Maminka.czBatole

Pozor... pozornost!

, Časopis Maminka
23. 6. 2009
Pozor... pozornost!
Čím to je, že někteří lidé hravě zvládnou vykonávat několik různých činností zároveň, zatímco jiní mají problém soustředit se delší dobu na jednu věc? Pozornost je ošemetná záležitost a občas nás zradí, když to nejméně potřebujeme. Proti tomu se ale dá bojovat – pozornost si totiž můžeme procvičovat.

Filip (32 let) před rokem utrpěl lehké poranění mozku při nehodě na motocyklu. Díky lékařské a rehabilitační péči se dal rychle dohromady, ale spokojený není. „Stále mám problém dělat více věcí současně: sledovat poradu a dělat si poznámky jsem dříve zvládal bez potíží, teď se nemůžu soustředit ani na čtení knížek, které mě baví... “ Úrazů hlavy stále přibývá a s prodlužující se délkou života je jasné, že v budoucnu bude třeba více se věnovat terapiím různých mozkových poškození a oslabení.

Ve Filipově případě si člověk částečně může pomoci sám, pokud se pozornost a soustředění snaží trénovat. „Začínal jsem s puzzle,“ říká. „Zpočátku jsem se snažil vydržet u skládání alespoň patnáct minut a čas postupně zvyšoval. Poté jsem si k tomu začal pouštět rádio a snažil se nerozptylovat. Také jsem sledoval filmy a dělal si poznámky. Dnes je to mnohem lepší, ale myslím, že mě ještě čeká dost práce. “

Co je přesně pozornost?

Psychologie ji popisuje jako zaměřenost myšlenkových aktivit na nějakou věc nebo děj. Je úzce propojena s vnímáním, pamětí a dalšími mentálními procesy. Může být zaměřena jak navenek, tak dovnitř – na podněty vnějšího světa, vlastního prožívání, podněty přicházející z organismu nebo na vlastní činnost či chování. Představuje důležitý proces, který umožňuje vybírat významné informace k dalšímu prozkoumání a současně eliminovat nedůležité tak, aby nedocházelo k přetížení centrální nervové soustavy.

Nevnímáme všechno, co se kolem děje, ale vybíráme si jen některé z nabízených stimulů, zatímco ostatní ignorujeme, třeba zapnutou televizi přitom, když telefonujeme. Soustředíme se obvykle jen na jednu činnost nebo jeden objekt, dokážeme ale pozornost flexibilně přenášet z jedné činnosti na druhou. Psycholožka Alena Plháková k tomu uvádí: „Dvě nebo tři různé aktivity můžeme provádět současně pouze tehdy, jsou-li z velké části automatizované. Jak víme, ženy jsou schopné současně vařit, prát a povídat si s potomkem, ovšem pouze díky tomu, že vaří a perou víceméně automaticky.“

Pozornost má vysoce selektivní funkci a je úzce spjata s volbou důležitých detailů: například pokud se na něco díváme, jsou základním prostředkem pro zaměřování pozornosti oční pohyby, které se soustředí na nejdůležitější detaily toho, co pozorujeme. S nasloucháním je to obdobné – většinou jsme schopni selektivního poslouchání s využitím informací, jako je směr zdroje zvuku a hlasová charakteristika mluvčího.

Všichni známe situaci, kdy zaujatě s někým hovoříme, ale pokud zaslechneme, jak někdo jiný někde dál v místnosti vysloví naše jméno, zaregistrujeme to. Psychologie má pro tuto funkci pozornosti atraktivní označení: koktejlparty fenomén.

(Ne)známá pozornost

Nejčastější zkušenost máme s bezděčnou pozorností, kterou podněcují přirozené změny v prostředí, kdy reagujeme např. na změny světla, různé zvuky nebo vůně. Zaujmou nás informace, o kterých ze zkušenosti víme, že jsou pro nás významné. Jak rychle je však pozornost upoutána, tak rychle také pomíjí v okamžiku, kdy se v situaci zorientujeme a vyhodnotíme ji jako nevýznamnou.

To však naznačuje, že jsme schopni pociťovat, vnímat a dokonce i odpovídat na řadu podnětů, aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. Se záměrnou pozorností, která nám slouží při realizaci nějaké dlouhodobější činnosti, je to těžší. Všichni to známe: pokud není cíl a pevná vůle, soustředěnost rychle pomíjí. Krátká doba pozornosti, jaké jsme schopni v dětství, se prodlužuje, ale ani v dospělosti není neomezená. Organismus se tak chrání proti přetížení a zhroucení z nadbytku informací.

Soustředěná pozornost tedy vyžaduje splnění několika podmínek: potřebuje motivaci, cíl, vysokou aktivační úroveň organismu a přestávky v dané činnosti nebo jejich střídání. Dobře víme, že pokud jsme ospalí, naše pozornost klesá, kolísá, začneme dělat chyby a ztrácet přehled. Důležitý je ale i návyk soustředěně pracovat. Stoprocentní pozornost člověk dokáže vyvinout jen v krátkých časových úsecích, poté se začíná snižovat a my ji musíme k zadané úloze znovu připoutávat.

To se nám daří díky koncentraci. Ale co když nejsme schopni pozornost dále koncentrovat? Pak je lepší rozdělanou práci odložit a udělat si pauzu. Co se týká kapacity pozornosti, udává se, že člověk je v jednom okamžiku schopen zachytit pohledem čtyři až pět objektů. Jenže naše pozornost nečerpá pouze z jediného zdroje, její rozsah je tedy zřejmě o dost vyšší. Rozdělování pozornosti a její přesouvání nám umožňuje vnímat více informací najednou, například telefonovat, a přitom si zapisovat poznámku do diáře.

Nacvičené jde samo

Po určité době provádění nějaké známé rutinní činnosti klesá její nárok na kontrolu pozorností. „Důvěrně známé, automatizované aktivity pak většinou provádíme bez vědomé kontroly. Probíhají poměrně rychle, jsou nenáročné, nevyžadují úsilí, můžeme během nich dělat i jiné věci,“ píše psycholog Robert Sternber. Typickým příkladem je třeba uklízení nebo řízení auta. V autě si uvědomujeme, že řídíme, ale nepotřebujeme vyvíjet nějaké zvláštní úsilí a řízení kontrolovat.

Svou vědomou pozornost pak můžeme obrátit k něčemu jinému, třeba plánování pracovního dne. Automatizace různých činností nám může být dobrým pomocníkem, jsou však situace, kdy se příliš nevyplácí. Může se stát, že při cestě z práce máme nakoupit, ale skončíme doma místo v supermarketu, protože to tak máme naučené. Nebo se nám podaří při vybalování potravin „uložit“ klíče do mrazáku.

Povolání, jejichž výkon klade extrémně vysoké nároky na soustředěnou pozornost a vyžadují plnou bdělost, speciální organizaci pracovního času a větší množství přestávek, jsou např. řídící letového provozu v letištních věžích. Jejich operátoři si nemohou významné kolísání pozornosti dovolit, protože taková nepozornost by mohla stát stovky lidských životů.

Proč je tedy pozornost tolik důležitá?

Díky pozornosti se naše vnímání se stává ostřejším a vjemy jsou výraznější. Pozornost umožňuje lepší rozlišování podnětů i v myšlení. Pomáhá snadnějšímu pochopení souvislostí a věc, která je předmětem pozornosti, je také lépe zapamatována. Naopak její poruchy snižují schopnost zaměřit se na určité, třeba i důležité podněty. Poškození pozornosti může působit potíže v běžném životě i v práci. Komplikuje příjem informací a jejich využití.

Navíc ovlivňuje všechny ostatní myšlenkové procesy, které za normálních okolností umožňují poznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat se měnícím životním podmínkám. Těžká porucha pozornosti může způsobit, že dotyčný nedokáže udržet pozornost déle než několik minut, lehká porucha se pak projevuje sníženou schopností soustředit se na určitou činnost po delší dobu. Ta se často vyskytuje u hyperaktivních dětí s tzv. ADHD poruchou (Attention Deficit Hyperactivity Disorders).

Poruchy pozornosti

Ve vlastnostech pozornosti existují u různých lidí značné rozdíly. Za její funkci je v našem mozku odpovědná především tzv. retikulární formace nacházející se pod souvislou vrstvou šedé hmoty. Ta aktivuje mozkovou kůru a udržuje ji v bdělém stavu. Současně řídí rytmus spánku a bdění. Díky ní se ukládáme ke spánku – pokud nevysílá podněty, mozková kůra usíná. „Činnost retikulární formace připravující mozkovou kůru na příjem smyslových informací by se tak dala přirovnat k osvětlení divadelního jeviště rozptýleným světlem. Zaměřená pozornost pak k bodovému reflektoru, který na slabě a rovnoměrně osvětleném jevišti vyhmátne toho ‚správného‘ herce,“ parafrázuje psycholog František Koukolík.

Tak, jako je mapa řeči převážně vázána na levou mozkovou polovinu, je mapa zaměřené pozornosti pro prostor mimo naše tělo spíše vázána na hemisféru pravou. Filip zmíněný v úvodu článku to už zvládá sám. Díky tréninku se mu daří poruchu pozornosti, kterou trpěl, dále snižovat.

V závažnějších případech se ale můžete obrátit například na sdružení Cerebrum2007, jehož cílem je podporovat osoby, které utrpěly poranění mozku, a také jejich rodinné příslušníky. Mj. poskytují cenné informace o možnostech rehabilitace a dalších existujících službách.

JAK POZNÁTE PORUCHU POZORNOSTI

O poruchách pozornosti můžeme uvažovat, pokud pozorujeme neobvyklou a dlouhodobou neschopnost vnímat nebo zaměřit pozornost na určitou věc či aktivitu (neschopnost, která není způsobena běžnou únavou). Člověka s poruchou pozornosti přítomnost dalších, i nepodstatných vjemů rozptyluje. Typická je neschopnost setrvat u jedné činnosti, neustálé přerušování aktivity, neklid a podrážděnost.

Mozku se nedaří soustředit a ubránit se rušivým podnětům, člověku se nedaří dokončit započatý úkol. Velmi častá je také impulzivita. Jiným jevem typickým pro poruchu pozornosti může být ulpívání, kdy dotyčný nedokáže reagovat pohotově a pružně na potřebu přesunout pozornost na něco jiného.

Pokračuje tak v provádění nebo neustálém opakování úkonu, i když jej již dávno dokončil. Poruchami pozornosti častěji trpí starší lidé či děti a také lidé po úrazu mozku.
Pozornost umožňuje vybírat významné informace k dalšímu prozkoumání a zároveň eliminovat nedůležité tak, aby nedocházelo k přetížení centrální nervové soustavy.

ZLATÁ PRAVIDLA PRO ZVÝŠENÍ HLADINY POZORNOSTI:

1. Volte zajímavé a motivující aktivity a postupně prodlužujte dobu jejich provádění.

2. Ukliďte si pracovní prostor, odstraňte rušivé vlivy a omezte rušivé podněty – vypněte rádio, televizi, zavřete okno (pokud je na ulici hluk) a poproste kolegy, aby vás v průběhu práce nerušili.

3. Vykonávejte vždy pouze jednu činnost.

4. Udělejte si krátkou rekapitulaci: Rozumím všemu? Dělám to, co bych právě měl dělat?
Jsem unavený? Mám tady klid na práci?

5. Dělejte častější aktivizační přestávky a na důležitých věcech pracujte v denních hodinách, kdy nejste unaveni. Například vždy po 45 minutách práce se protáhněte a projděte.

6. Používejte pomůcky, jako např. poznámky, obrázky, seznamy s úkoly, které postupně škrtáte, nebo kartičky s připomínkami. Umístěte si je na dobře viditelné místo, kde vám připomenou, co máte dělat nebo na co se soustředit.

7. Komplexní úkoly si rozvrhněte na menší sousta. Soustředění klesá, pokud je toho na nás najednou příliš.

Předplatné časopisu Maminka
Témata: Děti, Časopis Maminka, Batole, Chování a vztahy, Mozková kůra, Pozornost, Životní podmínka, Těžká porucha, Neustálé opakování, Pevná vůle, Pracovní prostor, Stoprocentní pozornost

Mohlo by vás zajímat
Úzkostné stavy se mohou projevovat různě. A co když je má celá rodina?
Aleš Háma: Nerad kluky trestám a řvu na ně. Manželka je přísnější
Po narození syna se můj obdiv k Táně prohloubil, říká Vojtěch Dyk
Maminka roku: Syn mi holil hlavu, smál se, já brečela, říká Andrea
Kdy nechat děti doma samotné? Nejdřív ve 12 letech, tvrdí odborníci!
Narodila se bez rukou. Lékaři byli pro potrat, rodiče ho odmítli
Dcery Karla Gotta: Která zdědila tátův talent? A která se mu nejvíc podobá?
Jsem obézní. V těhotenství jsem cítila ze strany lékařů odpor a styděla se
Herečky, které otěhotněly během natáčení! Podařilo se to zamaskovat?

Horoskopy

Štír Po pravdě řečeno vám mohou všechna znamení doslova závidět, protože je všechno jednoduché a příjemné.…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Leopold, Leopoldina, Leopolda





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu