[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Původně lesní zvíře se zabydlelo i v těsné blízkosti lidí. Přesto se s ním nejspíš nesetkáš. Nanejvýš si všimneš výsledků jeho noční práce – rozrytého trávníku na louce, na hřišti nebo v zahradě. Nemysli si, nehledalo tu zakopaný poklad, ale potravu - červy, ponravy, hmyz, slimáky a drobné hlodavce.
Prasata patří mezi nejchytřejší savce – jsou chytřejší než psi. A protože jsou i rychlá a silná, nemají v naší přírodě přirozené nepřátele. Troufne si na ně jen smečka vlků, ale těch u nás žije jen pár. Jedinou výjimkou je člověk. Proti lovci s puškou nemá čuník šanci! A tak se divoká prasata naučila přes den skrývat a za potravou vyráží až v noci.
Divočáci jsou oproti domácím růžovým prasatům štíhlí a zarostlí šedohnědými až černými hrubými štětinami. Aby si kůži udrželi čistou a bez parazitů, dopřejí si čas od času bahenní lázeň. Zaschlé bláto pak i s nečistotami důkladně odrbou o kůru stromu.
Zatímco samci divokých prasat (kanci, nebo jinak kňouři) jsou samotáři, samice (bachyně) se sdružují do malých tlup a doprovázejí je různě staří potomci. Nově narozená selata se od starších sourozenců poznají snadno – mají pruhované pyžamo. Mámy je bedlivě střeží a při jejich obraně se nebojí nasadit vlastní život. Na vetřelce, a to i lovce s puškou, statečně útočí. Bachyně bránící mláďata je tak nebezpečnější než statný kňour.
Foto: Istock.cz, Profimedia.cz