[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Už aby lezlo, sedělo, chodilo, běhalo... Rodiče i prarodiče se radují z každého pokroku dítěte. A snaží se mu v tom napomáhat, ovšem poměrně často mu škodí. Třeba tím, že ho při sezení podpírají polštáři, dávají ho do špatné klokanky, a ještě navíc obličejem ven. Nebo začínajícího chodce vodí s rukama nahoře. Vadí i to, když ho všelijak omezují v přirozeném pohybu.
Někteří rodiče dělají při výběru toho, v čem budou nosit své dítě, hned dvě chyby. Pořídí ergonomicky nevhodné nosítko, nejčastěji klokanku, jejíž problém tkví už v tom, že dítě má mezi nohama pouze úzký pruh látky, což nesvědčí jeho kyčlím ani páteři.
Takové nosítko dítě dostatečně nepodpírá, takže celou váhu těžké hlavy nese jeho ještě ne pevná páteř a zároveň jakoby sedí, respektive visí za rozkrok, což je také špatně.
Pokud ho navíc nosí obličejem ven, nevýhody takového nošení ještě zesiluje, protože dítě je vystaveno příliš mnoha podnětům – i když o ně může projevovat zájem, vyčerpává ho to.
Příliš mnoho času v kočárku, židličce nebo sedačce
"Z ležícího miminka, které samo neudrží hlavičku, se postupně stává lezoucí, sedící a následně stojící a chodící človíček, který se učí poznávat svět kolem sebe. A právě v tomto období dělají rodiče největší chyby, pokud jde o pohybový vývoj dětí," upozorňuje lékařka Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.
Připomněla zároveň, že vývoj pohybového aparátu je v prvním roce úzce spojen s vývojem nervové i svalové soustavy. A že pro správný a přirozený pohybový vývoj je důležité neomezovat děti v pohybu.
"Pro rodiče je mnohokrát pohodlnější a z jejich pohledu bezpečnější upoutat dítě do sedačky, kočárku či chodítka. Přirozený vývoj tím ale spíše zpomalují a ovlivňují špatným směrem," varuje lékařka Tomanová. Naopak doporučuje, aby rodiče nechali děti volně ležet třeba přímo na podlaze, na hrací dece nebo koberci, kde nehrozí pád. Zároveň zde mají pevnou oporu a mohou se volně pohybovat a zkoušet, co vše jejich tělo dokáže.
Pasivní sed
Velkým problémem z hlediska přetížení zádových svalů může být pasivní sed. Tedy takový, kdy rodiče všelijak podpírají dítě, které si samo ještě sednout nedokáže. Důsledkem je přetěžování zádových svalů, které nejsou na tuto zátěž připravené a trénované, a následně špatný tělesný vývoj, který se může projevit až po delším čase.
Důležitější ale je nechat dítě dělat jen to, co samo zvládne. Pokud se do sedu nedostane samo přirozenou cestou přes bok, neposazujte ho. Teprve až budou jeho pohybový a centrální nervový systém připraveny, bude i dítě připraveno se posadit samo.
Vodění za ruce
Když už dítě samo vstává a pokouší se o první krůčky, potřebuje oporu a dopomoc, aby nabralo jistotu. Ze začátku ho tedy můžeme jemně přidržovat. Pokud ale dlouhodobě dítě držíme za ručičky, zvykne si na oporu a nebude nuceno samo udržovat správnou rovnováhu. Tím se celý vývoj chůze zpomalí. Při nešetrné dopomoci prováděné silou může navíc dojít i k poškození především ramenních vazů či kloubních pouzder, které jsou v dětském věku ještě nestabilní a volné.
Chodítka a hopsadla
Zvláštní kategorii představují chodítka a hopsadla pro děti zhruba od půl roku výše, která jdou proti jejich přirozenému vývoji. Umožní jim pohyb po místnosti, který by přitom ještě samy nezvládly, v chodítku často ve velké rychlosti, kterou můžou pořádně praštit i dospělého. Nebo mu můžou podrazit nohy. Taky přetěžují kyčle a dítě paradoxně znehybňují a brání jeho přirozenému vývoji.
I odborníci, kteří neholdují barefoot obuvi, se vesměs shodují na tom, že je chybou dětem příliš brzy dávat pevné boty, že první krůčky doma neb na hřišti může dítě klidně dělat bosé, v ponožkách, případně v nějakých měkkých botách.
Protože pevná kotníková bota je nejen pohodlná asi tak jako lyžáky, ale navíc brání přirozenému rozvoji svalů a klenby nohou – dětem se v nich hůře chodí a ještě si nemohou osvojit správnou chůzi.
Zákaz pohybu
"Nechte všemu volný průběh. Dítěti pomáhejte vždy opatrně, jemně a jen na co nejkratší dobu, než samo získá jistotu. Pro pohybový vývoj je důležitá především fáze lezení, čím déle bude tato fáze trvat, tím lépe. Až bude dítě připravené, začne se samo stavět třeba s oporou o křeslo či sedačku. Rozhodně mu nepořizujte žádná chodítka či jiné pomůcky, protože ty nepodporují správný nácvik pohybových stereotypů," doporučuje Michaela Tomanová.
Mezi třetím a šestým rokem života děti rychle rostou, mění se struktura tkání a celé kostry. Toto období provází další rozvoj motoriky, jako jsou držení rovnováhy, stoj na jedné noze nebo skákání. Mnoho předškolních dětí i školáků je ale pohybově méně zdatných, až by se dalo říci nešikovných. Pokud v tomto období nedojde ke správnému nácviku koordinace a stability, a tím k dobrému vývinu centrální nervové soustavy a pohybového systému, může u dětí docházet například k častějším úrazům.