[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Toho dne, kdy byl proces adopce úspěšně završen, si Jamie uvědomila, že její vztah k dcerám už není ničím podmíněn. Už nemusela myslet na to, že je „jen“ pěstounka dětí.
Věděla, že už nikdy nebude muset říct „Miluju tě, jako bys byla moje vlastní.“ Protože holčičky se jejími vlastními opravdu staly. „Dnes jsi úplně a navždy mou dcerou,“ píše Jamie v dopise, který sdílela na svém blogu Foster the Family.
Když dívky poprvé usnuly u ní doma, Jamie se podle svých slov i s manželem rozhodla, že je bude milovat jako dcery. Toto rozhodnutí přitom přišlo ještě dřív, než měli vůbec šanci se do nich zamilovat.
„Zamilování přišlo. Po tom, co jste ‚vpadly‘ do naší rodiny, s naprostou lehkostí jste pronikly do našich životů i srdcí,“ svěřuje se Jamie. „Formality našeho ‚dočasného‘ vztahu, které jsou řízené státem a soudy, zmizely. Už jste nebyly dětmi z pěstounské rodiny. Jednoduše jste se staly dcerami.“
Jamie píše také o tom, jak moc se tento den liší od toho, kdy se jí narodily dvě starší děti. Den definitivní adopce připodobnila spíše ke svatbě se svým mužem. „Potkala jsem ho, pak se do něj zamilovala a věděla, že s ním strávím zbytek života. Pak přišel den, kdy se to stalo oficiální,“ vypráví.
„Papíry byly podepsány, jména byla změněna, obřad proběhl. Ale já ho poté nemilovala víc, než nakolik jsem ho milovala den předtím. On byl stejný, já zůstala stejná. Nic se nezměnilo. Ale patřili jsme si navzájem, oficiálně, navždy.“
Jamie slibuje, že obě dívky bude navždy milovat stejně jako v den, kdy se nezměnilo nic – a přece se změnilo všechno. „Věřím, že dnes je naše rodina úplná. Nás šest, jen my. Ale možná se mýlím. Možná se k naší malé jednotce připojí ještě někdo další. Ale bez ohledu na to vím, že teď jsme rodina. Navždy,“ svěřuje se Jamie. „Dnešek, tento den přijetí, je jedním z nejšťastnějších dnů mého života. Dnes jsem se stala tvou matkou. Dnes se staneš mojí dcerou. Šťastný den přijetí, má drahá dcero, miluji tě. S láskou máma.“