[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Děsíte se chvíle, až se vaše dítě dostane do puberty, a doufáte, že to nebude dřív než v nějakých třinácti či čtrnácti letech? Nechceme vás zneklidňovat, ale dusno začne být o dost dříve – náročné bývá už období mezi devátým a dvanáctým rokem věku, o kterém se hovoří jako o prepubertě.
Takzvaní tweens, čili děti od devíti do dvanácti let, jsou na prahu dospívání a začíná to s nimi „cloumat“. Na jednu stranu prahnou po tom být co nejvíce nezávislé, na druhou stranu nejsou pro spoustu věcí, úkolů a povinností ještě dostatečně zralé. Takže potřebují dohled a vedení, ať už se jim to líbí nebo ne. Co se s nimi děje? Právě v tomto věku se dostávají do středu zájmu přátelé a přátelství. Uznání a obdiv kamarádů je ze všeho nejdůležitější. Dítko si již uvědomuje, že rodiče nejsou neomylní a po všech stránkách dokonalí. Začíná je hodnotit, polemizovat s nimi, pokouší se argumentovat a prosazovat vlastní názory. A občas se to neobejde bez vzdorování. Odmlouvá, dohaduje se, vzteká se, křičí, nebo dokonce zkouší lhát. Jenže tweens jsou již příliš staří na metody, které fungovaly u batolete nebo pětiletého předškoláka. Takže bude potřeba napnout výchovné úsilí trochu jiným směrem. Následujícími strategiemi potomkům můžete pomoci, aby se zbytečně nedopouštěli chyb a vyvarovali se špatných rozhodnutí. Zároveň jim udělíte důležité životní lekce.
Mít jednoznačně a konkrétně stanovené hranice a jakási domácí „pravidla hry“ je nesmírně důležité pro děti každého věku. Dítě potřebuje mít ke zdárnému vývoji pevně dané meze, v jejichž rámci jsou rodiče ochotni akceptovat jeho různé projevy. Od nejútlejšího věku by měly mít děti jasno v tom, co si mohou a co si naopak v žádném případě nesmějí dovolit. A v kritickém čase prepuberty nastává skvělý čas na úpravu a aktualizaci pravidel. Je na místě nastínit, jaký způsob chování od dítka očekáváte, pokud jde o pomoc v domácnosti, školní přípravu, trávení času s kamarády, ranní vstávání a vypravování se a tak dále. Společně diskutujte a snažte se shodnout na kompromisu.
S tím, jak dítě dospívá, je pořád náročnější a dožaduje se víc a víc privilegií – jako vlastnit chytrý telefon nebo trávit čas s kamarády bez dozoru. Často ale ještě není schopné a připravené převzít zodpovědnost, která takové výsady nutně doprovází. Sedněte si společně a vytvořte „smlouvu“. Seznam důležitých bodů, pokynů a norem chování, které by měl potomek dodržovat a respektovat. Tím vám ukáže (určitou dobu předtím, než mu udělíte jakékoli zvláštní privilegium), že je už dostatečně zralý, aby unesl veškerá práva, po kterých tolik touží. Například bude mít během dvou týdnů každý den hotové veškeré povinnosti, které jste mu zadali. Bez věčného připomínání, výmluv a odkládání.
Používáte často výhrůžku typu „jestli to neuděláš, tak…“? V pořádku, neděláte nic špatně. Jen je důležité si uvědomit, že pokud podobnou větu pravidelně opakujete třikrát během hodiny, dítě si z vašich slov brzy přestane dělat hlavu. Vyslovte žádost nebo pokyn a v případě, že se ke splnění určitou dobu ani náznakem neschyluje, udělte první varování. A doplňte ho sdělením, jaké důsledky bude mít neuposlechnutí (pozor, důsledky musí být logické, tedy musí mít přímou spojitost se špatným nebo nevhodným chováním). Jde o skvělou taktiku, jak ratolest naučit sebekázni, která bude v životě nezbytná. Vyhněte se otravným poznámkám a nekonečnému omílání toho, co, jak a kdy se má udělat. Docílili byste tím totiž jen toho, že bude dítě nadále zcela závislé na vašem připomínání a samostatnosti se jen tak nenaučí.
Ano, prarodiče si zpravidla umí zjednat pořádek. Bez stresu, nervů i zvýšeného hlasu. V čem spočívá tajemství babiččiny výchovy? Proč babičku děti poslechnou na slovo a po dobrém se s ní na všem domluví, zatímco vás statečně ignorují nebo vám předvádějí ublížené či zlostné scény? Zkuste to jako ona. Pobízejte a úkolujte jinak, stačí otočit slovosled. Místo toho, abyste řekla „nepůjdete ven, dokud nedoděláte všechno, co jsem vám uložila“, řekněte: „Jistě že můžete jít ven. A to hned, jakmile budou všechny úkoly hotové.“ Je to geniálně jednoduchý způsob, jak pomoci dítěti nést zodpovědnost za své činy a chování.
Ano, přenechte jim velkou zodpovědnost za vlastní chování. Vsaďte na přirozené důsledky, které samy vyplynou z nedodrženého slova, pozdního příchodu, ranního zaspání, nedodělaných domácích úkolů nebo zapomenutých pomůcek do školy či na trénink. Když nejde o život nebo nehrozí obrovský a nepřekonatelný průšvih, nechte potomky, ať si na vlastní kůži „slíznou“ a vyřeší, co neudělali, pokazili nebo nesplnili. Věřte, že je to hodně cenná zkušenost.
Možná byste nevěřili, jak efektivně dokáže takový „domácí ekonomický plán“ zafungovat a proměnit chování vašich ratolestí z problémového na téměř idylické. Úspěchy, snahu a dobré chování se nebojte po zásluze ocenit a odměnit. Záleží jen na vás a vzájemné rodinné dohodě, jakou formou to bude. Cokoli, co mají děti rády a musí si předem „zasloužit“, působí jako účinný motivační faktor.
Samozřejmě vás nenavádíme, abyste nechali děti zbořit dům a nevšímali si jich, když si koledují o zranění nebo zanedbávají školu. V některých případech je ale přesto nejlepším řešením nevhodné chování dítka zkrátka ignorovat. Ať už jsou to usedavé fňukání, kňučení, překřikování, stěžování si na nespravedlnost rodičů i celého světa nebo snaha vyvolat hádku. Psychologové doporučují stát se v takové chvíli hluchým, odvrátit se, předstírat, že nic nevnímáte, nekřičet a nerozčilovat se. Jednoduše se nenechat vyprovokovat k nepředložené akci, která vás později možná bude mrzet. Většinou se malý provokatér samovolně uklidní a vzdá, když uvidí, že vás nezajímá a nedá se s vámi vyjednávat.