[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sebepřijetí a zdravá sebeláska jsou skutečně hodnoty, které nám velice pomohou k tomu, abychom žili naplněný a spokojený život, a to ve všech směrech. Každý, kdo si uvědomí svoji hodnotu a má se zdravě rád, tak se přijímá bez odsuzování, posuzování, sebeobviňování. Pokud respektujeme sebe, respektujeme i ostatní, a dokážeme si tak vytvořit prostředí, po jakém toužíme. Od sebelásky se v podstatě odvíjí úplně vše.
Dalo by se říci, že většina problémů, se kterými se v sobě potýkáme, od nesebevědomí přes přebujelé ego, žárlivost, pocit kontroly nad vším, manipulace, citové vydírání, perfekcionismus, náladovost, má kořeny v nezpracované sebelásce. Zpravidla si ale tyto hodnoty začneme uvědomovat až v dospělém věku, kdy zjistíme, jak na tom s přijímáním sebe sama, se sebehodnotu a sebeúctou jsme. Pokud na tom začneme pracovat, postupně přeměníme staré vzorce myšlení a chování za ty nové, funkční a pozitivní. Je to ale proces a práce sama se sebou.
To je samozřejmě individuální. Podle mých zkušeností jsou lidé schopni nastavit změny, zbavit se starých modelů chování a začít žít život takový, po jakém touží, tak během půl roku, až roku pravidelné a systematické práce na sobě. Jedině změnou sebe sama dokážeme uzdravit i svůj život, své vztahy, práci, zdraví i finance. Změny jsou pak trvalé, i když občas přijdou lekce a zkoušky – ale i to je součástí procesu sebelásky – přijmout se, nevinit se, ale uvědomit si, co příště udělat jinak.
Existuje řada návodů běžně dostupných v knížkách, ať jsou z oblasti koučinku či pozitivní psychologie, ale z vlastní zkušenosti vím, že úplně nejpodstatnější je poslouchat sebe sama. To, jak se cítíme, jaké máme myšlenky, co nám říká naše tělo. S těmito informacemi pak můžeme pracovat. Když bych to měla vyjádřit jednou větou, řekla bych: Poslouchejte svoje srdce.
To neznamená vlát životem tak, jak to zrovna cítím, být s tím, do koho se zrovna zamiluju. Srdcem je myšlen náš vnitřní zdroj, intuice, potenciál, naše vnitřní moudrost, kterou máme v sobě úplně každý. Jen ji neustále přehlušují myšlenky, přesvědčení, zkušenosti, strachy a obavy.
Poslouchat své srdce může znamenat například to, že děláme, co je v souladu s námi, co nám nezpůsobuje sevření kolem žaludku nebo na hrudi, nepříjemné pocity na těle, stres, nervozitu a špatnou náladu. Pokud se nám podobné projevy trvale dějí v některé oblasti našeho života, je čas na změnu a na uvědomění si, zda v tom, kde jsem, chci setrvat. A pokud ano, tak co udělám jinak, abych se cítila dobře. Řešení je vždy a máme ho každý v sobě.
Vždycky je důležité najít si čas sama pro sebe. Hledat cesty, jak být občas s partnerem sami bez dětí, ale také, jak si užít čas sama, s kamarádkou nebo třeba ve společnosti přátel. Pokud žena ještě před narozením dítěte měla nějaké koníčky, je dobré se k nim vrátit, jakmile je to možné, a to už během mateřské dovolené.
To, že se stane žena maminkou, neznamená, že musí celý svůj život a všechen svůj čas obětovat svým dětem. Když si ženy – maminky zachovají to své, jejich sebevědomí neklesne, posílí se, budou spokojenější, což je velkým darem pro děti i partnera a okolí si jich navíc bude i vážit.
Mohu toto potvrdit i z vlastní zkušenosti, neboť mám už dvě dospělé a samostatné dcery, věnovala jsem se jim maximálně, ale také jsem nezapomínala sama na sebe. Máme krásný vztah a víme, že jsme si vzájemnou inspirací, protože teď každá máme své životy a děláme, co nás baví a naplňuje a tvoříme si své životy tak, jak si přejeme.
NLP s hypnózou je zcela přirozená metoda, díky které se propojujeme se svým potenciálem, vnitřním zdrojem neboli vnitřní moudrostí. V hypnotickém stavu můžeme být spontánně i několikrát za den. Když se například zadíváte z okna a jen tak necháte běžet myšlenky a nepřisuzujete jim žádné emoce či důležitost. Nebo když děláte to, co vás baví, jste v tzv. přítomném okamžiku, flow, zkrátka, když přirozeně relaxujete a vypínáte hlavu. Tím, že se dostáváme „k sobě“, jsme otevřenější svému zdroji, ve kterém máme vždy to nejlepší řešení a tu nejlepší odpověď. A právě tato metoda využívá principů konverzační hypnózy a metody NLP, což je metoda pozitivní psychologie, která pracuje se smysly a emocemi.
S klientem vždy pojmenujeme a upřesníme téma, které chce řešit, a já ho tím tématem řízeně provedu k nastavení pozitivních změn a přeměně starých vzorců myšlení a chování na ty nové, funkční a pozitivní.
Člověk při hypnóze nespí a také nic neříká a po hypnóze ještě hovoříme o tom, jak u něj proces probíhal. Není možné nikomu nic sugerovat, neboť náš vnitřní zdroj, v hypnóze se tmu říká nevědomí, má svoji vlastní ochranu, takže to, co s námi není v hlubokém souladu, nikdy nepřejímáme.
NLP s hypnózou odstraňuje všechny druhy strachů a fobií, trémy, červenání, je vhodná pro uzdravení sebevědomí a sebelásky, pomáhá při změnách, je vhodnou metodou k nastartování hubnutí, odstranění závislosti na cigaretách či nemožnosti otěhotnění, které nemá žádnou fyziologickou příčinu.
Tuto metodu kombinuji také s koučinkem, pokud se u klienta objeví nějaký hluboký problém, který koučovacími metodami nejde řešit. NLP s hypnózou navíc nemá žádné kontraindikace.
Ano, to je pravda. Vždy je pak na nás, jestli kroky ke změně uděláme, nebo ne. Zpravidla, když si na řešení přijdeme sami, ať v koučinku nebo se nám odhalí při NLP s hypnózou, už máme nakročeno jít dál a většinou také jdeme. Ale zodpovědnost, jestli se skutečně posuneme, budeme dál na sobě pracovat, rozhodneme se udělat změny, které nás brzdí, ta zodpovědnost už je čistě na každém z nás.
My se můžeme vždy rozhodnout, zda se staneme vědomými Tvůrci – Tvůrkyněmi svého života, začneme se změnou u sebe a budeme žít takový život, jaký si přejeme, nebo se položíme do role oběti, svoji zodpovědnost přehodíme na druhé zacyklíme se v kruhu nespokojenosti, frustrace, negativity, obviňování sebe i druhých, což postupně vede ke zklamání a nakonec i onemocnění.
Cesta k naplněnému životu je být svá, autentická, být v souladu se sebou, protože jedině tak si vytvoříme soulad s nejbližším okolím, ve vztazích, v tom, co děláme a tvoříme.
To je hodně široké téma a má kořeny hluboko v historii. Říká se, že aby byl vztah šťastný, tak muž má mít cíl, a tím cílem by neměla být primárně rodina, i když o ni s láskou pečuje. A žena je v tom vztahu proto, aby se radovala, tvořila a muže tou radostí podpořila.
On jí to pak vrací v té lásce, ochraně, respektu a pochopení. To neznamená, že muž má pracovat a žena sedět doma. Mohou být dokonce oba na vedoucích pozicích, ale muž v té mužské energii a žena v ženské.
Když začnu od mužů, tak dnešní společnost klade velký tlak na jejich úspěšnost, a to jak profesní, finanční, tak i společenskou. Současně bývají vychováváni například v tom, že emoce k mužům nepatří, že kluci nepláčou.
Takový muž potká ženu, která vlivem různých okolností musela převzít mužské role, postarat se o sebe, o rodinu nebo byla vychovávána s mužským přístupem k životu. Když se pak spolu lidé potkají, zamilují, tak dočasně se oba vrátí do svých principů, muž se stane rytířem, žena se cítí být princeznou.
Ale jakmile to prvotní zamilování pomine, oba se začínají vracet ke svým vzorcům chování. Očekávají a jsou pak zklamáni.
Opravdu náročné období a velká změna do života páru přichází s narozením dítěte. V tu chvíli se v ženě mění emoce vlivem hormonálních změn a tam by mělo přijít pochopení muže i například v tom, že domácnost nemusí být jak z cukru a dokonale uklizená, i když je žena vlastně celý den doma s miminkem a „nemá“ co na práci.
Naopak žena často chce po muži, aby zastal vše, co ji emočně a fyzicky vyčerpává. Často chce mít doma z muže „kamarádku, aby jí naslouchal, skvělého otce, pomocnici, chce po něm, aby vyjadřoval emoce, a současně chce, aby byl chlapský.
Žena přebere roli muže, začne vše plánovat, kontrolovat, určovat, menežovat. Muž se v tom začne ztrácet, stahuje se a v kombinaci s nastavením obrazu dokonalého muže současné společnosti se dostává do stresu, stejně jako se do stresu dostává žena.
Podstatou ženy je radost a trpělivost. Žena by měla vedle muže probudit svou sílu ve své jemnosti a muž vedle ženy rozvinout svou jemnost ve své síle. Není ale možné měnit někoho druhého tím, že mu budu říkat, co má dělat a co ne. Jedině změnou sebe sama, prací na své ženskosti můžeme uzdravit vztah, ve kterém je vše, co má být – láska, vášeň, radost, důvěra, svoboda, respekt a úcta.
To se stává docela často a více v rámci koučinku. Ženy přijdou s tím, že by si například chtěly uspořádat čas tak, aby mohly pravidelně chodit cvičit, a postupně si přijdou na to, že o čas tak ani nejde, ale spíš o to, že se jim nechce opouštět na ten čas děti nebo partnera.
Ne proto, že by to doma nezvládli, ale třeba proto, že chtějí mít všechno pod kontrolou. Nebo se v nich probudí pocit viny, že jako mámy a manželky musí být doma a pečovat o rodinu. A to už zase přichází prostor pro práci se sebeláskou a sebehodnotou.
Hodně jsou to strachy ze změn, nesebevědomí, sebeobviňování, ale i fobie, nadváha. V podstatě vše má jednoho společného jmenovatele, a to je nesebeláska. Hodně žen namítne: „Ale já se mám ráda“! Ano, každý se má svým způsobem nějak rád a úplně vědomě si neubližuje.
Že popíráme sami sebe, nežijeme v souladu se sebou, ale podle toho, jak si to představuje partner, jak to říkají rodiče, někdy i přátelé a společnost, tak už v tom je něco v disharomii. Pokud s tím nesouzníme. Ti nejbližší to myslí s námi upřímně dobře, ale ve finále jsme to my, kdo musíme žít s našimi rozhodnutími, ne oni.
Setkávám se s lidmi, kteří se bojí změn, protože mají velký strach z nejistoty, ať vztahové nebo materiální. Nebo si vybudují přesnou představu svého života a pevně se jí drží, protože tak je to podle nich v pořádku. Jenže za tím vším se skrývá strach v různých podobách a převlecích. Změna je tou jedinou neměnnou jistotou, kterou v životě můžeme prožít.
Vychází ze srdce, aby nám otevřela cestu k vlastnímu opravdovému životu, radosti, lásce a moudrosti. Lidé si paradoxně dobrovolně vybírají těžký a nespokojený život, protože uvíznou v pasti strachů, místo aby se dobrovolně rozhodli tvořit svůj život podle svého, žít v radosti a mít život takový, po kterém hluboko ve skrytu duše touží.
Ať prožíváte cokoliv, otevřete se procesu změny, probuďte v sobě odvahu. Nemusíte zpočátku udělat vůbec nic, jen se vnitřně rozhodnout. Okolnosti se začnou skládat samy a vás to povede. I když se to někdy nemusí obejít bez bolesti, a někdy i zatraceně velké, nikdy ale nebude ta bolest větší a trvalá, jako když si proces změny kvůli vlastním strachům zcela zastavíte ...
Je to tak. U mě to byl asi celoživotní proces a práce sama na sobě. Když jsem měla malé dcery, tak jsem si uvědomila, odkud pocházejí mé problémy a starosti. Vznikaly proto, že jsem nežila v souladu se sebou, ale že jsem si něco nastavila rozumem, že to tak je správné, a zcela jsem potlačovala své emoce a to, co mi právě říkalo to moje nitro.
Trpěla jsem strachy a dokonce chvíli i panickou atakou. Pracovala jsem sama se sebou, četla jsem, pozorovala a pozorovala. Hluboká vlastní a prožitá zkušenost mi otevřela cestu k pochopení, jak to s našimi myšlenkami a emocemi je. To jsem se postupně začala dočítat v různých seberozvojových knihách, kde se mi jen to, na co jsem přišla, zcela potvrzovalo.
Postupně přes cestu novinářky, ale i třeba tiskové mluvčí, jsem si uvědomovala, co skutečně chci, co je mou cestou a čemu bych se měla věnovat. Nebylo to vymyšlené hlavou, ale věděla jsem to uvnitř sebe sama. A když jsem se rozhodla, události se daly do pohybu a já dostala možnost projít výcvikem koučinku a NLP s hypnózou a jít cestou, která se jeví být i mým posláním.
Dojímá mě neustále něco, neboť všechny příběhy jsou v něčem silné a řešitelné. Přišla ke mně klientka, která se nemohla zbavit zodpovědnosti za svou sestru, přestože obě už byly ve středním věku. Její sestra měla na ni neustále nároky, jí to vyčerpávalo a neuměla říct ne.
To se pak odráželo na její pohodě a celkové atmosféře její rodiny. Klientka začala být v neustálém stresu a začala trpět psychosomatickými potížemi. Při prvním sezení jsme pracovali na její sebehodnotě a odstranění emočního bloku z minulosti, který působil ten pocit nedostatečnosti a sebeobviňování. Při dalším setkání přišla klientka s tím, že skutečně v klidu dokázala říct ne a jejího nadhledu a klidu si všimla i rodina.
Podotkla ale, že ji začal víc chutnat alkohol, což byla informace pro ni, že za jejím nesebevědomím je určitá forma závislosti (na vztazích, na pozornosti… ).
Její nevědomí jí tu závislost demonstrovalo v podobě hrozícího návyku na alkohol, jinak by si toho problému ani nevšimla. Zapracovaly jsme na závislosti, nastavila si nové úhly pohledu, nové přístupy a několikaletý problém byl minulostí.
Nevědomí nám vždy pošle informaci, kde je problém a s čím je třeba zapracovat. A často by nás to ani nenapadlo, že s tím, co řešíme, může mít společného i „banální“ událost, kterou jsme zažili.
Koučink na rozdíl od NLP s hypnózou není terapie. Je to metoda zaměřená na přítomnost s vizí do budoucna a je postavena na otevřených otázkách, které vedou právě k otevírání a aktivaci vnitřní potenciálu, zdroje. Při koučinku si člověk může nejen přijít na něco nového, může se objevit tzv. „aha moment“, kdy si najednou něco uvědomíme a už to víme.
Často se lidé motají v kruhu několik let, neví, jak na změny jít, co mají dělat, čemu se věnovat, cítí prázdnotu a nenaplnění. Koučink jim může skvěle pomoci s rozkrytím toho, po čem skutečně touží, a následně k odhalení bloků, myšlenkových stereotypů a strachů, které jim nedovolí pohnout se z místa.
Koučink není poradenství ani mentoring, kouč neradí, jen otevřenými otázkami vede klienta, aby sám přišel na to nejlepší řešení pro něj samotného. Kombinace NLP s hypnózou a právě koučinku dokáže v lidském životě opravdu zázraky. Vím to z vlastní zkušenosti.