Maminka.czBatole

Příběh s dobrým koncem

, Časopis Maminka
10. 4. 2010
Příběh s dobrým koncem
Znáte někoho, kdo ještě před maturitou nosí plenky? Neznáte, tak vidíte. I když je váš Toník možná pomalejší než sousedovic Terezka, i on se na nočník jednou naučí chodit. Tak buďte v klidu.

Moje maminka i tchyně mě znervózňovaly pohledem, když ještě v roce moje dcery považovaly nočník za apartní klobouček, se kterým je skvělá zábava, anebo z něj v případě nouze udělaly perfektní domeček pro panenky.

Obě babičky se občas snažily nadhodit téma včasného chození na nočník tím, že vzpomínaly na to, jak jsem se v půlroce nočníku dobrovolně dožadovala já, ve stejném věku i manžel. Když nad tím tak uvažuju, musela jsem být neskutečně geniální, stejně jako moji další vrstevníci, nebo prostě byly naše maminky zničené neustálým vyvářením plen, takže nás na nočníku držely, jen co jsme se jen náznakem posadili.

Současní pediatři se shodují na jediném - dopřejte svému dítěti čas i prostor a chození na nočník se vám podaří i bez zbytečného stresu a nekonečného vysedávání na plastové židličce. Jen jde o to, vědět, kdy máte největší šanci na úspěch, a „netlačit na pilu“ příliš brzo.

Mám na to buňky?

Poučena naší rodinnou pediatričkou, mnoha materiály renomovaných psychologů i zkušenostmi kamarádek maminek jsem sice v půlroce Andulky nočník zakoupila, ale tím moje aktivita také skončila. Věděla jsem, že nočníková bitva se strhne teprve v okamžiku, kdy bude moje dcera připravena a vůbec schopna sama sedět, aniž by se jí hroutila páteř. Pak jsem ji občas na nočník posadila. Nijak dlouho jsem ji nepřemlouvala, a když se po pár minutách nic nedělo, zase jsem ji oblékla a pokračovaly jsme ve hře tam, kde jsme přestaly.

Poprvé jsem po ní zkusila „něco vyžadovat“ přibližně kolem roku věku a tehdy se nám také poprvé zadařilo. Spíš než její genialitou to ale bylo zapříčiněno tím, že jsem se strefila do okamžiku, kdy potřeba zkrátka musela být vykonána. Pochválila jsem ji, ale žádné oslavné tanečky se nekonaly. Za čas se Andulce podařil stejný úspěch, v roce a půl už poměrně pravidelně.

Naštěstí nám „trénovací“ období vyšlo na léto, takže jsme s velkou slávou zakoupily kalhotky s princezničkami a Andulka si sama začala hlídat, aby se jim nepřihodilo nějaké neštěstí. A když se stalo, jednoduše jsme je převlékly a jelo se dál. S podobným přístupem obě moje dcery ve dvou letech nejenže přes den, ale ani v noci pleny nepotřebovaly a poměrně záhy vyžadovaly chození na veliký záchod - jako táta a máma. Takže jsme jim pořídili dětské sedátko, aby se nepropadly, dětský schůdeček, aby se mohly posadit, a bylo hotovo.

Pokračování se dočtete již zítra 11. dubna 2010.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Vaše příběhy, Batole, Příběh

Mohlo by vás zajímat
Má rozštěp, řekl lékař a navrhl potrat. Dítě si nechala. Jak vypadá teď?
Ploché břicho po porodu: Co to znamená, když se řekne abdominoplastika?
Nemám na plínky! Kde pomohou matkám samoživitelkám?
Musíte zažít: krmení jelenů v Častolovicích či piknik s Františkem Kinským

Horoskopy

Střelec Že v nouzi poznáš přítele, se vám už jistě potvrdilo. Tentokrát vás o tom jasně přesvědčí Mars, který…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Matouš, Matúš, Debora



Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu