Maminka.czPorod

Porody za socialismu: Z "hekárny" se nikam nesmělo, WC jen na chodbě, miminko se ukazovalo z okna

Fronta na telefon, aby se rodina dozvěděla, že se narodilo miminko? Maminka v pokoji a miminko u sestřiček? Podívejte se s námi do historie, jak probíhaly porody v 70., 80. a 90. letech minulého století. Jak je prožívaly samy maminky?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Fronta na banány. A pod okny porodnice

Svobodný výběr porodnice nebo partner u porodu a další vymoženosti jsou dnes pro nás samozřejmostí, o které se našim maminkám a babičkám ani nesnilo. Na druhou stranu, historky o tom, jak se čekaly fronty nejenom na banány, ale i na telefon, aby se vůbec rodina dozvěděla, že se miminko narodilo, nebo jak nás maminky ukazovaly tatínkům z okna, protože ti do porodnice nesměli, se nikdy neomrzí. 

S minulostí na nás často dýchá taková zvláštní nostalgie. Když ale porovnáte obrázky socialistické porodnice a té dnešní, už na první pohled je vidět, k jak velkým, až revolučním změnám v porodnictví došlo. Nejenom pokrok medicíny, ale právě i větší svoboda ve společnosti a v rozhodování dává maminkám více možností rodit si po svém, než tomu bylo třeba před třiceti lety. 

VIDEO: Čeká vás porod císařským řezem?

Chvilka přemýšlení nad porody

Pojďte se tedy teď s námi podívat zpátky do minulosti. Tady jsou konkrétní zkušenosti zasloužilých maminek dnes už dospělých dětí:

70. léta

„Všechno se mnou u porodu sepsali, oholili mě a šup na hekárnu, kde už dvě nebohé matky skučely bolestí. Já vykulená prvorodička jsem ani nešpitla, lehla jsem na lehátko a trpěla. Chodila se na nás dívat porodní asistentka. Doktora jsem neviděla. Z hekárny se nikam nesmělo, WC bylo na chodbě, velké bolesti, no zážitek.”

„Po porodu jsem svoje dítě neviděla, jen slyšela, vzali ho k jiným miminkům na jejich pokoj. Ke kojení jsem se dostala až za víc než 24 hodin. Odvedli mě na pokoj s dalšími deseti maminkami."

„Je fakt, že jsme žádná nemohla sedět, všechno nás bolelo, ale zažily jsme tam spoustu legrace a hlavně jsme se vyspaly. Děti přivezly jak housky zabalené, položené na bok, ve vozítku asi po deseti. Nakojily jsme a zase je odvezli a tak to bylo celý týden."

„Co nám dali, to bylo, poslouchaly jsme, co nám řekli. Některá měla zánět prsů, jiná zase nemohla kojit, každá měla něco a pak se to na pokoji probíralo. Návštěvy do porodnice nesměly, jen pod okna, a to odpoledne. A návštěvy vyvolávaly pod okny jména, aby vykoukla ta správná maminka."

80. léta

„V den porodu byl táta naštěstí doma, půjčil si „warťase“ a jelo se. V práci bylo velké pozdvižení. Sestřičky v porodnici dělaly vtípky, že nebudu mít kde porodit, protože rodí dalších šest maminek najednou. Porodní stoly byly tehdy v porodnici tři, obsazená byla i hekárna, a dokonce i koupelna. Naštěstí ještě bylo místo na sesterně, tam jsem to ostatně dobře znala." (maminka zdravotnice, pozn. red.). 

 „U nás tehdy nebyly porodní stoly ani oddělené plentou, prostě žádné soukromí. Ve společné sprše rostla plíseň a o vybavení, které jsme měly k dispozici, ani nemluvím."

90. léta

„Porevoluční“ porod byl určitě svobodnější v tom, že už existovala možnost mít tatínka u porodu. Taky vybavení bylo určitě na lepší úrovni než o deset let zpátky, ještě za komunismu. Nastávající maminky se tehdy nemusely nikde registrovat, prostě jsme jeli do nejbližší porodnice a porodila jsem. Tatínkovi tehdy nabídli, jestli chce být u porodu, ale řekl, že má moc práce. Myslím, že se tehdy prostě bál, jak to celé bude."

A jak vzpomínáte na svůj porod vy? Podělte se o své zkušenosti v diskusi na našem Facebooku. 

Témata: Porod, Po porodu, Miminko, Porodnice, Rodina, Retro, Socialismus, Nik, Okno, Pokoj, Vymoženost, Nikam, Facebook, Svobodný, Sametová revoluce, Chodba, Maminka, Chod