Maminka.czPředškolák

Pozor na vlastní nesplněné ambice

Máte malé dítě, které začíná projevovat neklamné známky talentu? Ale proč proboha zrovna ve zpívání, když vy pro něj chcete to nejlepší… A tím je přece odjakživa hokej!
, Časopis Maminka
25. 6. 2010
Pozor na vlastní nesplněné ambice

Jako malý jste toužil stát se hokejistou, stejně jako většina kluků u vás na sídlišti. Za pukem jste běhal na trávě za domem dlouhé hodiny a hodiny. Když jste dorostl a mohl začít hrát s kolegy v práci, cítil jste se na vrcholu blaha.

Na jednu stranu jste chápal, že nebyla lehká doba, vaši rodiče neměli ani čas, ani prostředky na to, aby vám věnovali čas na přípravu v rámci dvoufázového tréninku, ale o to palčivěji jste si uvědomoval, o kolik zážitků vás nejspíš připravili. Jakmile jste se zamyslel hlouběji, došlo vám, že vy pro svého syna uděláte maximum, aby se do NHL dostal.

Aby neskončil jen u snů jako vy, ale stal se hvězdou. Co na tom, že jde o váš sen a ambice, kluk je ještě malý a jednou vám poděkuje. Jen pozor, abyste svému potomkovi nezničil život.

Chci zpívat, ale pst!

Máme rodinného známého, který od doby, co ho znám, hrál hokej. Po práci, o víkendech, prostě neustále. Hrál tak usilovně, že neměl svého času ani příležitost najít si partnerku.

„Makám, abych dohnal, co jsem promeškal jako malý kluk,“ svěřoval se vždy nad skleničkou vína. Vyprávěl o tom, jak se toužil stát profesionálním hokejistou, ale zabránilo mu v tom zranění kyčelního kloubu. Takže se vrhnul na rekreační sport a dřel tolik, že na závodech mezi firmami vždy sklízel potlesk a pravidelně si odvážel pohár pro nejužitečnějšího hráče.

Obdivovala jsem ho do doby, než mi představil svou partnerku a svůj sen. Nemluvil o své lásce, ale o tom, jak zplodí syna, kterému se bude odmalička věnovat tak, aby to jednou v hokeji někam dotáhl. V jednom měl pravdu. Syna se mu podařilo zplodit hned napoprvé. Jakmile malý Tomášek uměl chodit, dostal své první brusličky, protože jak tvrdil jeho tatínek, na přípravu není nikdy dost času. Ve dvou letech Tomík jezdil s tatínkem na hokej dvakrát týdně, ve třech letech mu tatínek připravil (a koncepčně dotáhl do konce) plán dvoufázového tréninku tak, aby se mohl co nejrychleji postavit po bok starším žáčkům a ohromovat svým uměním. Ptáte se, kde v té době byla Tomíkova maminka? Podle manželova zadání vyvářela nutričně výživná jídla tak, aby Tomíkovi rostla svalová hmota, sušenky si nemohl dopřát ani omylem. Celá rodina se soustředila především na přísun proteinů, protože jejich příjem je během sportování klíčový, a to nejen pro vrcholové sportovce.

S Tomíkem jsem si povídala, když mu bylo asi pět a jeho rodina se k nám přišla pochlubit prvními góly, které se synovi povedlo dát brankáři o čtyři roky staršímu a o několik hlav vyššímu.

„Vidíš, obehrál i kluky, kteří už chodí do školy,“ pyšnil se tatínek, ale já si všimla něčeho jiného. Tomík se fascinovaně koukal na dětské pianko mých dcer, které bylo odhozené bez ladu a skladu v koutě.

Když se po nějaké době osmělil, osahal si ho a začal se s ním kamarádit, prakticky okamžitě byl schopný vyťukat základní melodie dětských písniček tak, jako by roky chodil do lidušky. „Teto, to je nádhera,“ pošeptal mi a hrál dál.

To ani náhodou

Nedalo mi to a zeptala jsem se jeho rodičů, jestli s takovým talentem něco dělají. Maminka mlčela. A ptáte se, co tatínek? Začal vztekle tvrdit, že na podobné nesmysly nemá jeho rodina ani náhodou čas, takže není vůbec namístě se o něčem podobném bavit.

Asi po půlhodině, kdy nálada znatelně ochladla, rodiče sebrali syna a vydali se na další tréninky, které mu snad jednou přinesou vytouženou smlouvu a pobyt na farmě některého z klubů NHL.

A Tomík? Ještě mezi dveřmi mi pošeptal, že zpívání ho moc baví a jednou bude slavný. Těším se na to, až vyhraje nějakou soutěž talentů a podaří se mu prosadit se v tom, v čem je opravdu dobrý.

Víme všechno líp?

Ale abych nekřivdila jenom tatínkům… Maminky stejně dobře „vědí“, že pro jejich dcery jsou nejlepší tanečky, baletní průprava a obíhání castingů na dětské reklamy, protože každá maminka chtěla jako malá holčička být baletkou, princeznou, herečkou v televizi, případně vyhrát v nějaké soutěži krásy a stát se miss.

Psychologové však varují, že urputné prosazování vlastních snů a jejich promítání do vlastního dětského otisku je tou nejhorší variantou výchovy, kterou můžeme svým dětem nabídnout.

Pedagožka Lenka Lisá dokonce tvrdí, že malé děti v předškolním věku nedokážou samy určit, co je ve skutečnosti baví a co ne. Jednou jdou na tenis s chutí, podruhé vám budou tvrdit, že je nikdy nebavil jen proto, že mají zrovna rozehranou hru s legem.

Na rodičích jako takových je, aby odhadli, případně po konzultaci s lektorem zvážili, jestli má cenu potomka nutit do něčeho, co ho v zásadě nebaví.
U čtyř - až pětiletých dětí se podle odborníků vyplatí nabízet pohybové a zájmové činnosti tak, abyste mohla s odpovědností říci, že jste nevynechala ani jednu kreativní složku jeho osobnosti. Vybírejte tedy tak, aby na sebe jednotlivé aktivity navazovaly, a hlavně – aby je děti nebraly jako povinnost.

Nechte je, ať si samy osahají hokejku, tenisovou raketu nebo baletní tyč. Společně s lektorem velice brzo rozpoznáte, jestli má cenu se danému oboru věnovat hlouběji, nebo jestli je vhodné od něj pomalu upustit a snažit se profilovat jiným směrem. Držet své dítě při koníčku jen proto, že vás to kdysi bavilo a myslíte si, že by se tím vaše rodina mohla proslavit nebo snad zabezpečit, je holý nesmysl, který nikomu ze zúčastněných štěstí nepřinese.

Dětství máš jen jedno

Až budete doma sedět a plánovat dítěti jasnou a bezstarostnou budoucnost plnou olympijských medailí, slávy a peněz, nezapomeňte na to hlavní. Ten, komu rozvrhujete tak skvělé zítřky, je opravdu ještě dítě. Třeba se vám bojí říci, že by místo tanečků chodilo raději na koníčky, že by místo hokeje chtělo s Vašíkem odvedle pinkat tenis. Naslouchejte pocitům svého potomka a myslete také na to, že dětství má jen jedno. Opravdu chcete, aby ho váš malý drobeček promarnil tím, že se bude snažit naplnit vaše sny, které ale ani v nejmenším nekorespondují s tím, co si ve skutečnosti přeje sám.

Nezapomínejte na to, že věková hranice, kdy si dítě může samo říci, co by chtělo opravdu dělat (i s výhledem na dřinu, která ho čeká), je věk přibližně deseti let. Teprve tehdy dokážou holčičky sdělit, jestli opravdu chtějí tančit a zda je bude bavit celoživotní dril a úprava stravovacích návyků. Stejně tak chlapečkové umějí v tomto věku rozpoznat, jestli se jim lépe sázejí góly, nebo kanáry, nebo zda chtějí být členem většího týmu, či sólisté. Ale ani v tomto věku nemáte vyhráno. Před vámi je totiž puberta, která může s dlouhodobými plány na zářnou kariéru pořádně zamávat.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Jen pro tatínka, Předškolák, Školák, Rekreační sport
Mohlo by vás zajímat
Tohle doma nechcete! Vánoční stromečky, které se nepovedly
Kniha Kiliánovo tajemství potěší nejen děti, ale i rodiče, kteří zapomněli být dětmi
Apassionata, nejúspěšnější jezdecká show, se v lednu vrátí do Prahy
Vše, co vás zajímá o hlenové zátce. Jak vypadá, jak dlouho odchází před porodem

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu