[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Představují jedno z nejčastějších onemocnění očí v dětském věku. Podle příčin je můžeme dělit na záněty bakteriální, virové nebo alergické. Většinou se vyléčí poměrně rychle a bez komplikací, ale není radno je podceňovat. Některé druhy mohou probíhat chronicky nebo se mohou často opakovat.
Typický bakteriální zánět spojivek u kojenců a novorozenců začíná mezi 2.-14. dnem života. Projevuje se hustým hnisavým sekretem, otokem a zčervenáním očí, které můžou být světloplaché. Léčba spočívá v asi 10 dní trvající aplikaci antibiotik ve formě kapek nebo mastí.
TAKÉ VÁS ZAJÍMÁ: Časté intimní problémy malých chlapců. Na co dát pozor?
Jako první pomoc můžete použít kapky, jako jsou O-Septonex nebo O-Azulen, případně přírodní preparáty (Ocuflash, Omnisan Baby kapky). Oči můžete také opatrně vyplachovat sterilní borovou vodou, aby hnisavý výměšek nezůstával v očích. Je nezbytné dodržovat hygienická opatření: mýt si ruce po každé aplikaci léků (často i 1x za hodinu), používat odděleně ručníky a ostatní věci, protože zánět očí se může rozšířit i mezi ostatní členy rodiny.
Zvláštní skupinu představují mikroorganismy chlamydie. Způsobují zánět spojivek charakterizovaný jejich zčervenáním a přítomností folikulů (váčků) na vnitřní straně víček. Dítě se většinou nakazí od matky průchodem porodními cestami. Tyto záněty nereagují na lokální léčbu očí běžnými antibiotiky, diagnózu potvrdí speciální testy ze stěrů spojivky. Léčba spočívá v aplikaci antibiotik erytromycinové řady a přeléčení rodičů (sexuálně přenosná infekce). Virové záněty většinou nejsou provázeny výraznou sekrecí. Oči jsou podrážděné a červené.
Zánět bývá často spojen s obtížemi horních cest dýchacích, nachlazením nebo oslabením organismu. Rodiče si mohou všimnout zduřelých uzlin před ušima a pod čelistí dítěte.
Častým problémem u dětí jsou i alergické záněty spojivek, které vznikají při setkání organismu s alergeny (prach, pyly, roztoči, bakterie, léky atd.). Dítě mohou obtěžovat dlouhodobě a často přecházejí i do dospělosti. Bývají spojeny se záněty dýchacích cest, s astmatem nebo alergickou rýmou. Typickým projevem je svědění a pálení očí a také periodické opakování zánětů v určitém období (např. sezonní alergie na pyly a prach, senná rýma).
Sekrece z očí není velká, oči jsou podrážděné a červené. Někdy můžete pozorovat otok víček a spojivek. Optimální terapií je nalezení a odstranění alergenu, ale to se ne vždy podaří. Na trhu je však dnes řada očních přípravků ve formě kapek, mastí, gelů i sprejů, které tlumí různorodé alergické projevy. Někdy se bohužel nevyhneme lokálnímu či celkovému podání kortikoidů.
Ječné zrno vzniká ucpáním mazových žlázek na okraji víčka. Vlčí zrno má obdobnou příčinu, ale je uloženo hlouběji na víčku a je větší. V akutní fázi zánětu je zřetelná bolest v okolí víčka, které je zduřelé a červené. Akutní formy léčíme lokálně antibiotiky nebo kortikoidy (kapky a mastičky). Někdy se hnisavý obsah samovolně vyprázdní. Ječná a vlčí zrna nikdy nevymačkávejte! Pokud se útvarky ohraničí nebo přejdou do chronického stadia a dítěti způsobují obtíže, odstraňte je chirurgicky.
Slzné cesty zajišťují odtok slz do nosu. Mohou být vrozeně zúžené nebo i uzavřené. Jejich neprůchodnost je charakterizována opakovaným jednostranným slzením, které později přechází do zánětu spojivek jednoho a později i obou očí. Příčinou je většinou mechanická překážka. Řešením je sondáž nebo průplach, kterým se rychle a definitivně zprůchodní slzné cesty.
Vrozené oční vady postihují menší procento narozených dětí. Příčiny jsou různé (genetika, toxoplazmóza, zarděnky, imunologické problémy atd.). Velmi důležitá je včasná diagnostika vady brzy po narození a specializovaná léčba.
Vrozený šedý zákal neboli kongenitální kataraktu můžeme definovat jako poruchu v průhlednosti čočky. Narušuje optickou osu vidění, a pokud je rozsáhlá, omezuje zrakové vnímání postiženého oka. Klíčová je včasná diagnóza. Je velikým pokrokem, že v porodnicích v celé ČR se u novorozenců provádí cílený screening (včasné odhalení) očních vad zaměřený především na vrozenou kataraktu. Pomocí jednoduchého testu lze odhalit brzy po narození různé patologické stavy očí, což zvyšuje šance na vyléčení.
Prvním příznakem vrozeného zeleného zákalu neboli glaukomu je jednostranné slzení a světloplachost. Někdy vidíme zašednutí rohovky oka (jakoby zamlžené sklíčko od hodin) a často jeho zvětšení. Glaukom může poškodit nervová zakončení na sítnici a vážně ohrozit zrakový vývoj oka, proto je velmi důležitá včasná diagnóza a léčba ve specializovaném zařízení. K léčbě se používají léky snižující nitrooční tlak a často se nevyhneme operaci. Dítě musí být neustále pod kontrolou očního lékaře.
Takové vady (víčka, rohovky, sítnice, sklivce, optického nervu) bývají u dětí vzácnější. Pokud se objeví, mohou ohrozit zrakový vývoj dětského oka. Častý bývá např. pokles očního víčka. Jestliže je většího rozsahu, může bránit v rozvoji vidění, nutí dítě zaklánět hlavičku nebo si prstíky nadzvedávat víčko. Plastická operace řeší jak kosmetický hendikep, tak i funkční omezení.
V ordinaci dětského oftalmologa představuje jednu z nejčastějších očních diagnóz. Příčiny vzniku šilhání jsou různé. Nejčastější je porucha koordinace zrakových center v mozku. Problémem není ani tak nápadné narušení postavení očí, ale jeho méně viditelná stránka, kterou je riziko narušení vývoje zrakové ostrosti a prostorového vidění. Nejvážnější komplikací je tupozrakost.
Takto postižené oko má sníženou zrakovou ostrost, protože vjemy ze šilhajícího oka jsou aktivně tlumeny zrakovými centry v mozku. Jinými slovy, dítě toto oko nepoužívá nebo jen velmi málo. Záludné je to, že tupozrakost dítě nebolí a ani mu nevadí, protože obvykle dobře vidí druhým okem. Proto je u každého šilhání důležité zjistit zrakovou ostrost obou očí. Vyšetření se provádějí již kolem 3. roku při pravidelných prohlídkách u pediatra. Existují ale testy, kterými lze zjistit zrakovou ostrost u kojenců a velmi malých dětí. Rodiče by také měli vědět, že za šilháním se může skrývat anatomická vada oka, např. vrozený šedý zákal nebo dokonce nádor sítnice.
Platí, že šilhání, které spontánně nemizí po narození, je nápadné a trvalé, musí být vždy vyšetřeno očním lékařem. Bývá často spojeno s dioptrickými vadami očí, a to hlavně s dalekozrakostí.
Jaká je léčba? Pokud se zjistí dioptrická vada, nasadí se brýle s plnou hodnotou zjištěných dioptrií. Ty často zmenší šilhání a zlepší i vidění, právě proto jsou velmi důležité. Při zjištěné tupozrakosti spočívá léčba v pečlivém zakrývání vedoucího oka tzv. okluzorem, který se nosí do doby, než se vidění zlepší. Spolupráce rodičů je v této fázi nezastupitelná. Je dobré vědět, že zraková ostrost a prostorové vidění se vyvíjí od narození až do 6. roku. V tomto období lze důležité zrakové funkce léčebně ovlivnit, později jen minimálně nebo vůbec.
Operace šilhání je součástí komplexní léčby. Provádí se v celkové anestezii a spočívá v oslabení nebo zesílení okohybných svalů. Dítě zůstává obvykle hospitalizováno 2-3 dny. U novorozenců diagnostikujeme v některých případech i vrozené šilhání. To se operuje do 1 roku života, aby dítě získalo podmínky pro rovnovážný rozvoj očí. Celková léčba šilhání by měla být skončena v předškolním věku dítěte.
Nejsou to onemocnění v pravém smyslu slova. Jsou způsobeny buď různou lomivostí, nebo různou předozadní délkou oka. Jsou většinou geneticky dané, naprogramované a nelze je ovlivnit žádným cvičením okohybných svalů, zaostřováním, užíváním vitaminů, akupunkturou, homeopaticky atd. Pokud dítě s brýlemi nebo kontaktními čočkami normálně vidí, není třeba se znepokojovat. Existují 3 typy dioptrických vad v dětském věku:
* Krátkozrakost- dítě vidí špatně do dálky a dobře nablízko. Vada se většinou projeví ve školním věku nebo kolem puberty a stabilizuje se kolem 20. roku věku. Prvním příznakem je mhouření očí nebo výrazné přibližování předmětů k očím.Řešením je nošení brýlí nebo kontaktních čoček. Rodiče se nemusí znepokojovat, když dioptrie „rostou“, protože roste i jejich dítě. Brýle dnes nejsou kosmetickým problémem a pomáhají rozvoji vidění. Na sportování je možno používat kontaktní čočky. Ty jsou dnes bezpečné a mají i některé výhody - neomezují zorné pole a je s nimi dobré prostorové vidění. Kontaktní čočky mohou nosit dokonce i velmi malé děti. Musí se ale o ně naučit správně pečovat a chodit na pravidelné kontroly.
* Dalekozrakost- pacient může vidět špatně do dálky i do blízka, ale protože dobře akomoduje a zaostřuje, dlouhou dobu mu dalekozrakost nezpůsobuje potíže. Zaostřování ale může být spojeno se šilháním.
* Astigmatismus - oko má rozdílné zakřivení v určitých rovinách, a proto může být zaostřování problematické. Při větším astigmatismu předepisujeme brýle (tzv. torická skla).
U dětí se může vyskytnout i tzv. anizometropie. Při této vadě je zjištěna rozdílná velikost dioptrií obou očí, např. na jednom oku je 1 dioptrie a na druhém 6. Aby nevznikla tupozrakost z tohoto rozdílu, jsou brýle nebo kontaktní čočky předepsány brzy po objevení vady. V některých případech je dokonce i u dětí doporučeno snížení dioptrií pomocí laserového zákroku.
Jsou vážnou kapitolou dětské oftalmologie. Nejznámějším očním nádorem v dětském věku je tzv. retinoblastom. Je zhoubný a velmi nebezpečný. Vyskytuje se nejčastěji do tří let věku a je patrný i u kojenců. Jeho prvním projevem může být šilhání oka. Nádor v nitru oka roste a očičko postupně přestává vidět a stáčí se na různé strany. Dalším znakem je změna barvy zorničky oka. Optimální je, když se podaří včas nádor rozpoznat a zahájit vhodnou léčbu.
Terapie se provádí na specializovaném pracovišti ve spolupráci očních lékařů a dětských onkologů. Léčba spočívá v ozařování a chemoterapii, někdy chirurgickém zákroku. Výsledky včasné léčby jsou v dnešní době velmi dobré.
V dětském věku se můžeme setkat v okolí víček s takzvanými hemangiomy. Jsou to nezhoubné nádůrky cévního původu. Rostou někdy rychle a mohou překrýt i oční štěrbinu. Léčba se provádí prostřednictvím podávání kortikoidů.
Tato kapitola je smutná, protože mnoho úrazů je opravdu zbytečných. Nejvíce se jich vyskytuje u chlapců kolem 10.-15. roku věku. Mechanismem poranění jsou pády na stoly a židle (u malých dětí), uhození kamenem a pěstí (u větších dětí), úrazy při manipulaci s ostrými předměty, bodnutí nožem, experimenty s výbušninami, střelivem, chemikáliemi, ale také poranění zvířaty. První pomoc u těžkých úrazů většinou spočívá pouze ve sterilním zakrytí poraněného oka. Z oka nic nevytahujeme ani do něj nedáváme žádné masti nebo kapky. Jedinou výjimkou při poskytnutí první pomoci je poleptání. Zde naopak je rychlý zásah klíčový, protože žíravina (hlavně louhy) rychle poškozuje rohovku oka. Co nejrychleji pečlivě a opakovaně očistíme oko a jeho okolí proudem vody od chemikálií a mechanických zbytků škodliviny (zbytky vápna). Pokud by k úrazu došlo, neváhejte ani otočit víčka a vyčistit prostor pod nimi. Pacienta co nejrychleji odešlete za odborníky do nemocnice na oční pracoviště.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.