[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Inteligence se stejně jako třeba talent nedá nacvičit. K velké spokojenosti snaživých rodičů ale existuje spousta dovedností, které se nadřít dají, a lidé je za projevy inteligence často považují -mylně samozřejmě. Takže zatímco pronášíte obdivné: „No né, ta vaše Mařenka/Milánek je ale chytrá/chytrý. Odříkat abecedu pozpátku, to jsme snad ještě neviděli.“ netušíte, že se ve skutečnosti klaníte před ctižádostí snaživých rodičů a úsilím s jakým onu dovednost vtloukli Mařence/Milánkovi do hlavy.
Základním rysem všech snaživých rodičů je naprostá oddanost myšlence, že doma vychovávají malého génia. Z této teze pak pramení přesvědčení, že musí zdárně rozvíjet potomkův intelekt stůj co stůj. Zapomínají při tom často na to základní, a sice že nejdůležitějším úkolem každého rodiče je zprostředkovat svému dítěti radostné dětství. Tečka. Jestli to znamená kopání do míče v parku, drandění s kočárkem a panenkou nebo biflování slabikáře, to už je na posouzení dotyčného potomka. Ne tak ale potomka snaživých rodičů. Ten bohužel na výběr příliš nemá.
V rodinách, kde otěže výchovy pevně třímají snaživí rodiče, se se čtením a psaním nečeká až na školu, dokonce ani na školku, ale písmenka a jednoduché početní rovnice se hustí již do dvouletých. Každé ráno se začíná promrskáním pěti šesti básniček (dítě jich pochopitelně umí mnohem víc) a celý den se pracuje na nácviku nových, případně vypilování stávajících. Každá návštěva snaživých rodičů je vítanou příležitostí k předvedení geniálního potomka a jeho získaných dovedností. K tomuto účelu ovšem stejně dobře poslouží náhodné obecenstvo v restauraci, závistí blednoucí maminky se stejně starými neandrtálečky na zájmových kroužcích, či při nejhorším i osazenstvo městského hromadného prostředku. Ti všichni nemají na výběr a za adekvátních projevů obdivu musí vytrpět připravené představení.
Do konverzace na jakékoli téma, dokáží umně vložit poznámku o poslední dovednosti, ve které jejich synek /dcerka nadevše vyniká. Schopnosti, které si jiné děti osvojují kolem jednoho dvou tří let, zvládlo jejich dítě mnohem mnohem dříve. (A tak se dozvídáte, že Milánek v osmi měsících chodil, v roce uměl dvě říkanky a ve dvou hraje podle not.) Děti snaživých rodičů neuvidíte bez povšimnutí běhat v parku nebo si hrát na hřišti. Dozor a případně edukativní komentář jakékoli jejich činnosti je provází na každém kroku.