[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi to bude znít poněkud zvláštně; ale zamysleli jste se někdy nad tím, proč vlastně chceme, aby nás dítě poslouchalo? Jaký motiv je u vás ten ústřední? Je to jeho bezpečnost, touha potomka ochránit nebo třeba snaha o to, aby z dítka jednoduše nevyrostl asociální jedinec? Anebo si snad dokonce musíte někde uvnitř přiznat, že vás prostě uspokojuje, že vaše dítě ve srovnání s jinými mrňaty poslouchá jako hodinky?
Psycholožka Eva Mádrová smysl výchovy a poslušnosti definuje ve své knize Zkuste být dítětem následovně: „Cílem výchovy není dítě slepě poslušné a bez úvahy se podrobující nařízením, ale dítě, jež vyroste v člověka myslícího, který hledá pravé životní hodnoty a je schopen mezi nimi volit. Smysl má jedině výchova vedoucí k vytvoření vlastních morálních zásad, které dítě dodržuje z vlastní vůle a také kvůli tomu, že je samo považuje za správné.“
Pro rodiče může být v těchto souvislostech zajímavé se zamyslet nad tím, jestli tresty a další způsoby, které ve výchově (k poslušnosti) používají, vedou jejich potomka k trvalé změně chování.
Pakliže tomu tak není, možná je na čase zamyslet se nad tím, zda k výchově nepřistoupit jinak. Například pokud dítě již několik měsíců s gustem pravidelně utíká směrem k silnici a pokaždé dostane hlasitě vynadáno (na zadek apod.), bude tento způsob „výchovy“ v dané situaci u daného dítěte pravděpodobně naprosto k ničemu. Možná sice uleví oprávněnému vzteku, ale žádné skutečné výsledky nepřináší a dítě utíká dál…
Jak směřovat k tomu, aby nás děti respektovaly a poslouchaly z lásky – prostě protože nás mají rády a důvěřují nám? Máme pro vás několik tipů (ale jistě ne všechny).
Pokud „prcek“ poslouchá pouze, protože se bojí potrestání, možná vás časem budou čekat nepříjemné důsledky takového druhu poslušnosti. Jednoduše řečeno; až se ztratí(te) z dohledu, utrhne se z řetězu a z dobře „vycvičeného“ dítka se stane lump s obrovskou chutí pustit se do všeho, co má normálně zapovězené.
Psycholožka Mádrová to trefně glosuje: „Poslušnost vytvořená pouze hrozbou trestu přestává působit při možnosti svobodné volby. Bez dohledu trestající autority je možno začít dělat právě to, co bylo zakazováno.“