Maminka.czChování a vztahy

Příběhy na síti: A máte už i vy svůj blog?

Veronika Zavřelová 28.  6.  2015
Kde získat další „lajk“, neustálé pípání nově příchozích zpráv ke komentům, příspěvky, které nelze minout… I to může být realita spojená se sledováním blogů a sociálních sítí. Jak se zorientovat ve virtuální četbě a nezbláznit se z toho? Poradíme vám, jak vyzrát na webové zápisky dnešních matek.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když po celodenním kolotoči přijdu domů, začínám připravovat večeři pro rodinu, do toho kontroluji úkoly svým dvěma dětem. Vaření mě baví, ale občas je to rutina a hledám inspiraci. Na kuchyňské lince mám otevřený notebook, na kterém při chystání jídla sjíždím svůj oblíbený blog Dinner: A Love Story. Ráda si čtu příběhy pracující matky dvou dětí vyprávěné během jídla u rodinného stolu.

Najdu recept, a zatímco je maso na pánvi, zjišťuji, jestli se objevují nějaké updates od mé poslední kontroly Facebooku, což bylo při odchodu z práce. A pak ještě rychle mrknu na blog Joanny z New Yorku: A Cup of Jo,“ vypravuje sedmatřicetiletá Alena z Prahy. Aleně je jasné, že se v době večerního shonu začíná na webu rozptylovat a multitaskuje, ale fotkám roztomilých dětí zámořských blogerek prostě nemůže odolat.

Často však získá pocit, že je nějak pozadu, že jí snad ujíždí vlak. Všechny ty výlety, cestování a návštěvy restaurací vypadají tak atraktivně… Alena se ptá, jestli tohle je opravdu každodenní realita americké matky, nebo jen další byznysová strategie, jak se zviditelnitna síti prostřednictvím vlastních dětí.

Aleniny obavy vysvětluje psycholog Marek Preiss, když se zamýšlí nad tím, co může vést rodiče k blogování a zobrazování vlastních dětí. „Matky k tomu mohou vést dva motivy či potřeby: hrdost na své děti a získání pozornosti jiných či finanční ohodnocení. Jistě se také objevuje vysoký stupeň spolupráce a velká touha po ocenění.“ Docent Preiss dodává, že by se u těchto matek mohly objevovat i jisté narcistní sklony osobnosti, i když to je jen spekulace. 

Kam kliknout a co si přečíst? 

Česko

Radka, kusanec / baby blog, PrahaVizuální a čtenářská pastva pro oči i duši, zápisky určené synovi, bezva tipy na knihy, kavárny vstřícné k dětem a také dobročinné aktivity. Radka je držitelka ceny LOHAS blogerka roku 2014.

Rosa Mitnik, Praha: Chytré a vtipné postřehy matky dvou synů, se skvělými tipy na výstavy či výlety nejen s dětmi. A šik kabelka k tomu!

Jana Grešáková, Olomouc: Zaznamenaná krása jednoduchosti a radosti všedního dne. To znamená děti, rodina, přátelé, hezky prostřený stůl, něco slušivého na sebe...

ZE SVĚTA

Hither & Thither (Ashley Muir Bruhn, Kalifornie):  Stylové, nejen cestovatelské zápisky matky s citem pro detail při plánování dobrodružství s malými dětmi. Najdete tu také itineráře a doporučení na výlety.

Design Mom (Gabrielle Blair, Kalifornie): Matka šesti dětí spojuje na svém blogu mateřství s designem. Najdete tu proto spoustu DIY postupů na bytové dekorace, oslavy narozenin, tipy na bydlení s dětmi a mnoho dalšího.

A Girl Named PJ (PJ Feinstein, New Jersey):  Spojení všedních i svátečních témat rodiny, popkultury a dobré kávy. Ujištění s notnou dávkou nadhledu, že občas jsme my matky všechny trochu utahané a kobliha není žádný hřích. 

Životabudič, nebo časožrout? 

Možná máte i vy svůj každodenní rituál (ať už ráno, nebo o polední pauze), kdy pročítáte facebookovou zeď, kontrolujete statusy, k tomu přidáte pár stránek blogového čtení, které vás dobře naladí a dodá vzpruhu. A právě matky blogerky vám při vašem surfování poskytnou pravidelnou dávku pobavení, zpráv a informací. Mnohé z nich blogovaly už před narozením dětí, ale příchodem potomka získaly zápisky jiný „drive“ témat spojených s dětmi. Mateřství tak může zafungovat jako velký impulz pro vlastní kreativní vyjádření a vidění všedního dne optikou dětí.

Rosa Mitnik ze stejnojmenného blogu uvádí, proč začala blogovat: „Chyběli mi lidé, sociální kontakt, a tak jsem si našla způsob, jak být doma se svým synem, dnes už syny, míchat špenát na plotně a k tomu si ještě on-line vyměnit pár milých vtípků se stejně naladěnými lidmi.“ Maminkovské blogy zažívají boom už od roku 2006 hlavně v USA a Kanadě a urazily velký kus cesty od nezávazných deníčkových zápisků po profesionální zpracování mateřských témat v textech i původních doprovodných fotografiích. Rozhodně není pouhým stereotypem, že ženy jsou přirozeně komunikativnější a mají větší sklon udržovat vztahy a přátelství. Na blozích tak pokračují v tom, co dělají přirozeně a spontánně i v reálu. 

Proč zkusit virtuální stránky? 

Četba mateřských blogů není jen kratochvíle pro odreagování v každodenním kolotoči povinností. Při své pravidelné čtenářské dávce slyšíte autentický hlas ženy, s níž se můžete ztotožnit, když zjistíte, že jste na stejné vlně, co se týká zapojení dětí do domácích povinností, máte podobný vkus při výběru knih, třeba objevíte, že bydlíte ve stejné čtvrti a je vám sympatická také její radost z objevování nových kavárenských míst či cyklistických stezek. Najednou se přistihnete, že k ní na blog „chodíte“ pravidelně a začínáte mít další kamarádku.

Ujišťujete se, že s vlastními obavami a frustracemi nemusíte být sama, a tak se zapojíte do diskusí a komentářů pod jednotlivými posty. A odpovědí vám, často velmi brzy, což je radost na druhou, že vaše příspěvky nekončí ve spamu. 
Blogerky (alespoň ty v české blogosféře) komentáře ve velké většině opravdu čtou a reagují na ně. Stanete se tak součástí širší komunity, kterou spojují i jiná témata než jen mateřství. A nikde není psáno, že virtuální přátelství se nemohou překlopit do toho skutečného, mimo síť.

Komunikace na blozích vám navíc umožňuje rychlejší získávání informací, fungují také doporučení. U rukopisu mnohých blogerek je zřejmá kreativní profese (například reklama, grafický design), která se zrcadlí ve výběru fotografií, aranžmá a vizuálním zpracování. 

Když je všeho trochu moc 

Je tedy na (mateřském) blogování vůbec něco negativního? V éře všudypřítomného Facebooku, „lajků“ a stálého on-line připojení kdykoli a kdekoli si možná už ani neuvědomujeme, co o sobě (a svých dětech) někdy i bezděčně světu sdělujeme.

Těžko můžeme se svým dvouletým potomkem diskutovat o tom, zda množství a kvalita zveřejněných fotografií rodinného výletu do hor či zápisky o tom, jak se nedaří přechod z plenek na nočník, jsou už za čárou porušení jeho soukromí. Záleží na mediální gramotnosti a zodpovědnosti rodiče blogera, kolik zveřejní ze života svých dětí a příbuzných tak, aby se o několik let později nedočkal výčitek a stížností kvůli „kompromitujícím materiálům“, což může být třeba fotografování nahého miminka. 

Dítě jako obchodní značka?  

Původně osobní zápisky deníkové formy se však s narůstající čtenářskou komunitou mohou posouvat do byznysové sféry, kde „obchodní značkou“ je právě autorčin styl a pohled na mateřství. Je schopna skloubit osobní prožívání a vidění světa s konkrétním výrobkem, službou či aplikací. Objevují se tak sponzorované příspěvky, popřípadě soutěže pro čtenáře, které mají podobu osobního příběhu spojeného s ilustrativním využitím služby či produktu v reálném životě. Při pravidelném čtení českých i zahraničních blogů je namístě trochu skepse, jak vlastně vhodně skloubit sponzorované posty a místo vlastního dítěte v nich, popřípadě jak prostřednictvím svého potomka produkt zpropagovat.

Blogerka Radka z blogu kusanec / baby blog přemýšlí o souvislostech mezi sponzorovanými posty a autentickým obsahem prostřednictvím dětí, který by byl pro čtenáře atraktivní a důvěryhodný: „Myslím si, že v době, kdy si šikovná PR agentura umí zajistit článek na titulní stránce denního tisku a obsah časopisů je z většiny tvořen více či méně skrytou reklamou, přinášejí blogy jistý závan autenticity. Úspěšné blogerky si svoje sponzory pečlivě vybírají a často je využívají k realizaci vlastních projektů. Okruh čtenářů blogů se skládá z lidí s podobným vkusem, a tak pro ně může být zmínka o nějakém novém výrobku či značce zajímavá.“ 

Jak se žije v kyberprostoru?

Vidí blogerky ve svém blogování nějaké ztráty a nálezy pro svůj nevirtuální život? Co jim blogování bere a dává? Rosa Mitnik se na svět dívá z té lepší stránky: „Ztráty si neuvědomuju. A naopak, nikdy bych nečekala, že přes blog, na kterém zveřejňuji svoji tvorbu, svou rodinu, své literární přetlaky, potkám nové přátele. 
Trojrozměrné! Lidi s podobným pohledem na svět. Kamarády, kteří berou život stejně vesele. Opravdové přátele, ty, kterým voláte třeba hned po porodu. A pak, díky svým e-stránkám, jsem na mateřské zcela nečekaně rozjela vlastní podnikání, kabelky na přání.“

Alena má však opačnou zkušenost. Ač sama nebloguje, hodně blogů čte a přiznává, že někdy má pocit, že do stylizované virtuální reality utíká až příliš často, paradoxně právě v momentech, kdy by se měla věnovat povinnostem či rodině, pak se tím pádem dostane do skluzu, nestíhá, je podrážděná a vylévá si to na svých dětech. 

Hlavní hvězda naživo 

A jak jste na tom vy? Propadáte skepsi, když zrovna neorganizujete velkolepou narozeninovou párty nebo nejedete na pravidelný eurovíkend, jak to prezentují mnohé blogy? Rozhodně se netrapte tím, že svůj život žijete podle sebe, ve vlastní realitě, kterou neberete jako předlohu pro blogové a facebookové posty. Obavy, že se možná dostatečně nesnažíte, nejsou namístě. Lidé se porovnávají za účelem regulace vlastních pocitů a sebehodnoty, což jim sice může pomáhat, ale někdy se naopak my sami zbytečně vidíme v horším světle. A takový pocit z blogů jistě mít nechceme. 

Blog jako místo kontaktu a solidarity 

Věře, mamince předškolačky Caroliny Mii a babičce dvouletého Jeníčka, objevili lékaři na podzim loňského roku zhoubný nádor. Po chemoterapii a ozařování ji teď čeká operace a stomie čili amputace konečníku. „Jsem blogerka, a tak jsem o tom problému napsala na blog článek s názvem Neobyčejné prosím,“ vypravuje.

„Strhla se doslova vlna solidarity. Lidé mi posílají pozitivní myšlenky, nechávají za mne sloužit mše, modlí se a posílají krásné dárečky. Jedna blogerka Ála upletla šálu pro zahřátí těla, další zase posílá knížky pro zahřátí ducha... Neskutečně velká, ba přímo obrovská rodina přátelství zde vznikla. A já bych chtěla všem těmto lidem veřejně poděkovat. I skrze tuto pozitivní energii jsem totiž napsala, respektive dopsala knihu Máma. Je to pohlazení na duši, povídání o dětství jedné malé holčičky před zhruba čtyřiceti lety.“ Více se o příběhu Věry dočtete TADY

Katka, maminka dvouleté dcerky, vloni rozjela svůj osobní blog s názvem Mama LIVE. „Blogerskou aktivitu jsem zahájila na jednom z mateřských webů,“ popisuje své začátky. „Můj blog, který je zaměřen na mama lifestyle, sleduje víc než 400 uživatelek. Píšu tam o všem, co mi připadá zajímavé, stylové a pro maminky inspirativní. A jelikož to vypadá, že to bude dvojMama, tak nejspíš přidám i nějaká těhotenská témata :-)“

Odkud se blogy vlastně vzaly? 

Takzvané web logs začaly vznikat kolem roku 1998 (hlavně v USA) a původně sloužily jako soukromé zápisníky či deníky v elektronické podobě. O několik let později se transformovaly do takzvaných blogů (blogs) a začaly komunikovat s veřejností.

Firmy využívají platformu blogu pro komerční účely a komunikaci se zákazníky a cílovými skupinami. V soukromé sféře blogy fungují jako osobní a osobitý pohled na vše, co autora zajímá a co je pro něj důležité. V současné době je celosvětově registrováno zhruba 40 000 blogů s mateřskou (rodičovskou) tematikou. Čtenářská obec úspěšných blogů dosahuje statisícových měsíčních zhlédnutí. 

 

Témata: Časopis Maminka, Příběhy, Chování a vztahy, DIY, Váš domov, Maminky ve světě, Pracující matky, surfování, šití, amputace, Sociální kontakt, Uživatelé, Síť, Domácí povinnost, Máť, Vysoký stupeň, Blogerka roku, Sítí, Carolina, Četba, Kalifornie, Prostřený stůl, Zápisky, Kabelka, Blog