[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dvouletá Anička se chce v restauraci najíst sama, při pokusu maminky pomoci ji s nakrájením masa začne kuře i s omáčkou lítat po celé restauraci. Kdyby to někdo náhodou přehlédl, rozhodně nepřeslechne hlasitý řev, který celou akci doprovází.
Připomínají Vám tyto situace něco? Většina maminek se s obdobnými reakcemi svých dětí setká, jedná se o klasické projevy období vzdoru. Nastupuje většinou před druhým rokem a po třetím pomalu odeznívá. Někdy však můžete zaznamenat dřívější nástup a pozdější odeznívání, záleží nejen na postupu rodičů, ale i na temperamentu dítěte a dozrávání jeho nervové soustavy.
NENECHTE SI UJÍT: Bít, či nebít? Záleží jak to máte doma nastavené...
Batolátka v období vzdoru často zkouší nervy svých rodičů. Klasickými projevy je touha dělat vše samostatně (zahrnuje to samozřejmě i činnosti, které ještě samo zvládnout nemůže) a projevovat negativismus vůči všemu, co mu autorita přikáže nebo zakáže. Mezi nejčastější sousloví v tomto období patří jednoznačně „ne ne ne“ a „já sám“. Obvyklými jsou i záchvaty vzteku, kdy dítě nevidí a neslyší a jeho utišení bývá někdy dosti náročné.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že děti v tomto období ještě neumí zcela správně interpretovat své emoce. Batole tedy něco rozčílí, ale ono samo nerozumí tomu, co se stalo a ani po záchvatu Vám není schopno vysvětlit, proč se chovalo, jak se chovalo. Proto je naprosto zbytečné mu v afektu cokoliv vysvětlovat. To můžete nechat na dobu, kdy je klidné. Tehdy se můžete pokusit o vysvětlení, proč se tímto způsobem nesmí chovat a jak jinak je možné daný problém řešit. Nikdy však zpětně dítěti záchvat nevyčítejte, samo je z toho zmatené.
Čtěte také: Krize děti potřebují
Úkolem rodiče je tedy snažit se předcházet situacím, které ke vzniku afektu vedou. Pozorujte tedy, kdy se nejčastěji s výbuchem vzteku u svého dítěte setkáte. Je to po nějakém Vašem zákazu? Pak se snažte formulovat většinu svých požadavků pozitivní formou, nikoliv slovy „ne“ a „nesmíš“. Rozčílí se Vaše dítě vždy, když ho vytrhnete neočekávaně z nějaké činnosti? Pak se snažte o to, aby přechody byly co nejvíce plynulé a očekávatelné a vždy dítě na změnu připravte.
Jak se však zachovat, když se nepodařilo záchvatu předejít a dítě Vám již předvádí, čeho je schopno? Pak je dobré nekřičet na něj, nic mu nevysvětlovat a nechat ho být. Dejte pouze pozor, aby se mu nic nestalo, a můžete odejít i z místnosti. Diváci mohou afekt ještě umocňovat.
Na internetu narazíte na velké množství různých rad a je pravda, že i co odborník, to jiný názor. Setkáte se se způsoby zvládání těchto výbuchů vzteku, které opravdu rychle a dobře zabírají, otázkou však je, zda tím nemůžete dítěti nějak ublížit.
Poměrně často praktikované řešení nabízí studená sprcha. Je víceméně ozkoušené, že to stačí použít jednou či dvakrát a po scénách ani památka. U někoho to může fungovat bez problému, pro jiné dítě to však může znamenat značný šok, batole může začít koktat, pomočovat se nebo trpět nočními děsy.
Někteří rodiče se inspirují metodou pevného objetí Jiřiny Prekopové. Ta radí dítě v afektu pevně obejmout a nepouštět, dokud se neuklidní. Mělo by mu to dát pocit bezpečí a vědomí toho, že i když se nechová vzorně, rodiče ho mají rádi. Může na tom něco být. Je však třeba si uvědomit, že pro dítě může být velmi zmatečné, když prožívá silný vztek a přitom ho někdo objímá. Tím se začnou mísit pozitivní emoce s negativními a dítě je ještě více zmatené než bylo. Stojí tedy za úvahu, zda pevné objetí dítěti neposkytnout až v momentě, kdy se uklidní.
Další poměrně zajímavý způsob jak uklidnit dítě je humor a zlehčení. Pokud se doma válí po zemi a rozhazuje hračky, můžete se k němu přidat a dělat to samé. Pravděpodobně mu to přijde divné a samo přestane. Obdobně funguje slovní instrukce: „Krásně kopeš, jsi vážně hodně šikovný, zkus ještě pořádně zakřičet, ať tě všichni slyšíme.“ Tato metoda funguje poměrně spolehlivě, ale o jejím pozitivním účinku na vývoj dítěte je možno polemizovat. Není pro dítě devalvující, když v situaci, kdy potřebuje pochopení a podporu, ho rodiče neberou vážně a vysmívají se mu?
To, co by si dítě mělo z tohoto období odnést je to, že je samostatnou osobou, která hodně věcí zvládne a dovede, ale může kdykoliv požádat své rodiče o pomoc. Může dělat spoustu věcí, ovšem ví, kde jsou hranice. Rodiče by tedy neměli příliš zakazovat a trestat, ale je třeba, aby pevně stanovili hranice, které není možno překročit.