porodnice mají k dispozici kontakty na psychology. Často je předávají jednotlivé aktivní porodní asistentky, než že by šlo o systémovou péči. Množství podpory zajišťují také různé svépomocné i profesionální organizace jako Prázdná kolébka a další.
O perinatální ztrátě ženy nahlas moc nemluví. Proč je to téma tak tabuizované?
Téma smrti obecně je pořád tabu. Stále také doznívá přístup z dob minulého režimu, kdy se ženě bránilo kontaktu se zemřelým dítětem a dále se o něm nemluvilo. Panovalo přesvědčení, že by to ženám působilo trauma. V současnosti se i u nás postupně šíří podpora kontaktu a rozloučení se s dítětem, které je při citlivém provedení pro většinu žen prokazatelně přínosné. Myslím si, že je velmi důležité o tomto tématu hovořit. A proto to veřejně dělám.