[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná to máte podobně. Možná pracujete částečně z domova, nebo si domů nosíte pracovní resty, anebo se „jen“ snažíte nacpat všechny povinnosti vyplývající z provozu domácnosti do čtyřiadvaceti hodin. Pokud jste na tom ale podobně jako já, spousta přemlouvání vás stojí už jen to, abyste si k pracovním restům sedla.
Kdykoli mám před sebou nějaký náročný pracovní úkol, najednou si začnu všímat neumytých oken, která mi do té doby absolutně nevadila. Jsem schopná rovnat ponožky podle velikosti, jen abych oddálila nevyhnutelné. Když už se nedá „svítit“ a konečně se ponořím do hlubin nevyřízených e-mailů, jsem spolehlivě během pěti minut odvolána, abych pomohla s úkolem z prvouky, oblékla panence šatičky nebo našla to „zatracený lejstro, který tady před pár dny leželo“.
Když k tomu ještě připočtu svou nutkavou potřebu čas od času zkontrolovat, co nového se objevilo v soukromém facebookovém bulváru, moje pracovní efektivita je značně tristní. A musím říci, že už jsem v rámci jejího zvýšení vyzkoušela skoro všechno – bez valného úspěchu. Proto, když jsem se doslechla o metodě Pomodoro, přistupovala jsem k ní značně skepticky.
Metoda Pomodoro není žádným módním výkřikem, ale světlo světa spatřila už v devadesátých letech. Tehdy vývojář a autor knih Francesco Cirillo popsal metodu, kterou aplikoval sám na sobě, když studoval a potřeboval při studiu dosáhnout co nejefektivnějšího výsledku. Když svou techniku popsal poprvé, valná část čtenářů si klepala na čelo, protože Pomodoro vypadala až směšně jednoduše.
Celý vtip totiž tkví v tom, že si pracovní úkol rozdělíte na pětadvacetiminutové intervaly. To znamená, že pětadvacet minut se soustředíte na maximum a podáváte nejlepší a nejintenzivnější výkon, jakého jste schopna. Pak následuje pětiminutová přestávka, kdy si můžete oddechnout a dopřát relax. A poté se, osvěžena, vrátíte na dalších pětadvacet minut k intenzivní práci. Mimochodem, svůj název získala metoda Pomodoro podle minutovníku ve tvaru rajčete, který se používá v kuchyni a na kterém si Francesco Cirillo své pracovně-studijní intervaly odměřoval.
Pokud jste na tom podobně jako já, nejspíš vás Pomodoro ani v tomto okamžiku nezaujala. Ostatně co je tak převratného na myšlence, že se práce střídá s odpočinkem? Jenže z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pokud dáte metodě Pomodoro šanci v praxi, rázem zjistíte, jak chytře je vymyšlená.
„Jako jedno z velkých plus této metody vidím skutečnost, že obtížné úkoly jsou rozděleny na několik menších úseků. Člověk tak má vidinu, že se bude muset soustředit jen omezenou dobu a pak přijde uvolnění,“ říká psycholožka Marcela Vojířová. „Použila bych příměr s jakýmkoli předsevzetím. Pokud chce člověk, aby byl při plnění předsevzetí úspěšný, musí si dát dosažitelný cíl, který je v dohledu. A s touto metodou je to podobné. Každý ví, že se dokáže bez problémů soustředit pětadvacet minut a tato vidina je mnohem příjemnější a reálnější než předsevzetí, že bude intenzivně pracovat několik hodin v kuse.“
To je také důvod, proč při metodě Pomodoro eliminujete prokrastinaci, tedy courání po sociálních sítích a podobné odkládání práce či tříštění pozornosti. Mnohem snáze se totiž přinutíte skutečně pracovat, řešit úkoly a soustředit se, protože víte, že v dohledné době bude následovat přestávka, kdy si budete moci oddychnout a klidně zkouknout, co je nového na Facebooku nebo cokoli vás napadne.
V pětadvacetiminutovém intervalu však nenechte svou pozornost odběhnout kamkoli jinam než mimo řešený úkol. Váš mozek se velmi rychle naučí soustředit na kratší úseky a sama budete překvapena, v jak vrcholné formě se vám představí.
Upřímně přiznávám, že k vyzkoušení metody Pomodoro významně přispěl i fakt, že jsem k tomu nepotřebovala vůbec nic. Pokud nemáte doma minutovník nebo stopky na hodinkách, můžete klidně využít některou z aplikací, které měření v rámci metody Pomodoro nabízejí. Byla jsem také značně zvědavá, jestli je taková technika vůbec uplatnitelná pro matky s malými dětmi. Ostatně, jak každá matka může potvrdit, není žádné umění soustředit se pětadvacet minut v tiché místnosti, případně ve společnosti dospělých lidí. Ovšem dokázat to samé v domácnosti obývané mrňavými užvaněnými lidičkami, to je zcela jiná liga.
Tahle metoda vám pomůže zvládnout práci, péči o děti i domácnost bez prokrastinace.
Metoda Pomodoro vyžaduje plánování i v „běžných“ podmínkách a toto plánování musí být o to důkladnější, pokud se snažíte dotáhnout pracovní resty s rodinou za zády. Především si ujasněte, kdy ji můžete aplikovat. Spí vaše zlatíčko pravidelně dvě hodiny po obědě? Výborně! Do nich se vám vejdou hned čtyři Pomodoro intervaly. Odjela babička s kočárem na procházku? Nebo jste svým dětem pustila pohádku na hodinu a půl? Zrekapitulujte zkrátka svůj denní program a najděte v něm „okna“, v nichž je velká pravděpodobnost, že nebudete rušená. Klidně můžete na dobu oněch pětadvaceti minut naplánovat dětem „tiché aktivity“, jako je kreslení, skládání puzzle a podobně.
Předtím, než se do Pomodoro pustíte, musíte mít také v hlavě rozplánováno, čemu přesně se budete v následujícím pětadvacetiminutovém intervalu věnovat. Vyberte si vždy jen jednu věc nebo jednu konkrétní část většího úkolu. Tak si zajistíte, že vám myšlenky nebudou utíkat a perfektně se soustředíte.
Nastavte si na minutovníku pětadvacet minut a pusťte se do toho. Pokud možno se v průběhu této doby nenechte ničím vyrušit od své práce. Telefonáty, e-maily, sociální sítě a všichni další zloději času bez problémů těch pár minut počkají. K práci si nepouštějte ani hudbu, zkrátka nic, co by rozptylovalo vaši pozornost. „Jen velmi málo lidí dokáže být stejně výkonných, pokud se věnují více úkolům najednou. Většina dosahuje mnohem lepších výsledků, pokud se pozornost netříští, ale míří pouze k jednomu cíli,“ potvrzuje psycholožka. V klasické verzi této metody by po sobě měly následovat čtyři cykly absolutního soustředění proložené třemi pětiminutovými přestávkami, během nichž se vám restartuje mozek. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že když si počet cyklů přizpůsobíte podle toho, kolik máte aktuálně volného času, bude to fungovat i tak. I přes mou původní skepsi totiž musím přiznat, že metoda Pomodoro je opravdu mnohem víc než točením minutovníku ve tvaru rajčete. Vyzkoušela jsem ji jak u mentálních pracovních úkolů, tak u takových protivných povinností, jako je třídění skříní.
Pětadvacetiminutové úseky jsou ideální k soustředění a přimějí vás přinutit se i k nezáživné práci, aniž byste měla nutkání odbíhat k zábavnějším věcem. A kupodivu se to bez problémů dalo zvládnout i se dvěma malými dětmi (dokonce se do metody Pomodoro daly zapojit i domácí úkoly do školy). Podtrženo, sečteno: Geniální metoda, ke které nepotřebujete vůbec nic, která vám zaručí tu největší výkonnost vašeho života. Slibujeme!