[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když Michela Stránská narazila na sídlišti v Praze na nenápadný letáček neziskovky Trash Hero o plánovaném úklidu nedalekého lesa, bylo dceři Erice pět let, synu Honzíkovi dva roky. „Na místo srazu jsme to měli kousek, tak jsem si řekla, že bych se tam s Erinkou mohla zajít podívat. Vysvětlit, jak je důležité chovat se v přírodě dobře, říct si něco o odpadu a podobně,“ vzpomíná Míša a přiznává, že hned po prvním úklidu to chtěla vzdát. Ale dcerka trvala na tom, že bude pomáhat přírodě. „Nechtěla jsem na ni přenášet svůj pocit marnosti. Zvlášť když patří ke generaci, která se velmi pravděpodobně bude muset přírodou a její ochranou zabývat dost intenzivně.“
Když sbíraly odpadky podruhé, její pohled se změnil – bylo fajn vidět uklizený kousek přírody, byť malý. Zjistila, že sbírání odpadků není marná činnost, i když to tak přímo na daném místě možná vypadá: „Postupně jsem přestala jsem řešit, kdo a proč tam ty věci zahodil. Beru to tak, že dělám něco užitečného pro přírodu. Ničím jiným se už nezabývám. Od té doby je pro mě úklid odpadků vlastně dost uklidňující činností.“
Hned na začátku si Míša s dcerou vyjasnila pravidla. Hlavně, že na některé odpadky, jako skleněné střepy, rezavé plechovky a další věci z kovu, nabude sahat, ale zavolá dospělého. „Samozřejmě jsme spolu mluvily i o injekčních stříkačkách. Ty jsme viděli na několika místech v Praze, kde se ovšem daly předem čekat, takže nebylo těžké držet děti stranou. V přírodě se nám něco takového nestalo nikdy,“ mírní nejčastější obavu Míša.
Brzy se přidala i mužská část rodiny – Honza a Honzík. Po pátém úklidu organizovaném neziskovkou Trash Hero vyfasovali jasně žlutá trička a s překvapením zjistili, že tím dosáhli statusu vůbec první české Trash Hero rodiny. Zpočátku byli Stránští s dětmi na těchto akcích raritou, postupně se začaly objevovat i další rodiny.
„Samozřejmě jsme s dětmi mluvili i o injekčních stříkačkách. Ty jsme viděli na několika místech v Praze, kde se ovšem daly předem čekat, takže nebylo těžké držet děti stranou.
My maminky často dětem říkáme, aby na odpadky nesahaly, protože jsou špinavé. „Jasně, nabízí se, že odpad rovná se špína. Jenže odpadky, které leží někde venku, už obvykle mnohokrát zmokly a není na nich ani známka po tom, že je někdo držel v ruce nebo z nich pil,“ vysvětluje Míša. Na větší úklidy sebou ale samozřejmě vezme pro sebe i děti rukavice.
Co překvapivého Míša s dětmi při uklízecích akcích našla?
Jak to vypadá, když přijdete o "odpadkovou slepotu"?
Proč se eko přístup vyplatí i finančně?
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se