[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V České republice se narodí předčasně víc než devět tisíc dětí ročně, tedy zhruba osm procent ze všech živě narozených dětí. A jejich počet mírně stoupá. Co za tím může být? Podle Richarda Plavky, primáře neonatologického oddělení Gynekologickoporodnické kliniky VFN v Praze, zvyšující se počet nedonošených dětí určitě souvisí i se současným trendem západního světa. „Jde především o posouvání mateřství do vyššího fertilního věku, o celkové snížení plodnosti populace a ohromný rozvoj asistované reprodukce.“
Ale jak potvrzuje Antonín Pařízek, zástupce pro porodnický úsek a vedoucí lékař Perinatologického centra pražské porodnice U Apolináře, příčina není dosud plně objasněná. „Na této patologii se podílí zejména infekce matky, plodu anebo placenty, nadměrné rozpětí dělohy, choroby děložního hrdla, předčasné odlučování placenty, porucha uložení plodového vejce ve stěně dělohy, genetické vlivy, stres matky, imunologický konflikt, předčasný odtok plodové vody a porucha hormonální souhry mezi matkou, plodem a placentou,“ vyjmenovává možnosti, které mohou vést k podstatně dřívějšímu porodu, než který je plánován.
Zároveň podotýká, že mezi rizikové faktory patří i takové, které se změnou chování matky ovlivnit dají: „Například kouření, nadměrné užívání drog, chybějící prenatální péče, krátký interval mezi porody, chudokrevnost či infekce močových cest.“
Díky vymoženostem moderní medicíny lze předpovědět předčasný porod i u žen bez jakýchkoli příznaků. „Mezi nejvýznamnější rizikové faktory spontánního předčasného porodu patří předchozí předčasný porod nebo pozdní potrat ve druhém trimestru v předchozím těhotenství, zejména připojí-li se vaginálně ultrazvukem zjištěné zkrácení děložního hrdla do 30. týdne těhotenství,“ vysvětluje Antonín Pařízek. A dodává, že dnešní věda nabízí i další metodu určení: „Pro předpověď předčasného porodu se používají i laboratorní metody k určení některých látek v těle matky, které se stanovují z vaginální tekutiny.“
Patříte-li do skupiny žen, které jsou předčasným porodem ohroženy, lékaři se budou snažit miminko v děloze udržet tak dlouho, dokud to bude bezpečné pro vás i dítě. Preventivně se může podávat progesteron, klíčový hormon pro utlumení předčasných stahů děložních stěn. Nebo lze chirurgicky na zkracující se hrdlo dělohy nasadit steh.
„Výsledky obou postupů nejsou ale stoprocentní,“ upozorňuje Antonín Pařízek. „Nikdo na světě dnes neumí zastavit předčasný porod. Jediné, co známe, je pokus o oddálení předčasného porodu,“ pokračuje odborník.
Aby miminko dokázalo přežít i mimo dělohu, potřebuje se umět nadechnout. Teprve až kolem 20. týdne se miminku vytváří v plicích látka, která se nachází ve vnitřním povrchu plic a má obrovský význam pro jejich správnou funkci. Ovšem dostatečné množství pro bezpečný život mimo dělohu plod získává až kolem 35. týdne. Proto se při riziku předčasného porodu podávají kortikosteroidy, aby došlo k urychlení zrání plicní tkáně miminka.
K oddálení časného porodu, a tím šance miminka na přežití mimo dělohu a přesun do perinatologického centra, přispívá podávání léků, takzvaných tokolytik. Jak upozorňuje Antonín Pařízek, podání a volba preparátu ale záleží na mnoha faktorech: „Všechna dnes používaná tokolytika mají srovnatelný tokolytický účinek, tedy schopnost oddálení porodu, ale mají též vedlejší účinky na matku i plod. Volba preparátu záleží na zkušenostech pracoviště a farmakologických kontraindikacích, avšak vždy bychom měli použít tokolytikum, které má co nejnižší vedlejší účinky. Tokolytickou léčbu obvykle nezahajujeme před 24. a po 35. týdnu těhotenství. Trvání tokolytické léčby nemá přesáhnout 48 hodin.“
Problematice předčasně narozených dětí, které nedosahují třeba ani jednoho kilogramu porodní hmotnosti, se i z důvodu zvyšujícího se počtu případů začínají věnovat také velké firmy. Například nedávno byly na trh uvedeny speciální plenky, které slouží k přebalování těch nejtitěrnějších miminek. Takové děti potřebují nejen špičkovou péči na oddělení intenzivní péče, která v České republice naštěstí je, ale také musí pocítit rodičovskou lásku už od začátku svého života mimo maminčino bříško.
Malý Toby se narodil ve 24. týdnu a přežil:
„Snažíme se, aby rodiče byli ihned od počátku péče o novorozence této péče spoluúčastní. Pod dohledem zdravotnického personálu se rodiče učí pečovat o dítě, které je již ve stabilizovaném stavu. Naučí se mu měřit tělesnou teplotu, přebalovat jej a dle potřeby vykonávat další drobné úkony péče o dítě,“ popisuje Richard Plavka, primář neonatologického oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky VFN, a dodává, že i rodičům nedonošených dětí umožňuje personál takzvané klokánkování, tedy přiložení nahého miminka na kůži rodiče.
Taková metoda je přínosná nejen pro vytváření adekvátního interakčního vztahu mezi matkou a dítětem, ale blahodárně působí i na psychiku rodičů a vývoj miminka: „Představuje velmi významné citové pouto mezi matkou a nedonošeným dítětem a je spojena se silnými pocity štěstí a radosti. Tato přirozená a jednoduchá metoda je ze strany ošetřujícího personálu podporována, protože kromě navázání zcela výjimečného emočního vztahu, kdy dítě cítí teplo a lásku matky a tlukot jejího srdce, umožňuje docílit časný zrakový a sluchový kontakt,“ uzavírá primář Plavka.