[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud se o někom řekne, že má zaječí úmysly, znamená to, že chce před něčím utéct. A zajíc utíkat opravdu dovede. Jak rychle, to se dozvíš na protější straně. Zadní nohy má zajíc delší než přední. To mu pomáhá při běhu do kopce, zato z kopce se často kutálí a dělá kotrmelce.
Zajíci jsou samotáři, přesto je na konci zimy a začátkem jara můžeš spatřit na polích ve větších skupinách. Vypadají, jako když si hrají na honěnou. Ve skutečnosti se několik samců snaží dohonit samičku, aby se s ní spářili. Samci se kvůli ní dokonce pouštějí do soubojů – vyskakují proti sobě a boxují se předními tlapkami.
70 km/h. To je rychlost, kterou zajíc může nabrat, když utíká před nebezpečím. V běhu ještě mate pronásledovatele tím, že e kličkuje – v plné rychlosti ti prudce mění směr.
Zajíci si nestavějí žádná doupata. K odpočinku si někde v závětří vyleží důlek, ve kterém jsou díky svému zbarvení téměř neviditelní. I mláďátka se spoléhají na své maskování a z důlku se celé dny ani nehnou. Aby je máma neprozradila, přichází je jen třikrát za den nakrmit. Chrání je tak před přirozenými nepřáteli, jakými je třeba hladová liška. Vystavuje je ale jinému nebezpečí. Jakému? Čti dál.
Nebezpečí pro malé zajíčky představují nepoučení lidé. Když objeví mláďata a široko o daleko nevidí žádnou paní Zajícovou, pomyslí í si, že jsou to chudáčci opuštění, a chtějí je zachránit. Každoročně tak desítky zajíců končívají v záchranných stanicích. Bohužel, výsledek je opačný – ani odborníkům se totiž nepodaří malé zajíčky zachránit všechny. Mnoho jich v lidské péči uhyne. Stejný konec čeká bohužel i mláďata, která si lidé sice ze zaječího pelíšku neodnesou, ale aspoň si je pohladí. Samice pak z mláďátek ucítí lidský pach a opustí je.
Bezbranný bývá zajíc před útokem okřídleného dravce. Když si na něj políčí jestřáb, výr nebo orel a ušák nemá šanci utéct rychle do křoví nebo do lesa, většinou to pro něj nedopadne dobře.
FOTO: SHUTTERSTOCK
Poznáváme zvířátka: Je osel opravdu hloupý?