[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S Kristýnou přijde do místnosti okamžitě vlna energie. Bylo tomu tak i při našem brzkém ranním setkání v jedné pražské kavárně (to se ještě mohlo do kaváren), kde jsme společně posnídaly a povídaly si o tom, jaké změny nastaly v jejím životě od doby, kdy se stala historicky první „korunovanou“ Maminkou roku… Jak se ti dnes ráno vstávalo? To ale nezačneme moc pozitivně! Vstávání je hrozné. Kvůli léčbě trpím nespavostí. Nemůžu usnout a co hodinu a půl jsem vzhůru. Dohromady naspím třeba jen čtyři hodiny denně, a takhle je to už dva a půl roku. Mám v noci nepříjemné návaly, které jsou způsobené hormonální léčbou, jsem vlastně v přechodu. Takže jsem věčně unavená… A kromě toho spaní, cítíš se tak dobře, jak vypadáš? Po tom, co jsem zažila, se už cítím jen dobře. Nemůžu a nechci si na nic stěžovat, protože to nemá smysl. Já se cítím dobře, když jsou zdravé moje děti. Zjistila jsem, že jsem naštvaná na svět, když jsou nemocné a nemůžu jim pomoct, ale jde naštěstí jen o rýmičky. Ale jinak se mám dobře. Koncem minulého roku jsem měla přechodně horší výsledky, takže jsem musela jít na nějaké další vyšetření, a zase si uvědomila, že nebudu řešit žádné blbosti a budu prostě jen ráda, že tady jsem.
Kristýna před třemi lety onemocněla rakovinou prsu. Čekala ji těžká operace, po které bojovala o život, a náročná chemoterapie. Máma Karolínky (6) a dvojčat Lukáška a Pavlíka (4) ale svůj boj nikdy nevzdala. S podporou rodiny nakonec vše zvládla a přihlásila se do soutěže Maminka roku, aby mohla být inspirací pro ostatní ženy v podobné situaci. Přestože se v kategorii Hrdinka umístila druhá, její energie a srdečnost jí nakonec zajistily nejvyšší stupínek a získala titul absolutní vítězky soutěže Maminka roku 2018.
Tebe čeká velká věc! Těšíš se na nová prsa? Je to takové sporné těšení. Bude mě operovat stejný primář, který mi prsa odstraňoval. Na jednu stranu se těším, protože už mám dost všech pohledů lidí okolo. Když chodíme plavat, vadí mi, jak na mě zírají. Přece jen mi lezou jizvy nahoře nebo dole, ale soucitných pohledů už mám po těch letech dost. Manžel mě ujišťoval, že se nemusím nechat operovat, že mu to vůbec nevadí, i když prsa byla dřív asi jeho nejoblíbenější částí mého těla. Měl ale pocit, že je lepší, když je mít nebudu, že se to bude líp hlídat. Teď nedávno na vyšetření ale proběhla poslední kapka, která mě přesvědčila. Když jsem si v nemocnici sundala tričko, reakce zdravotního bratra, který tam se mnou byl, nebyla vůbec hezká, a to mě přesvědčilo. Když už se na mě i v nemocnici dívají takhle… Takže to děláš hlavně kvůli sobě? Určitě! Nedělám to kvůli okolí. Chci si koupit hezké tričko nebo šaty, které mi nebudou padat. Přece jen mám před sebou ještě tolik let, tak se chci cítit pěkně. Manžel mi říkal: „Pak se na tebe taky budou všichni dívat, ale z jiného důvodu.“ (smích) Chci se cítit jako ženská. Těším se, ale těšila bych se víc, kdybych si šla koupit novou kabelku. Zase musím počítat s tím nepohodlím, které po operaci proběhne, ale na to jsem zvyklá. A určitě to bude stát za to.
Moc ti držím pěsti. Pověz, jak vzpomínáš na soutěž Maminka roku? Já jsem nikdy nechtěla být středem pozornosti, i když tak můžu působit. Díky téhle soutěži se ale cítím výjimečná. To se mi možná stalo jen tehdy, když jsem porodila dvojčata. Všechno, co kolem té soutěže bylo, líčení, focení, natáčení, rozhovory, bylo skvělé. Bylo mi prostě strašně dobře! Je to zkrátka boží. Ten pocit je k nezaplacení. A myslím, že to, že je ta soutěž tak úžasná, je hodně i vámi v redakci, protože svoji práci děláte srdcem, a to je prostě vždycky znát. Je to na vás všech v Mamince strašně poznat, že to všechno děláte srdcem. Cítím to tak. I s maminkou, která se mnou na vyhlášení byla, na vás pořád vzpomínáme.