[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V osmi měsících se má dcera poprvé ocitla v dětském koutku univerzity. Potřebovala jsem se nutně učit na zkoušku a muž odjel pracovně do zahraničí. Chůvu v koutku jsem požádala, aby mi zavolala, kdyby Maruška vypadala nespokojeně. Raději jsem si sedla do vedlejší budovy univerzity a nervózně jsem čekala na telefonu. Po třech hodinách učení jsem zjistila, že zase tak nepostradatelná nejsem… Od té doby si tam dcerka hrála ještě čtyřikrát.
Ilona Sovová, vedoucí Dětského koutku Technické univerzity v Liberci, kde se platí symbolických 40 korun za hodinu, mi potvrdila, že hlídání menších dětí není až takovou výjimkou:
„Naše chůvy hlídají nejen malé děti, ale někdy na krátkou dobu i miminka. Nejčastěji tak asi od půl roku. Děti do jednoho roku mají pro sebe jednu chůvu, starších pak bývá na jednu pečovatelku víc – to posuzujeme individuálně, aby se dítě cítilo dobře.“ Ročně využije zdejších služeb kolem šedesáti rodičů, studenti tvoří menší část z nich. Za sebe můžu říct, že je skvělé, že vysoké školy už vycházejí vstříc i maminkám, které během mateřské a rodičovské dovolené studují.
Před odchodem se vzájemně prozvoňte, abyste věděli, že telefony fungují. A domluvte se na pravidelných telefonátech.
Společnost se mění a s ní potřeby dětí a rodičů. Že je zájem o hlídání i těch nejmenších dětí, potvrzuje zakladatel on-line platformy pro hledání chův Hlídačky.cz Petr Šigut:
„Jen za posledních 24 hodin lidé zadali 11 poptávek na hlídání do 3 let. Některé rodiny už dnes hledají chůvu už před narozením dítěte, aby měly výpomoc i v tom počátku.“ Rodiče si na této platformě vybírají chůvu v zásadě sami. Ale pokud by měl Petr Šigut s výběrem poradit, stěžejním kritériem je podle něj kurz první pomoci. Proto se portál Hlídačky.cz spojil s Českým červeným křížem a nabízí „svým“ chůvám možnost proškolit se v kurzu první pomoci zaměřeném přímo na děti.
Otázka, jakou chůvu vybrat, by však byla na jiný článek. Ještě před samotným výběrem byste měli zvážit, zda to váš potomek v relativní pohodě zvládne. Dětský psycholog Miloslav Čedík nevidí nic špatného na tom, když rodiče citlivě přemýšlejí nad tím, kdy dají hlídat svou ratolest jiné osobě než z rodiny – pokud to dítě nestresuje: „Když vidíte, že se vaše dítě cítí s dalším člověkem klidně a spokojeně, je to značka ideál. Jsou ovšem děti, kterým bude zvykání na jinou osobu trvat déle, a těm musíte dát čas.“
Podle Karoliny Stejskalové z hlídací agentury Malý objevitel je zvykání si na chůvy hodně individuální. „Některé děti jsou natěšené už dopředu a příchodu chůvy se nemohou dočkat. Jsou rády, že jim věnuje plnou pozornost, že si mají s kým hrát. Odloučení od rodičů berou hůř děti, které zrovna procházejí separační úzkostí nebo nejsou zvyklé na jiné lidi. Tam je pak potřeba, aby hlídání bylo ze začátku kratší a rodiče byli poblíž, než si dítě na novou situaci zvykne, třeba ve vedlejší místnosti.“
Dětský psycholog Miloslav Čedík proto apeluje na rodiče, aby si na první návštěvu koutku nebo na první hlídání chůvou neplánovali schůzky. Kdyby náhodou batole brečelo, vznikla by nepříjemná situace pro všechny zúčastněné strany.
Každé dítě je jiné a vykazuje jinou potřebu trávit čas s maminkou. Zaměřil bych se na adaptaci na jiný prostor a sledoval, jak ji bude dítě zvládat. Změna by neměla nastat příliš silově. Dítě se musí naladit na dalšího člověka, seznámit se s ním. Nepodceňujte zkrátka proces zvykání si. Důležitá je rozvaha konceptu s chůvou, zda jde o nepravidelná setkání nebo o soustavné dlouhodobé hlídání. V takovém případě je potřeba počítat s tím, že si dítě s chůvou může vytvořit silný emoční vztah. K malému miminku každý člověk přece přistupuje citlivě a s mateřskou péčí, takže tam nějaký vzájemný cit určitě vznikne.
Záleží na věku, ve vývoji se objevují období, kdy se dítě odmítá odloučit od primárních pečovatelů, takže ti skoro nemohou jít ani na záchod nebo pro dřevo do kůlny. Později se dítě při hře s druhými odloučí, ale je velmi rádo, když je někdo blízký poblíž. Instituce jako koutky a dětské skupiny jsou do dvou tří let nouzové opatření, později je lze v omezené míře přivítat.
„Pro malé dítě je důležité vytvořit si pevnou citovou vazbu k jedné nebo několika málo blízkým osobám. K tomu je zapotřebí neustálý láskyplný pečující kontakt. Ten rozhodně nebývá stoprocentní – není to možné a ani pro to není žádný důvod,“ uklidňuje novopečené maminky dětský psycholog Václav Mertin. „Takže kočárek vyveze babička, sourozenci i třeba sousedka. Vůbec to neznamená, že chvíle odloučení způsobí nějaké a už vůbec ne nenávratné škody.“
V hlídání nejmenších dětí rodinou nevidí problém ani dětská lékařka Martina Milkovičová. Pobyt v dětských skupinkách je ovšem jiný: „Dítě je v novém, cizím prostředí, okolí se již nepřizpůsobuje jemu jako při hlídání v rodině. Proto je vhodné, aby byl začátek pozvolný a spolu s maminkou nebo jinou blízkou osobou. Když batole nepoznalo chvilku bez maminky, může nastat problém. Buďte opatrní hlavně v období kritickém pro vznik separační úzkosti. V tu dobu raději děťátko, které není zvyklé na odloučení, s chůvou, skupinkách či jeslích nenechávejte.“
Některé děti jsou natěšené a příchodu chůvy se nemohou dočkat. Jsou rády, že si mají s kým hrát.
Psycholožka Xenie Majznerová, která se zabývá vývojový modelem psychologa Gordona Neufelda, upozorňuje, že děti v tak raném věku potřebují především rodiče a je pro ně těžké být daleko od svých vazeb. Ovšem naše společnost se skládá především z nukleárních rodin, kde chybí hlídání, protože i prarodiče pracují. Takže potřeba dětských skupin je zcela pochopitelná.
„Ideální je vytvořit síť dospělých, se kterými bude mít dítě aktivní a bezpečný vztah. Záleží tedy, zda tento vztah bude možný s dospělým z dětské skupiny. Mezi proměnné patří počet dětí na jednoho dospělého, jeho osobnost, citlivost a osobnost dítěte,“ říká psycholožka. A dodává, že po hlídání může dítě mít hodně emocí, které se projeví až doma s rodiči. „Poskytněte jim proto dostatečný prostor pro jejich vyjádření.“
Velkým kritikem jeslí byl i světově uznávaný dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček, který proslul svými výzkumy s dětmi v ústavní péči: „Děti, které byly vystaveny příliš dlouhému pobytu v kolektivních zařízeních, vykazovaly jasné známky citové deprivace.“ Ke změně přístupu k celodenním nebo dokonce celotýdenním jeslím přispěl film Děti bez lásky, který je volně ke zhlédnutí na YouTube.
Co si ze všech těchto odborných názorů vzít? Že je to o dítěti. A taky o nás, o rodičích. „Nelze stanovit přesnou míru, každá rodinná konstelace i samotné děti se od sebe liší,“ shrnuje dětský psycholog Václav Mertin. „Ovšem zásada by měla být: V předškolním věku omezit pobyt mimo rodinu na nejmenší možnou míru. Prakticky to má znamenat, když je to možné, brát děti po obědě domů, alespoň jeden všední den odpočinek doma, pobyty s prarodiči dávkovat opatrně podle minulých zkušeností.“ K možnosti hlídání chůvou připomíná jeden fakt, který rodiče ne vždy zvažují: „Je potřeba počítat s tím, že si dítě k chůvě může vytvořit velmi intenzivní emoční vztah, pokud s ní bude trávit hodně času, což není u všech rodin žádoucí.“
Ve věkovém období do tří let se zaměřujeme především na rozvoj jemné a hrubé motoriky. Například společně vyrábíme hračky z přírodnin, z mechu a šišek, zapojujeme tak u dětí kreativní myšlení a fantazii. Aktivity je vhodné častěji měnit, střídat je v kratších časových úsecích. Děti zapojujeme do domácích aktivit, vaření a uklízení. Když to pojmeme formou hry, děti to ocení a užijí si společný čas. Může se jednat o loupání vajíčka, sypání ingrediencí do mísy nebo třeba rozmíchání pokrmu. Pro děti je hra stejně důležitá jako pro dospělé práce. Děti rády prozkoumávají prostředí, dopřejme jim k tomu příležitost. Můžeme je nechat hledat po bytě nebo venku různé předměty. S dětmi se učíme říkanky, zpíváme, některé chůvy hrají dětem na hudební nástroje, takže získávají vztah k hudbě a celkově ke zvukům. Také stavíme tunely a domečky z kartonu, klepeme na dveře, zvoníme na zvonek, řadíme hračky podle barev, počítáme na prstech, hrajeme loutkové divadlo… Zkrátka se snažíme, aby dítě zapojilo všech pět smyslů.