[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Neuvěřitelný se zdá i fakt, že kdysi lidé labutě lovili a z hnízd jim vybírali vejce. Dokonce je u nás před 70 lety zcela vyhubili. Naštěstí se pak lidé zase postarali o jejich návrat. Pro okrasu je vysazovali na jezírka a rybníky v parcích. Odtud se labutě rozšířily zpět do přírody.
2,5 m! Tolik může mít labuť v rozpětí křídel.
Dnes můžeš labutě vidět téměř všude, kde je nějaká vodní plocha – odhadem jich u nás žije až 500 párů. V zimě se často stěhují do měst na nezamrzající řeky, kam jim třeba můžeš přinést nějakou svačinku. Protože jsou býložravé, určitě si pochutnají na vařených bramborách, vařené nebo strouhané mrkvi, případně dalších odřezkách ze zeleniny.
Ovšem na jaře, když si pár labutí postaví někde na okraji rybníka nebo říčky hnízdo, není radno se k nim přibližovat. Samec svou rodinku bedlivě hlídá a útočí na všechny vetřelce. Včetně lidí. Takový úder křídlem až 13 ti kilového labuťáka ti klidně zlomí ruku.
Labutě prosluly tím, že si jsou v páru věrní po celý život. Ale zatímco v době rozmnožování si každá dvojice hájí své území, v zimě se shlukují do větších skupin. V tu chvíli tě možná napadne, jak je možné, že některé z nich jsou čistě bílé, jiné šedé nebo šedě strakaté. I když jsou všechny stejně velké, ty šedé jsou ve skutečnosti ještě nedospělé. Čistě bílé peří jim totiž naroste až ve 2-3 letech.
V Austrálii, tedy na úplně opačném konci zeměkoule, může být naopak i ledacos v přírodě. Třeba právě labutě – zatímco ty naše jsou sněhobílé, v Austrálii žijí labutě černé jako uhel.
Foto: Istock.cz, Profimedia.cz
Poznáváme zvířátka: Sysel – nejvzácnější hlodavec