[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud někdo příliš hlučným smíchem ruší okolí, není to přirovnání tak nepřesné. Oslí hýkání je opravdu hodně hlasité. A k nějakým rajským, uchu lahodícím tónům se rozhodně přirovnat nedá. Když ti tedy někdo řekne, že hýkáš jako osel, není to zrovna lichotka.
Pověst, že je hloupý a tvrdohlavý, mu však křivdí – osel je naopak chytrý a opatrný. Jeho původním domovem, kde dosud vzácně žijí jeho divocí příbuzní, jsou severoafrické pouště. V nich číhá spousta nebezpečí, zrádný terén a skalnaté srázy. Osel si proto musí dobře rozmyslet každý krok. A opatrnost si zachoval i po zdomácnění: Když se mu něco nezdá, nepohne se, dokud se neujistí, že mu nic nehrozí.
Před více než 5000 lety zdomácněl osel v Egyptě
Domácí osel se stal důležitým pomocníkem člověka v teplých suchých oblastech. Díky své skromnosti (na poušti moc pastvy nenajde), síle a odolnosti je tu užitečnější než kůň rozmazlený travnatou stepí. Jasně, jako jezdecké zvíře na koně nemá, má kratší nohy a tak není moc rychlý. Ale jako nosič nákladů v těžkém terénu byl, a leckde ještě je, nenahraditelný.
K nám se osel jako užitkové zvíře moc nerozšířil, koně jsou v našem chladnějším vlhkém podnebí užitečnější. Přesto tu oslíky místy potkáte, lidé je stále častěji chovají jako domácí mazlíčky. Samozřejmě ne v bytě, musí jim zajistit výběh, suchou teplou stáj a dostatek potravy. Pak jim oslík může dělat společnost klidně i více než 40 let.
Uši proti horku
Osel má výborný sluch, jak napovídají jeho dlouhé uši. Ty však mají ještě jednu funkci. Jsou bohatě protkané cévami, takže fungují jako chladič – chrání osla před přehřátím.
Foto: Istock.cz, Profimedia.cz