[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příběh našich dvou nejúžasnějších bojovníčků se začal psát 10. prosince 2013 večer, kdy mi doma praskla plodová voda. To už jsem měla za sebou dva měsíce neustálého ležení s nohama vzhůru, nejprve jeden měsíc v nemocnici, kde jsem podstoupila i cerkláž, a pak další doma.
Protože byla miminka ještě moc malinká, převezli nás k porodu do Prahy na porodnickou kliniku,“ vzpomíná na nejdůležitější okamžiky svého života Věra. Její dvojčata přišla na svět o den později, tehdy byla Věra přesně sedmadvacet týdnů a pět dní těhotná. Děti se narodily akutním císařským řezem, nejprve přišel na svět Jeník s mírami 39 centimetrů a 1225 gramů a minutu po něm Eliška, o dva centimetry kratší a s váhou 1045 gramů. Po narození chlapeček ztratil na váze až na kilogram a pět gramů, holčička vážila pouhých 905 gramů.
„Od třetího dne ale začali přibírat a my jsme se tak mohli radovat z každého deka navíc. Přesně si naše první setkání nepamatuji, hodně mě to položilo, na ARO bylo veliké teplo, v inkubátorech maličká tělíčka, samá hadička… Jako miminka z fotek, na která je člověk běžně zvyklý, naše děti vůbec nevypadaly. Ale přesto byli oba překrásní! Přístroje všude pípaly, což mi nahánělo hrůzu. Sestřičky mi dovolily si děti pohladit, strašně jsem se bála jich jen dotknout, abych jim neublížila,“ popisuje první okamžiky Věra.
Za nedonošené je považováno každé dítě narozené před ukončeným 37. týdnem těhotenství. S každým týdnem stráveným v děloze je na tom miminko po porodu lépe, proto lékaři rozlišují lehkou nedonošenost (děti narozené mezi 34. a 37. týdnem těhotenství, zpravidla bez závažnějších problémů s adaptací na život mimo dělohu), střední nedonošenost (miminka narozená mezi 30. a 33. týdnem gravidity (pravděpodobnost zdravotního postižení je nižší než 10 %), těžkou nezralost (novorozenci narození mezi 27. a 29. týdnem) a extrémně těžkou nedonošenost u dětí, které přišly na svět před 26. týdnem těhotenství.
Poslední dvě kategorie jsou obvykle spojeny se závažnějšími zdravotními problémy, a proto tyto děti většinou stráví v nemocnicích delší čas. Kromě malé porodní váhy mívají předčasně narozené děti nízkou tělesnou teplotu a v případě střední až těžké nedonošenosti jim navíc nefungují některé orgány, především plíce.
Předčasný porod v každém případě znamená pro rodiče šok. „Na předčasný porod se nedá připravit. Je to velký zásah do života maminky a celé blízké rodiny. Najednou je všechno úplně jinak, než jste si představovala, nic se nedá vrátit. Miminko je na světě a začíná boj o jeho křehounký život. Je to velice náročné období, plné strachu, obav a zvratů, ale i pocitů vítězství, radosti z pokroků a dobrých zpráv. Čím menší a zranitelnější se děťátko narodí, tím je cesta delší a náročnější.
Ale dnes je medicína na skvělé úrovni, rok od roku roste počet dětí, které tento nelehký start do života zvládnou bez vážnějších následků, drtivá většina je zdravá,“ říká Lucie Žáčková, ředitelka občanského sdružení Nedoklubko, které pomáhá rodinám s nedonošenými dětmi. Lucie ví velmi dobře, o čem mluví, protože sama je maminkou dnes již pětileté holčičky Elly, narozené ve 26. týdnu těhotenství s porodní váhou 730 gramů.
Sdružení Nedoklubko letos v lednu spustilo projekt Nejste v tom sami. Jestliže jste se tedy ocitli v této složité životní situaci, neváhejte a připojte se. Do formuláře na stránce Nejstevtomsami.nedoklubko.cz zapište údaje o svém předčasně narozeném miminku, tj. jeho jméno, váhu a týden gravidity, ve kterém se narodilo. Přidejte svůj příběh a vzkaz pro vystrašené rodiče, kteří jsou teprve na začátku dlouhé cesty, již vy už máte za sebou nebo jste alespoň v její polovině.
Rodiče, kteří již strávili dny, týdny a měsíce u inkubátorů, vyhřívaných lůžek, v odstříkávacích místnostech, čekárnách a nemocničních bufetech, jsou přesně ti praví, kteří mohou povzbudit ty, již se s těmito stresujícími okamžiky teprve smiřují. Pocit, že tím někdo již prošel a že se dočkal úspěšného konce, může novopečené rodiče nedonošenců obrovsky posílit.
„Naším cílem je, aby noví rodiče nedonošených dětí věděli, že zdaleka nejsou sami. Že takto je více či méně zasažena jedna z deseti rodin na celém světě. Že se u nás v České republice narodilo už téměř 9000 miminek dříve, než by mělo. A že my máme to štěstí a v našich centrech je o ně dobře postaráno. Potřebují pomoc rodičů, víru a přesvědčení, že to bude v pořádku, že všichni kolem nás dělají maximum, zkrátka že v tom nejsou sami,“ říká Lucie Žáčková. Pokud se to týká i vás, přidat se můžete také do facebookové skupiny NedoklubkoNejste v tom sami.
„Děti jsem mohla poprvé klokánkovat již třetí den po narození. Od té doby jsme s manželem chovali a klokánkovali na střídačku každou naši návštěvu, kdy jsme dětem vozili odsáté mateřské Jeníček i Eliška strávili v nemocnici v Praze a pak v Jihlavě celkem 62 dní. Po všemožných vyšetřeních jsme konečně mohli domů. 11. února 2014, dva měsíce po porodu, jsme se vydali na tu zatím nejhezčí společnou cestu,“ popisuje vytoužený odjezd domů Věra.
„Doma nastal kolotoč, ale podařilo se nám vše sladit celkem brzy, a tak to nebylo nijak děsivé. Ze začátku jsme museli hodně jezdit po kontrolách kvůli kompletním vyšetřením, ale stálo to za to. Děti byly pod dohledem a všechno naštěstí dopadlo dobře. Dnes je našim dětem už rok a půl a je krásné sledovat, jak dohánějí svoje vrstevníky. Jeník už krásně ťapká a Eliška začíná pomalinku obcházet nábytek. Je o trochu víc bojácná a všechno dělá tak tři měsíce po bráškovi,“ říká Věra a dodává: „Do konce života budu vděčná všem zdravotníkům, kteří se podíleli na záchraně a péči o naše děti, stejně tak jako mojí rodině a přátelům za podporu a pomoc, když jsme ji nejvíc potřebovali.“
Klokánkování je metoda, při níž je předčasně narozené dítě přikládáno přímo na tělo maminky nebo tatínka. Přímým tělesným kontaktem kůže na kůži se tak vytváří prostředí, které nedonošeným dětem pomocí tělesného tepla a slyšitelného tlukotu srdce připomíná prostředí v děloze, což má pozitivní vliv na jejich vývoj.
Klokánkování bylo poprvé použito v Kolumbii v roce 1978. Jelikož se zde nedostávalo inkubátorů, matky začaly zahřívat své děti vlastním tělesným teplem. Lékaři přitom vypozorovali, že takto nošené děti mají nižší výskyt infekcí a děti si s matkami vytvořily mnohem rychleji pevné pouto oproti dětem uloženým v inkubátoru. Podle odborných studií klokánkování snižuje úmrtnost předčasně narozených dětí, zabraňuje infekcím, podporuje růst a schopnost termoregulace. Především má ale zásadně pozitivní dopad na vytváření vztahu mezi dítětem a rodiči.
U celých 40 procent předčasných porodů není příčina příliš brzkého spuštění porodu objasněna, u dalších je identifikována infekce, někdy jde o komplikaci vyšetření plodové vody. To vše vede u mnoha matek předčasně narozených dětí k sebeobviňování a neustálému kolotoči otázek a pochyb: Proč se to stalo právě nám?
Mohla jsem tomu nějak zabránit? Možná kdybych (ne)udělala to nebo ono… Předčasný porod zkrátka představuje obrovský nápor nejen na tělo, ale i na psychiku novopečených rodičů. K tomu se přidružuje velký strach o miminko, pocity úzkosti a nejistoty, které navíc trvají velmi dlouho, protože dříve narozené dítě a jeho zdraví v ohrožení po dlouhé týdny. Navíc prakticky žádná žena s možností dřívějšího porodu nepočítá, takže když přijde, zastihne ji zcela nepřipravenou.
Připočteme-li nemožnost být se svým právě narozeným dítětem v neustálém fyzickém kontaktu a s tím související pocity bezmoci a rodičovského selhání, máme tu životní křižovatku, v níž se psychika dostává pod obrovský tlak. Pokud jste se tedy dostali do podobné situace, máte pocit, že je vše špatně a že vám vlastně nikdo nerozumí, neváhejte a vyhledejte psychologickou pomoc. Vaše dítě vás přece potřebuje především zdravé a silné.
Česká republika patří v péči o předčasně narozené a rizikové novorozence ke světové špičce. Přispělo k tomu zavedení nových postupů v intenzivní péči v 80. letech 20. století, ale především zřízení dvanácti regionálních perinatologických center. Ta jsou vybavena právě k péči o děti narozené od 24. do 32. týdne těhotenství.
Od poloviny 90. let systém funguje tak, že všechny nemocnice v regionu jsou povinny odeslat ženu s hrozícím předčasným porodem nebo s komplikacemi vedoucími k předčasnému ukončení těhotenství do těchto zařízení tak, aby k samotnému porodu došlo právě ve speciálně vybaveném perinatologickém centru. Tak je zajištěna okamžitá špičková péče o předčasně narozené děti.
Programu se říká transfer in utero neboli převoz v děloze. Jestliže se děťátko narodí tam, kde jsou na péči o ně nejlépe vybaveni, odpadá spousta komplikací souvisejících s převozem křehkého nedonošence. Perinatologická centra najdete v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Mostě, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze 2 (U Apolináře), Praze 4 (v Podolí), Praze 5 (v Motole), Ústí nad Labem a Zlíně.
VIDEO: Co říká na předčasný porod odborník?
Fakultní nemocnice Olomouc nedávno zavedla novinku. Maminky, tatínkové i další členové rodiny mohou své děti umístěné v inkubátoru pozorovat po domluvě a zadání hesla pomocí speciální kamery připojené k internetu.
Lékaři si od této vymoženosti slibují upevnění emoční vazby. „Matky a další příbuzní velmi oceňují, že mohou sledovat vývoj dítěte každý den na vlastní oči a jejich vzájemná vazba se tak posiluje,“ říká primář oddělení MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.