[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I když je v České republice očkování dítěte povinné, rozhodovat můžete, a tedy i musíte. Nenabádáme k „očkování všeho“ ani k neočkování. Následující řádky berte spíš jako rozcestník, kam se vydat pro informace, a také jako shrnutí obecných pravidel, doporučení a zásad.
Když se mi před deseti lety narodil první syn, byl termín „očkování“ jen kolonkou na kartičce preventivních návštěv pediatra. Zvýšenou teplotu po každé „včeličce“ jistila dávka Paralenu. Prostřední syn se od půl roku potýkal s opakujícími se záněty průdušek, očkování jsem několikrát odkládala a v jeho roce a půl mě sestřička zastavovala ve městě, kdy už přijdeme na trio spalničky, zarděnky, příušnice.
1% rodičů by své děti nenechalo očkovat proti žádným nemocem.
Nechtělo se mi – v rodině byl bratranec s nežádoucími reakcemi, které jsem viděla na vlastní oči: osypaný po celém těle a s nesrazitelnými horečkami několik dní. Třetí dítě? Nechávám očkovat vše povinné, ale později, ne hned, když je to poprvé možné. A pomalu zjišťuji, jaké jsou další možnosti a co všechno jako rodič „musím“.
„V České republice je očkování povinné, udává to zákon na ochranu veřejného zdraví. A rodič má tedy povinnost očkovat podle platného očkovacího kalendáře,“ říká Martina Suchánková ze společnosti Rozalio (Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování).
A jedním dechem dodává, že rodiče jako zákonní zástupci mají právo rozhodovat – a neměli by si ho rozhodně nechat upírat. Nesplníte povinnost, následuje sankce?
U téhle informace končí většina rodičů, kteří váhají, jak s očkováním svého dítěte naložit. A navíc vám ho nevezmou do školky, takže není co řešit. Nic se ale „nejí tak horké“ – možnosti totiž máte různé a vše se dá nějak řešit.
88% rodičů věří lékaři jako důvěryhodnému zdroji informací o očkování
Hned úvodem vyvrátíme mýtus, že vás jako eventuálního neočkujícího (či očkujícího jinak, než je obvyklé) rodiče odvedou v poutech před soud: „Kdo neočkuje, jak má, nebo vůbec, činí přestupek,“ uvádí na pravou míru Martina Suchánková. „Za ten můžete dostat maximálně pokutu.
Za posledních šest let se na nás ale neobrátila jediná rodina, které by se tento postih stal,“ dodává.
Se školkou je situace složitější. V České republice neočkované dítě nepřijmou do předškolního zařízení a nemůže se bohužel účastnit ani ozdravných pobytů a oblíbených škol v přírodě.
„Tuhle sankci nemají ani sousední státy, které mají očkování povinné, jako je Polsko nebo Slovensko,“ dodává Martina Suchánková. „Paradoxní je, že letos mají rodiče povinnost umístit dítě do školky v posledním předškolním roce – a to i neočkované.“
Pojďme vstoupit na tenký led rodičovských kompetencí a rozhodování za své děti. Na pocit zodpovědnosti jsme nikdy nebyli moc zvyklí, především v oblasti „bílých plášťů“.
Pan doktor přece ví, co se má dělat, a my chceme pro své dítě jen to nejlepší. „Očkování je velmi kontroverzní a složité téma, neznámých je stále velké množství,“ říká Martina Suchánková.
„Existuje mnoho teorií pro i proti, jedna teze vyvrací druhou a pediatři nemají příliš času na diskuse. Většině rodičů tedy nezbývá nic jiného než studovat a rozhodnout se podle nabytých informací, rozumu i citu.“
Schéma 2+1 nebo 3+1 uvádí první počet základních dávek (tj. buď dvě, nebo tři) a poslední jednu posilující dávku očkování hexavakcínou. V novém tisíciletí začaly evropské země používat schéma 2+1, aktuálně se tak zhruba polovina evropské dětské populace očkuje ve schématu 2+1. V České republice se očkuje ve schématu 3+1. Můžete ale žádat šetrnější variantu, která je uvedena v příbalové informaci v souhrnu údajů a navíc postačuje pro přijetí do mateřské školy.
Do toho si klepou na čelo maminky dnešních třicátníků a kroutí nevěřícně hlavou: „Co blázníte, vy jste byli přece taky všichni očkovaní a žijete!“
Ano, ale nemocí, proti kterým nás očkovali, zdaleka nebylo devět jako dnes. K tomu si připočtěte o třicet let více nezdravého životního prostředí a velké téma k přemýšlení je tu.
Vaše dítě se narodilo donošené, za tři týdny je mu malé první oblečení a prospívá na výbornou. Kamarádka možná počala po několika pokusech IVF, miminko se narodilo dříve a má atopický ekzém.
Můžete se sejít v ordinaci pediatra ve stejný termín na očkování hexavakcínou? Ano. A už to by měl být důvod k přemýšlení o „vašem příběhu“ a k zodpovědnému rozhodování, kdy a čím očkovat.
„Nelze dojít k čistě racionálnímu rozhodnutí, ke slovu vždy přijde i instinkt a pocitová rovina,“ ujasňuje Martina Suchánková a radí zvážit následující fakta: jak se dítě narodilo, zda bylo donošené, jak se vyvíjí a jaká je anamnéza v rodině.
„Které nemoci nebo vrozené choroby se tu vyskytly? Byly nějaké nežádoucí účinky po očkování u matky nebo otce? To vše tvoří komplexní rozhodnutí, zda, kdy a čím očkovat,“ dodává Martina Suchánková.
K tomu všemu zahrňte svůj rodičovský přístup k nemocem jako takovým. Běžíte pro lékárenský sirup už při zvýšené teplotě a každé zakašlání nahráváte, aby ho zítra ráno slyšel pediatr?
Nebo berete dětskou nemoc jako „imunitní učení se“ a v klidu si vystačíte se zábaly a jitrocelovým sirupem, dokud není opravdu hodně zle? To všechno také hraje roli.
Povinný očkovací kalendář zahrnuje v současné době 2 očkování na 9 nemocí. Takzvaná hexavakcína je šestivalentní očkovací látka proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivním nákazám vyvolaným bakterií Haemophilus infl uenzae typu B, žloutence B a dětské přenosné obrně.
Po patnáctém měsíci se ještě očkuje třívalentní MMR vakcínou proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. To ale neznamená, že musíte své dítě očkovat proti všem těmto nemocem a přesně v termínu, který váš pediatr zapsal do kartičky návštěv.
„Doporučuji rodičům předem nastudovat všechny nemoci a zvážit, proti kterým své dítě ochránit,“ říká Martina Suchánková. „Zářným příkladem sporného očkování je očkování kojenců proti žloutence B, která se přenáší pouze krví a pohlavním stykem,“ upozorňuje odbornice.
Kde by k ní váš tříměsíční kojenec přišel, je vskutku na pováženou. Při studiu narazíte na nemoci, které jsou nebezpečné pro miminko, i na ty, které mohou hodně ublížit starším nebo dospívajícím dětem.
Zvažte vždy benefi ty i rizika a podle toho vyberte, zda vám platný očkovací kalendář vyhovuje, nebo ne. A když ne, jak postupovat dál?
„Na trhu existují i jiné alternativní vakcíny, rozdíl je ale také v tom, že je rodiče musí uhradit,“ dodává Martina Suchánková. Zjistěte, jaké vakcíny jsou u nás proti danému onemocnění k dispozici, co obsahují, které mají co nejmenší množství toxických přídatných látek a jak časté jsou na ně negativní reakce.
Všechny příbalové letáky vakcín registrovaných v ČR najdete na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL, sukl.cz) nebo přehledně a komplexně na adrese vakciny.net. Při výběru porovnávejte pravděpodobnost nežádoucích reakcí po očkování s pravděpodobností onemocnění a jeho případnými komplikacemi.
Ani pediatři nemají situaci jednoduchou. Jejich povinností je předepsané očkování udělat. K nabídce individuálního plánu je mohou vést jen zdravotní důvody. Rodiče, kteří chtějí ze své vůle cokoli „jinak“, by měli své rozhodnutí jasně vyjádřit a deklarovat záznamem do zdravotnické dokumentace.
Za odklad, individuální plán či neočkování tedy rodiče nesou zodpovědnost jako za své rozhodnutí a lékař jím není nijak ohrožen. Za volbou „co a jak“ by každopádně mělo stát pečlivé studium všech možností z různých zdrojů.
Už víte, proti čemu očkovat? Nastává další rozhodování. Vyhláška stanovuje, že zahájit očkování můžete už od devíti týdnů věku dítěte. „Můžete“ ale neznamená musíte. A právě vaše rozhodnutí odkdy je jedno ze zásadních.
A navíc legální – jediné, co budete muset možná vydržet, bude zdvižené obočí v ordinaci pediatra.
„V raném věku je dítě nejzranitelnější,“ říká Martina Suchánková. „V devíti týdnech věku navíc obvykle nevíme, jestli má dítě nějaký zásadní problém, ten se může objevit později. S očkováním lze začít později, v rozhodování může pomoci několik milníků:
3 měsíce věku – donedávna byly termínem prvního očkování. Jsou prvním ukazatelem zdárného psychomotorického vývoje nutného pro možné očkování – vaše miminko začíná držet hlavu.
A mnozí odborníci (např. vakcinolog prof. Jiří Beran) poukazují na fakt, že z imunologického hlediska je lepší začít očkovat později než v devátém týdnu, protože do té doby se nevytvoří dostatečný počet paměťových buněk oproti jinému schématu vakcinace aplikované později.
Půl roku – stále častěji skloňovaný ideální věk podle mnohých odborníků; zaznamenáte další posun, především v neurologickém vývoji dítěte, kolem 6. měsíce se začíná tvořit tzv. hematoencefalická bariéra, která znemožňuje prostup některých škodlivých látek do mozkové tkáně.
1 rok – dítě se postaví a začne chodit. Psychomotorický vývoj uzavřel další kapitolu a udělal obrovský kus práce.
2 roky – dítě začíná mluvit, uzavírá se další kapitola neurologického a imunologického vývoje. Hematoencefalická bariéra je plně vyvinuta až kolem 2 let.
Abyste to jako rodiče neměli v rozhodování „příliš jednoduché“, mělo by bezpečné očkování respektovat aktuální zdravotní stav dítěte. I od toho se totiž leckde ustupuje, a tak se při váhavém telefonátu do ordinace lékaře můžete dozvědět, že rýma přece nevadí, ostatně děti ji mají „pořád“. Ani kašel a zvýšená teplota nemusejí být potíž? Omyl!
„Očkovat se má jen dítě v perfektním zdravotním stavu. To má pak velké předpoklady, že očkování zvládne v pohodě a bez potíží – lidský organismus přece jen dost vydrží,“ objasňuje Martina Suchánková.
„Dobré vstupní podmínky jsou základ, proto bych rodičům radila pečlivě sledovat projevy svého dítěte, když se blíží termín očkování.“ S rýmou, kašlem a teplotou proto očkování odložte. Zavzpomínejte také, zda jste zrovna nenavštívili kamarády s virózou, střevní chřipkou nebo jiným onemocněním.
Na dobré zvládnutí očkování má vliv i psychika dítěte. Pokud je tedy před vaší rodinou odhadnutelný velký stres v podobě blížícího se porodu sourozence nebo třeba stěhování, očkování také počká.
A když narazíte na upozornění, že mezi jednotlivými dávkami může být jen krátký odstup, vraťte se ke studiu. Obvykle totiž ani několika měsíci odkladu nic nezkazíte.
„Jedna lékařka mi řekla, že by dítě po očkování mělo mít klidový režim alespoň tři dny, jako by bylo nemocné,“ říká maminka Lenka.
Kamarádka ale tvrdí, že nic takového není třeba. A absolutní zmatek mi v tom udělala sestřička, která radila dát malému preventivně hned po očkování Nurofen. Není to zbytečné?“ Jak se zachovat po očkování dítěte? Především zůstaňte třicet minut v čekárně lékaře.
Mohlo by se totiž stát, že dítě upadne do anafylaktického šoku. Je to sice výjimečná reakce, ale velmi nebezpečná a bez okamžitého zásahu lékaře může skončit i smrtí.
Následující dny i týdny si dítěte více všímejte – veškeré nežádoucí reakce, změny v chování nebo zdravotním stavu po očkování totiž máte hlásit pediatrovi. Ten je má zaznamenat do zdravotnické dokumentace dítěte a nahlásit SÚKL.
Klasickými vedlejšími účinky očkování jsou rozmrzelost, zarudnutí nebo mírný otok v místě vpichu či mírně zvýšená teplota. Tím, co už ale určitě stojí za povšimnutí, je například bolest, zarudnutí či otok trvající více než 3 dny nebo taková lokální reakce, která potřebuje hospitalizaci. I teplota vyšší než 38,5 °C a trvající déle než den je závažným problémem.
Stejně jako kopřivka, ekzém nebo otok obličeje. „Dítě může mít po očkování teplotu nebo i onemocnět, ale v normálním případě by to měla být nemoc bez dalších následků,“ upozorňuje Martina Suchánková.
„Pokud nastane kolečko po sobě jdoucích nemocí a uzdravování, je určitě ke zvážení další postup ohledně očkování. Nežádoucí reakce se také s každým dalším očkováním stupňují, už proto by je rodiče neměli brát na lehkou váhu.“
Zapisujte si proto každou změnu, abyste na nic nezapomněla. Dítě dosud dobře spalo, a najednou je všechno jinak? Přetrvávají infekty horních cest dýchacích? Jestliže se objeví jakékoli změny, další očkování by mělo proběhnout teprve tehdy, až se stav dítěte vrátí k normálu – do dobrého zdravotního stavu.
V otázce očkování je tedy rozhodně potřeba získat hodně informací a na základě toho se poté rozhodovat.
„Počet rodičů, kteří informace vyžadují, vyhledávají a rozhodují podle vlastního uvážení, stále roste,“ uzavírá Martina Suchánková.
„Tím se přibližujeme západní Evropě, která respektuje názor pacienta. A směřujeme tedy snad k dobrovolnosti v očkování. Otázkou
zůstává, jak blízká či daleká je to budoucnost a jak dlouho budou změny trvat.“
Držíme tedy palce, ať povinná očkování zvládnete se svými dětmi bez reakcí, a věřte, že když vám vaše intuice i rozumové důvody řeknou, že vaše dítě potřebuje i ta nepovinná, děláte dobře. A stejně i naopak. Je to jen a jen vaše volba.