[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Neskutečně obdivuji všechny maminky, které se účastní soutěže Maminka roku, že mají takovou sílu, protože se často potýkají s věcmi, které jsou pro mě naprosto nepředstavitelné. Přes své, mnohdy nelehké osudy, v sobě nacházejí energii a sílu, aby o svém životě daly vědět světu, aby podpořily a inspirovaly ostatní maminky. A právě v tom je, myslím, obrovská síla celého projektu Maminka roku,“ říká Michaela Čejková.
Podle čeho se budete jako porotkyně rozhodovat?
Zkušenosti z předchozích ročníků se nedají přenést, důležité bude opět osobní setkání. Pokaždé, když se vracím domů ze slavnostního večera, mám pocit, že musím změnit svět, začít něco dělat. A poté, co přijedu na další ročník, jsem na sebe naštvaná, že jsem vlastně nic neudělala.
Jaká je vaše nejranější vzpomínka na maminku? Nevím, zda to je nejranější vzpomínka, ale vybavují se mi spíš situace, které se v dětství opakovaly. Takové ty malé rodinné rituály, jako je večerní čtení pohádky, rána, kdy mi mamka dává na stůl chleba s máslem. Tyto situace si pamatuji od útlého dětství. V čem měla vaše maminka pravdu, a vy jste tomu jako dítě nevěřila? Maminka se o mě vždy dost bála a já byla dost nešikovná, a přitom jsem se do věcí pouštěla dost po hlavě, takže jsem jí k tomu dávala i důvod. Nikdy jsem ten její strach nedokázala pochopit. Říkala mi, počkej, až budeš mít svoje děti, pak to pochopíš. A tak se teď už tři roky pořád bojím.