[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I když v hloubi duše cítíte, že to nevadí, že je to jeho rozhodnutí a má na něj právo, společenské konvence vám diktují jinak. Co si pomyslí kamarádky? Všichni jejich manželové u porodů byli! A jak to vysvětlíte rodičům? A jak si to vůbec představuje říct, že by u toho radši nebyl? Prrr, zabrzděte hned tady. Dejte na svoje instinkty. Vážně chcete vědět, jak by to dopadlo, kdyby s vámi šel? Dobrá.
Místo aby vám byl tichou oporou, dodával vám sílu a vnášel do napjaté atmosféry klid, bude vás jedině stresovat, buzerovat sestřičky a honit doktory. A v tomhle svém afektu si vůbec neuvědomí, že místo aby vás nechal v klidu rodit, celou situaci vám ještě ztěžuje. Nedojde mu, že vás jeho věčné strachování a vyplašené jednání přinejmenším nervuje (spíše ale nevýslovně štve) a že to je v tu chvíli to poslední, co potřebujete. A jak to dopadne? Vy budete tišit a uklidňovat jeho, zatímco budete jen tak mimochodem rodit.
Ano, ano, opravdu jsou takoví muži (vím to, protože mám jednoho doma), kteří za žádných okolností nesnesou pohled na krev (pokud to ovšem není krev filmařská a nestříká z plátna či obrazovky). Můj manžel prosím málem omdlel (!) v tramvaji, když jsem mu cestou domů z nemocnice vyprávěla, jak jsem se ten den v práci řízla do prstu tak šikovně, že jsem si přeřízla šlachu a museli mi ji okamžitě sešívat. Myslím, že nemusím vysvětlovat, proč můj manžel nebyl ani u jednoho porodu našich tří dětí. Můj tip je, že by omdlel ještě v předsálí.
Existují muži, kteří nesnesou pohled na svou partnerku trpící bolestmi. A můžete u toho být tichá jak myška a statečná jak nejchrabřejší rytíř, stejně se s tím nedokáže poprat. Tito muži mívají většinou panickou hrůzu z bolesti jako takové - tedy i pokud se týká jich samotných. Poznáte to například tak, že spálí-li se omylem o horký předmět v kuchyni, nosí inkriminovanou tkáň po zbytek dne omotanou mokrým hadříkem, který si nechá v pravidelných intervalech vyměňovat a pokaždé u toho trpitelsky syká.
Čtvrtá skupina mužů, kteří z různých důvodů odmítají doprovodit své partnerky k porodům, jsou estéti. Pro mě upřímně ti nejmíň pochopitelnější. „Já odcházím rodit naše dítě a ty u toho nebudeš, protože seš hroznej nervák a všechny okolo včetně mě bys jedině stresoval. OK, chápu. Chápu i to, že nesneseš pohled na krev a omdlíváš už jen při představě krve. A pochopím dokonce, že se nechceš koukat, jak mě něco bolí. (Ano, prorvat dětskou hlavičku otvorem normálně velkým na jeden prst bolí.) Ale že nechceš být přítomen z důvodu případného zošklivení mého těla a intimních partií tvému libidu? To mi trochu hlava nebere. Ale prosím, i na to máš samozřejmě právo.“
Smiřte se s tím, že pokud váš partner neprojevil jednoznačnou a upřímnou touhu být u procesu přivedení vašeho potomka na svět, bude lepší ho do toho nenutit. Má k tomu své důvody a není na nás, abychom zkoumaly jejich závažnost či opodstatnění. Možná se vám ty pravé důvody stydí říct, možná je ani sám nedokáže zformulovat. Faktem ovšem zůstává, že pokud ho budete tak dlouho přemlouvat a lanařit, až pod tíhou vašeho přesvědčování povolí, možná toho nakonec budete litovat nejvíc vy sama. A to je přece úplně zbytečné.