Nicolo, jak je to s tou vaší vášní pro marmeládu? Pojmenovala jste po ní svůj instagramový profil i svůj nový ateliér…
Ty nejlepší marmelády dělá moje maminka a já jsem na návštěvy přátel vždycky nějakou donesla. Tak mi přátelé začali říkat Marmeláda, Marmi… a nějak se to chytlo. (usmívá se)
VIDEO: PODCAST MAMINKA: DĚTI A SPORT
Zdroj: Videoredakce ženských titulů, CNC
Jakou marmeládu máte doma nejradši?
Adámek miluje palačinky, takže marmelády jsou u nás velké téma. Myslím, že se všichni shodneme na jahodové a meruňkové. Máme rádi klasiku.
Kde a jak vznikl nápad založit ateliér pro dětské interiéry?
Bylo to trochu spontánní. Miluju děti a dětský svět, dětský pokoj je barevné a útulné místo, kde se dá kreativně dost vyřádit. Zároveň mi přišlo dobré zaměřit se na jednu věc a o té vědět všechno. Sama jsem máma, tak vím, co a ve které fázi dítě potřebuje.
Co v Marmi nabízíte a jaké projekty vás baví nejvíc?
Ateliér Marmi je zaměřený na dětské pokojíčky. Nabízím vše od kompletního návrhu až po realizaci, pokud je potřeba, tak i nábytek a textilie na míru. Moc se těším na všechny projekty a výzvy.
„Pouštíme si spoustu starších pohádek, a dokonce i staré české filmy. Mají pomalejší děj a nestimulují dítě tak moc jako ty dnešní…“
Nechávají vám zákazníci při navrhování volnou ruku, nebo přinášejí i své nápady?
Většinou úplně volnou ruku. Vytvořím prezentaci s moodboardem, kde ráda nabízím pár variant, a od toho se odpíchneme. Předtím než vůbec začnu něco vymýšlet, si také hodně povídáme o tom, jaké jsou jejich představy, ráda se ptám i dětí, co by si přály. Určitě mám nějaký svůj osobitý rukopis, miluju přírodní materiály, jemné barvy a dřevo. Ale vždycky mám na paměti, že pokojíček není pro mě, a tak se snažím co nejvíce jeho obyvatele poznat. Spíš se setkávám s tím, že rodiče chtějí, aby bylo dítko ve svém království spokojené, a nechají ho vybrat barvu nebo motiv. Já ho samozřejmě také trochu směruju, dávám mu na výběr pár variant, které mi přijdou estetické a praktické.
Za pomoci jedné české truhlářské dílny jste navrhla i krásnou dětskou postel, která je inspirovaná jednou pohádkovou klasikou. Prozradíte jakou?
Pro českou firmu Dorsen jsem navrhla kolekci dětských postýlek. Nápad vznikl, protože jsem sama hledala postýlku pro Adámka. Hodně se převaluje, tak jsem hledala něco měkoučkého, kde by měl dost místa a kde bych mu mohla číst pohádky. No a když jsme se dívali na tu snad nejstarší verzi Medvídka Pú, byl tam záběr na pokojíček Krištůfka Robina a jeho postel. Moc se mi líbil ten tvar – a tak vznikla kolekce Robin.
Máte rádi klasické pohádky, nebo ty modernější?
Pouštíme si spoustu starších pohádek, a dokonce i staré české filmy. Mají pomalejší děj a nestimulují dítě tak moc jako ty dnešní.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste Adámka nosila ještě v břiše?
Adámek je covidové dítě, takže na tu dobu moc ráda nevzpomínám. Naštěstí to nebylo v té první vlně. Když jsem byla v 7. měsíci, přelétali jsme kvůli manželovi do USA, a Adámek se narodil ve Washingtonu. Tehdy za námi nemohl nikdo z rodiny přiletět, takže jsem na všechno byla dost sama. Tatínek měl povinnosti v NHL a sám musel podávat výkony. Začátky byly krušnější, hlavně noci, ale zvládli jsme to.
Roste vám tedy tatínkův následovník?
Nejvíc ho poslední dobou baví fotbal, což tedy tatínek nesl ze začátku trochu těžce. (směje se) Ale teď, když vidí, že Adámka baví běhat a sportovat, tak je rád. Áda ještě miluje pexeso, už mě i několikrát porazil, což nesu těžce zase já. (směje se) Asi jako většina kluků nevydrží nikde moc sedět, malování nebo nějaké tvoření moc nepřipadá v úvahu.
Na Instagramu jste sdílela fotografii, na které spinká v posteli i s hokejkou. Tak má táta ještě malou šanci.
Áda chodí na hokej i fotbal. Vedeme ho hlavně ke sportu, ve finále je nám jedno, co bude dělat. Nikdy ho nebudeme do ničeho nutit. Rád se chodí dívat na hokejové zápasy, ale zatím spíš pozoruje tu show okolo, maskota, kostku… a mává na tatínka.
Co říkáte na ambice některých rodičů, kteří by doma chtěli druhého Jardu Jágra nebo Ronalda a mnohdy ty především svoje nesplněné ambice za každou cenu transformují do svých dětí?
Je to těžké, neodsuzuju to, protože ze začátku to dítě musíte trochu popostrčit nějakým směrem. Tréninky nejsou jen zábava, ale někdy i dřina. Samozřejmě nesmí to být do té míry, aby dítko nechtělo na tréninky chodit nebo bylo frustrované. Já ale nemám ráda spíš opačný extrém a tím jsou děti přilepené k obrazovkám a iPadu, které nedělají nic. To mi přijde horší než ambiciózní rodiče.
„Uvědomuju si, že život je krátký a tahle jízda může kdykoli skončit, proto se nechci za ničím honit, chci dělat jen to, co mě baví a naplňuje…“
Jak to má s používáním mobilu, případně tabletu Adámek?
Ideálně bych u něj chtěla oddálit používání telefonu do nějakých 7 let nebo i dál, jak to půjde. Často poslouchám podcasty o biohackingu, je to takový můj koníček. Vím, jaký mají obrazovky vliv na vývoj mozku, a proto se snažím to co nejvíce oddálit. Adámkovi jsou čtyři roky, takže se mi to zatím mluví. Samozřejmě se dívá na televizi a na pohádky v telefonu, když třeba cestujeme. Když ale vidím děti, i miminka, na iPadech u večeře, je mi to trošku líto.
Profesionální sportovci vedou dost kočovný život. Kam ve světě jste se v rámci manželova působení podívala?
Žili jsme v Chicagu, Washingtonu, chvíli v Hershey a Seattlu…
Teď manžel hraje za pražskou Spartu, na venkovní zápasy ale dojíždí. Jak případné odloučení zvládá Adámek?
V NHL se může stát, že jsou na takzvaném tripu i týden nebo dva. Tady v Čechách většinou jezdí po zápase v noci domů, takže to je úplně v pohodě. Stalo se, že byl s národním týmem delší dobu na přípravě, a to už Adámek plakal. Když tatínka nevidí delší dobu, nechce s ním moc mluvit ani přes FaceTime, protože je naštvaný, že je pryč. Takže to chudáci nesou trochu těžce oba. Jinak spolu mají moc hezký vztah, Michal je ten nejlepší táta.
Jak moc změnil syn vaše priority, pohled na život?
Myslím, že oběma rodičům se zcela změní priority, ale můj pohled na život zůstává pořád stejný. Hodně si uvědomuju, že život je krátký a tahle jízda může kdykoli skončit, proto se nechci za ničím honit, chci dělat jen to, co mě baví a naplňuje, chci si užívat každého dne, své rodiny, přátel a přírody. Nic víc není.
Uvažujete o tom, že by se vaše rodina mohla ještě rozrůst?
Bohužel se dlouhodobě potýkám s endometriózou, takže ještě před pár měsíci by mě tato otázka hodně rozhodila. Teď už ale můžu říct, že si to představit dokážu…
Dita Mrázková
16. května 2024