[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako malá holka jsem jezdila každé prázdniny se svou českou babičkou k té druhé, slovenské babičce do Tater. Cestovaly jsme vždycky vlakem a užily jsme si spoustu legrace (i když jsme musely v Pardubicích přestupovat). Cesta trvala sice dlouho (rozhodně déle, než kdybychom jely autem), ale nikdy nezapomenu na vůni babiččiných řízků a okurek, které jsme s obrovským apetitem začaly konzumovat hned za Pardubicemi, na vítr, který mi foukal do vlasů, když jsem si v uličce před naším kupé otevřela okno, na města, která vlak míjel a která jsem znala jen podle nápisů na železniční stanici… Pozorovat ubíhající krajinu bylo prostě vzrušující.
Cesta tam byla vždycky příjemnější (jela jsem na prázdniny), cesta zpět už spíše smutná (vracela jsem se domů a do školy). Každopádně cestování vlakem má svoje kouzlo, které mu nelze upřít. Kromě výše uvedeného (neplatíte za benzin, naftu) nemusíte být neustále ve střehu a na rozdíl od jiných dopravních prostředků jste ve vlaku skutečně „free“ – děti i vy se můžete proběhnout, dojít na WC a v dálkových vlacích si dokonce zajít do jídelního vozu, kde si můžete dopřát chutný oběd – bez starostí, co po cestě budete jíst. Jak říká tiskový mluvčí ČD Petr Šťáhlavský, jízda vlakem je pro malé děti výhodná i proto, že nemusí být celou cestu připoutané do autosedačky, takže si mohou malovat, hrát si nebo se projít. „Také rodiče na ně mají více času díky tomu, že se nemusí věnovat řízení. U vybraných dálkových relací pak mohu doporučit například cestu lehátkovým nebo lůžkovým vozem, kdy část cesty děti spí, cesta je pro ně větším zážitkem a například na Slovensko (Tatry, Košice) lze takovou cestu kombinovat s dopravou auta díky tzv. autovlakům (noční EuroNight Slovakia, denní EuroCity Košičan). Samozřejmě je také ale nutné dodržovat určitá základní bezpečnostní pravidla, jako například nenechat děti po voze a vlaku běhat bez doprovodu, nenechat je vyklánět se z otevřených oken, manipulovat s dveřmi a tak dále.“
Riziko, horor nebo pohoda? Jak kdy a jak v čem, dalo by se říct. Záleží na tom, kam cestujete a také jakým vlakem. Bohužel je pravda, že většina českých nádraží není bezbariérová – je tu spousta podchodů a schodů… záleží pak na dobré vůli pracovníka železniční stanice, zda vám s kočárkem pomůže, nebo vás ignoruje. Pokud se už dostanete k vlaku, můžete doufat, že s kočárkem nastoupíte i dovnitř – starší typy vlaků mají poměrně úzkou chodbičku, takže jimi neprojedete (pokud máte širší kočár). Někdy to může být dobrodružství, ale za poslední roky se toho změnilo dost i v tomto směru. Dnes již není zakázáno kočárek přepravovat přímo ve voze, kde pobýváte i vy, což je prima.
Nechávat kočárek někde ve služebním voze a miminko držet v náruči, není vždy zrovna ideální. Podle Petra Š’táhlavského už existují u vybraných typů vozů zvětšené nástupní prostory, kde lze ponechat i běžný kočárek. Takové vozy jsou zařazeny i do některých rychlíků, v nichž je přeprava kočárků zdarma. Pokud je vaše dítě už větší, můžete využít službu, která vám kočárek uschová během přepravy v tzv. služebním voze. „Kočárek se podává a vyzvedává přímo u vlaku. Cena za přepravu je v takovém případě 30 Kč za spoj, můžete si zakoupit i celodenní doklad za 60 Kč pro případ, že byste cestovali více spoji. Vlaky s touto službou jsou označeny symbolem kufru,“ dodává tiskový mluvčí.
Máte-li malé miminko, které ale neusne jinak než v kočárku, jen stěží ho budete moct mít v kupé – byť by bylo prázdné.
Vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu z roku 2000 říká, že by se takto „parkovat“ nemělo, i když na druhou stranu i zde nejsou paragrafy příliš jednoznačné a přesně definované. Je dětský kočárek ruční zavazadlo, nebo spoluzavazadlo?
Je rozložený, či složený? Obecně vzato, s „rozloženým“ kočárkem v kupé se prostě moc nepočítá ani ve vyhlášce.
Jak však říká tiskový mluvčí Mgr. Petr Šťáhlavský, obvykle je to otázka dohody se zaměstnancem dopravce a samozřejmě záleží i na typu vlaku. „Nárok na to není, ale lze tuto věc projednat s průvodčím vlaku, který podle provozní situace (prázdný vlak) může takový postup povolit. Ve velkoprostorových vozech jsou například sklápěcí sedačky a nemusí být problém kočárek umístit přímo k sedačce. Podobně například u povinně místenkového pendolina často doporučuje personál přesednout si na místa pro vozíčkáře, samozřejmě pokud je to možné (místo je volné), kde je větší prostor a opět lze mít kočárek přímo u sebe a ne v nástupním prostoru. Proto lze doporučit v podobných situacích obrátit se vždy na doprovod vlaku. Také ale záleží na typu kočárku, řada maminek nechá konstrukci s kolečky například v nástupním prostoru a do oddílu si už vezme jen,koš‘ s dítětem.“ Faktem je, že pokud nemáte po ruce vstřícnou a ochotnou duši v podobě „nádražáka“, asi se i cesta vlakem může stát vaší noční můrou… U nově pořizovaných souprav s bezbariérovým oddílem pak jistě jako maminka malého miminka oceníte WC, které je vybaveno sklápěcí deskou, která vám poslouží pro přebalení. Jde například o soupravy Regionova, ale také vagony vyhrazené pro přepravu vozíčkářů.
„Vlakem jsme začali cestovat poměrně brzy, když bylo staršímu synovi asi pět a mladšímu dva roky. Tehdy jsem ještě potřebovala,golfáče‘, takže to bylo někdy veselé, hlavně při přestupech. Ale vždycky se našel někdo, kdo mi ochotně pomohl.
Jezdívali jsme takhle k babičkám, dvě tři hodiny cesty kluci v pohodě zvládli. Později jsme začali jezdit i na výlety, a vlak se dětem zalíbil natolik, že když jsme jeli loni v létě autem k moři, kluci byli nespokojení a letos jsme se rozhodli, že i do Chorvatska vyrazíme vlakem,“ říká třiatřicetiletá Denisa ze středních Čech.
A jaké máte jako rodina s dětmi ve vlaku výhody? Ve vybraných vlacích dálkové dopravy označených příslušným symbolem jsou vyhrazená místa pro cestující s dětmi do 10 let, označení v jízdním řádu je velkým písmenem „D“, vozy nejsou obvykle nijak speciálně upraveny, ale cestující zde mají přednostní nárok na místo. Takže pokud je náhodou vlak plný lidí, kteří zcela evidentně necestují s dětmi, uplatněte svoje nároky a nebojte se obrátit na průvodčího. „Speciálně vyhrazený oddíl je například také ve vlacích EC do Německa nebo Rakouska. Při dálkových cestách však lze určitě doporučit rezervaci místa, i v případě, že je ve vlaku podobný vůz zařazen,“ doporučuje Mgr. Petr Šťáhlavský. Až dvě děti do šesti let s nárokem na jedno místo k sezení lze přepravovat ve vlacích bezplatně (což je prima), bezplatná je i přeprava kočárku s dítětem. Pokud však chcete zajistit pro dítě rezervaci místa, musíte jízdenku uhradit v obvyklé výši. Od 6 do 15 let pak mají děti nárok na zvláštní jízdné, které je o 50 % nižší než jízdenka pro dospělé. Tyto výhody platí v 1. i ve 2. třídě – děti od 10 let však musí prokázat nárok na slevu průkazem s fotografií a datem narození (postačí průkazka na městskou hromadnou dopravu nebo cestovní pas) – kromě toho mohou děti využívat i jiné slevy, například SONE+ nebo tzv. kilometrickou banku. SONE+ je velmi výhodná rodinná jízdenka, kterou může využít až 5 dětí nebo až 2 dospělé osoby a 3 děti. Kilometrická banka Českých drah je zase výhodná v tom, že se v případě dítěte odpočítává poloviční počet kilometrů než u dospělého cestujícího, takže cena je pak 50 haléřů na 1 kilometr. Samozřejmě zvláštní slevy platí pro dojíždění do škol nebo cestování skupin.
Je to moderní, pohodlný a oblíbený způsob cestování, kdy spolu s vámi je rychlíkem přepraveno i vaše auto. Zatímco pohodlně spíte v lůžkovém voze, vlak přepraví vás i vaše auto stovky kilometrů. Automobil je přepravován stejným vlakem jako cestující na speciálním autovoze. Manipulace s autovozem a s doprovodným lůžkovým nebo lehátkovým vozem probíhá vždy současně. Odpadá tak jakákoli starost s přenášením zavazadel, auto máte stále na dohled. Cestovat takto lze například nočním vlakem z Prahy do Popradu (Tatry), z Prahy do Košic, denním vlakem z Prahy do Košic a v sezoně také z Prahy do Splitu v Chorvatsku.