Maminka.czInspirativní ženy

PŘÍBĚH: Anonymita sídliště jí lezla na mozek, tak si uprostřed paneláků vybudovala rozšířenou rodinu. Víte, co to je?

Lenka Brožová 20.  2.  2023
„Toník je říjnový, do Vánoc jsem se v mateřství rozkoukávala. Pak mi to ale začalo lézt na mozek. Venku zima, tma, chodíš s kočárkem – no koho asi potkáš? Tak leda maminku, jak tlačí kočár v protisměru," vzpomíná Anička Černá na to, co ji vedlo k rozhodnutí investovat čas a energii do vytvoření takzvané rozšířené rodiny. Co jí to umožňuje? A proč je skvělá pro děti?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když se přestěhovala z Brna do Prahy, neměla ANIČKA ČERNÁ zvláštní potřebu poznávat lidi z okolí. Vystačila si s kolegy z práce a se společností nadšenců kolem svého velkého koníčku – koní. Několikrát do měsíce se vracela do Brna, kde zůstala všechna její dlouhodobá přátelství. Pak se stala mámou. „Když už děcka lezou nebo chodí, dá se jít na hřiště a třeba s někým si popovídat. Ale tehdy jsem byla víceméně zavřená s prckem mezi čtyřmi stěnami. Byla jsem z toho vyšťavená,“ vzpomíná Anička.

VIDEO: Otužování: Příběh chlapce s autismem

Je třeba bydlet tam, kde přespáváte

Cestovat s miminkem není jen tak, takže výlety do Brna prořídly. Zpočátku si Anička myslela, že vztahy bude udržovat přes telefon. „Jenže jsem si uvědomila, že tím se sytit nedá, pro každodenní život to nestačí. Chtěla jsem se s někým vidět, jít ven. Ta potřeba kontaktu rostla."

Když bylo Toníkovi deset měsíců, zapojila se proto do chodu místního mateřského centra. Začala sledovat Tomáše Hajzlera, který mluví o budování soběstačných společenství a o tom, že "je třeba začít žít tam, kde většina z nás pouze jenom přespává". Anička začala přemýšlet, jak chce vychovávat svého syna. Že pro něj chce širší "rodinu", kamarády, aby na to všechno nebyli s manželem sami. S pár maminkami z mateřského centra občas po herně vyrazila ven, společně uvařily… A tak přišla na přetřes myšlenka rozšířené rodiny. Tady Anička raději používá termín sousedské zázemí, protože na rozšířenou rodinu spousta lidí reaguje tak, že "už přece svou rodinu mají".

 

Většinu času jsem byla zavřená s prckem mezi čtyřmi stěnami. Byla jsem z toho vyšťavená...

 

První komunitní aktivita, kterou tímto směrem vykopla, byl lesní klub pro maminky s malými dětmi. Nabalili se na něj další lidé, z nichž se spoustou je dodnes v kontaktu. Díky klubu si vyzkoušela, jaké to je ve skupině něco spravovat, organizovat, koordinovat. „Jenže to moc nefungovalo. Třeba organizace na mě spadla celá. Lidi sice slíbí, že dorazí, ale děti jsou nemocné nebo malé, takže nedojdou, a já tam kolikrát byla sama. Ukázalo se, že i půlhodinová vzdálenost je bariéra. A taky to financování… Otevřela se prostě spousta bolístek,“ vzpomíná Anička.

Ne každý máme poblíž babičku

Svou vizi o intenzivnější spolupráci vícero rodin, o sousedském zázemí, které by tvořilo jakousi podpůrnou síť, však nevzdala. „Proč? Aby děti byly zvyklé fungovat v různých bytech a v různých rodinách. Abychom si je mohli navzájem hlídat. Vědět, že když potřebuju k doktorovi nebo když se něco děje, můžu je někam bezpečně umístit. Ne každý máme poblíž babičku nebo dědečka. Nebo třeba chodí do práce a jsou časově nedosažitelní,“ vysvětluje své důvody Anička. V komunitě kolem Aničky Černé jsou i matky samoživitelky, které obzvlášť ocení, když jim někdo pomůže nebo jim na chvilku pohlídá dítě, aby mohly třeba jen v klidu nakoupit.

„Celé je to o tom, udělat si ten život kvalitnější. Ale musíš se rozhodnout, že to chceš, a pak to za tím cílem buduješ.“ Tuto větu používá Anička i na svém kurzu Vytvořte si sousedské zázemí. Spousta lidí se na ni totiž obracela s dotazy, jak si takovou komunitu vybudovat. A říkat to jednomu člověku po druhém nebylo moc efektivní a zabíralo to spoustu času – který byl málokdy zaplacený.

Příběh první české Trash Hero rodiny: Taky trpíte odpadkovou slepotou?

Potřebuju se scházet i bez dětí

Kdy je největší časový prostor vytvořit si sousedské zázemí? Během rodičovské dovolené. Čas, kdy jste s dítětem, můžete využít nejen pro dítě, ale také pro rozhlédnutí se kolem sebe a popřemýšlení, jak byste to chtěla mít do budoucna. Protože v momentě, kdy nastoupíte do práce a děti do škol a školek, prostor vytvářet vztahy se scvrkává. „Je mi jasné, že kdybych s tím nezačínala na mateřské, teď bych to asi nedohnala. Už proto, že vrstevníci jsou v systému a já nemám moc šanci je potkat,“ přiznává Anička, která má kolem sebe momentálně komunitu pěti rodin. Vídají se, plánují výlety, jezdí na lyže…

Zázemí pro dítě je určitě fajn, ale co si tím Anička vytvořila přímo pro sebe? Především blízká přátelství. Společně s osmi dalšími ženami pořádají ženské kruhy. „Potřebuju se scházet i bez dětí – velmi ráda a často. A nechci svého muže přehlcovat tím, že k nám budou proudit davy. On to nesnáší, je introvert. Zvládne třeba jednu rodinu navíc, ale čtyři, to už je na něj hrozně moc. Potřebu vypovídat se proto sytím jinde,“ směje se Anička.

 

Celé je to o tom, udělat si ten život kvalitnější. Ale musíš se rozhodnout, že to chceš, a pak to za tím  cílem  buduješ.

Koordinátorství komunitní zahrady, pořádání swapů a kurzů o sousedském zázemí, spousta dobrovolnických činností, jako je Sousedská klubovna Jižní Město… Ano, tušíte správně – to všechno je nejen časově náročné, ale i ekonomicky nerentabilní. I tohle v sobě musela Anička Černá řešit: „Dnes už vím, že pro mě osobně mají tyhle věci obrovský smysl. Tak holt jedeme doma nízkonákladově. Vnímám to tak, že to je něco za něco. Ono všechno v životě je vždycky něco za něco.“

jaký je rozdíl mezi sousedským zázemím a kamarádstvím?

„Já kamarádství vnímám tak, že se rádi vidíme a rádi spolu trávíme volný čas. Na druhou stranu se nevídáme tak často. Občas jsou kamarádi lidé přes celou republiku, ale už i přes celé město může znamenat, že mi nejsou k dispozici nebo já jim, když se stane nějaký průšvih. Já mám kamarády, kteří jsou například umělci, lékaři – v něčem se shodujeme, ale žijí úplně jiný způsob života než já. Já a moje rodina potřebujeme pro ten každodenní jinou podporu,“ říká Anička Černá, která právě v potřebách vidí základ budování sousedského zázemí: výpomoc s dětmi, mít víc kamarádů kolem sebe, aktivně trávit čas, pomoct se zahradou, mít se na koho obrátit podle toho, kdo co potřebuje. „Například pro mě je tím důvodem jakási záchranná síť. Třeba kdyby se mi nedejbože něco stalo, tak vím, že syn a manžel tu mají zázemí v nějakých vztazích, které můžou pokračovat. A vedle tohoto plánu B stojí i fakt, že já na běžný život prostě nechci být sama. Když se mi vybije v autě baterka, tak zavolám sousedovi, protože ten auta na rozdíl ode mě umí,“ vysvětluje své pohnutky Anička.

Lety do vesmíru mě fascinují, říká dvojnásobná maminka a hlavní odbornice české armády na letecké lékařství
Témata: Příběhy, Rodina, Rodina a vztahy, Inspirativní ženy, Životní příběh, Odvaha, Vánoce, Máma maká, Anička, Pracující matky, mozek, Děti, Praha, Brno, Panelák, Zázemí, Maminka, Sídliště

Video