[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když vzpomíná na začátky vztahu se svým manželem Jirkou, diví se, jak moc na ni byla budoucí tchyně Eva milá. Vždy, když přišla na návštěvu, povídala si s ní a vyprávěla historky z Jiříkova dětství. Dokonce jí pomáhala organizovat svatbu, prostě idylka. Vše se radikálně změnilo, když Gábina čekala své první dítě. Eva začala být často podrážděná, na snachu se utrhovala a pomlouvala ji před synem. „Eva byla jak vyměněná, Jirka se mi zmínil, jak o mně zle mluví. Vadilo jí prý, že v těhotenství chodím do práce a určitě porodím postižené dítě. Také párkrát utrousila něco o testech otcovství, což už mi přišlo hodně přes čáru. S manželem jsme se jejímu chování ze začátku smáli, ale pak už nebylo čemu. Byla jsem od té chvíle v blbé pozici: Jirka se s mámou nechtěl hádat a já měla pocit, že by se mě měl zastat. A proto jsme se také dost hádali.“
Gábina i její manžel si marně mysleli, že paní Evu rozmary přejdou narozením malé Amélie. Stal se opak. Eva byla nespokojená, že mají dceru a ne syna, protože u nich v rodině se vždycky rodili kluci. Zas otevřela téma kontroly DNA, pro čerstvou maminku v šestinedělí přesně to pravé… „Pohlaví dítěte jsme si nechali jako překvápko, takže se nedalo nic předvídat. Eva přišla do porodnice a ani si malou nechtěla pochovat. Jen ucedila mezi zuby, že Amélie je hnusné jméno a že už musí domů venčit psa. Manžel byl ze situace smutný, já už byla po těch všech výstupech celkem odolná. Přesto mi bylo také do breku. Jirka mě ujišťoval, jak se maminka uklidní, že si na babičkovskou roli musí zvyknout,“ líčí scénu v porodnici Gábina.
Eva vzkázala synovi, že k nim domů nechce chodit, protože má z Gábiny pocit, že ji nesnáší. Prý mají v případě zájmu o setkání dorazit k ní do bytu. „Jednou za 14 dní jsme tedy sebrali odvahu a tchyni navštívili. Když Amélka plakala, Eva mě stále peskovala, jak jsem špatná máma, když si ji neumím utišit. Malá asi cítila napjatou atmosféru, tak prořvala většinou celou návštěvu. Jirka dělal, že Eviny poznámky neslyší a díval se do země. Asi mu bylo stydno za vlastní mámu. Jenže na mou obranu neřekl nic, což mě vytáčelo. Doma mi dal vždy za pravdu, že se Eva chová příšerně. Připadala jsem si jako magor! Hádky na tohle téma byly na denním pořádku a málem jsme šli s Jirkou od sebe,“ stěžuje si dál Gábina.
Situace už byla tak vyhrocená, že paní Eva začala Jirkovi nosit do práce krabičky s jídlem, protože byla přesvědčená, že Gábina ho moří hladem. Několikrát mu opět vmetla do obličeje své obavy o skutečné otcovství malé Amélie. To už ale ani Jirka nevydržel a uhodil na ni: „Buď s tím nesmyslem přestaneš, nebo už k tobě nepřijdeme.“ Eva se urazila a začala po telefonu vyhrožovat Gábině. Řvala na ní sprostá slova a hrozila fyzickým útokem. „To už byla poslední kapka. Jirka jí napsal dopis, že dokud se nezačne chovat normálně, nemá si s ní co říct. Moc se trápil a já se nemohla dívat, jak hubne. Ale je lepší, že je teď klid. Občas se od někoho doslechneme, jak nás Eva hnusně pomlouvá a o naší dceři tvrdí stále totéž… Marně se snažíme najít ten moment, kdy se všechno pokazilo. Náš vztah s manželem tohle vše ale nakonec jen posílilo,“ zakončuje své vyprávění Gábina.
A co vy a tchyně? Věčný boj, nebo poklidné soužití? Podělte se o svůj názor na webu Nerozhodni.cz.