Maminka.czMaminka roku

Přihlaste se, můžete být velkou inspirací, vzkazuje Maminka roku 2018

Michaela Láchová 23.  4.  2020
Život se s ní nemazlil, prodělala rakovinu prsu, podstoupila léčbu, při níž málem zemřela, přesto si z toho všeho dokázala vždy vzít jen to dobré. Jak se s odstupem času dívá Kristýna Tomečková na vážnou nemoc, kterou prodělala? Co všechno teď trojnásobnou mámu čeká? A jak vzpomíná na soutěž Maminka roku, kterou v roce 2018 vyhrála?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

S Kristýnou přijde do místnosti okamžitě vlna energie. Bylo tomu tak i při našem brzkém ranním setkání v jedné pražské kavárně (to se ještě mohlo do kaváren), kde jsme společně posnídaly a povídaly si o tom, jaké změny nastaly v jejím životě od doby, kdy se stala historicky první „korunovanou“ Maminkou roku…

Jak se ti dnes ráno vstávalo?

To ale nezačneme moc pozitivně! Vstávání je hrozné. Kvůli léčbě trpím nespavostí. Nemůžu usnout a co hodinu a půl jsem vzhůru. Dohromady naspím třeba jen čtyři hodiny denně, a takhle je to už dva a půl roku. Mám v noci nepříjemné návaly, které jsou způsobené hormonální léčbou, jsem vlastně v přechodu. Takže jsem věčně unavená…

A kromě toho spaní, cítíš se tak dobře, jak vypadáš?

Po tom, co jsem zažila, se už cítím jen dobře. Nemůžu a nechci si na nic stěžovat, protože to nemá smysl. Já se cítím dobře, když jsou zdravé moje děti. Zjistila jsem, že jsem naštvaná na svět, když jsou nemocné a nemůžu jim pomoct, ale jde naštěstí jen o rýmičky. Ale jinak se mám dobře. Koncem minulého roku jsem měla přechodně horší výsledky, takže jsem musela jít na nějaké další vyšetření, a zase si uvědomila, že nebudu řešit žádné blbosti a budu prostě jen ráda, že tady jsem.

Po třech vymodlených dětech přišla rakovina, říká Maminka roku Kristýna Tomečková


Ty jsi ale zrovna člověk, který si života vždycky vážil a nepotřeboval si nic takového uvědomit skrze nemoc, je to tak?

To je fakt, ale stejně. Když mi vysadili hormonální injekce, byla jsem hodně nevyrovnaná. Ráno jsem se probudila a zbytečně třeba seřvala manžela… Když hormony lítají všude kolem, těžko se to ovládá, ale snažila jsem se, co to šlo. Časem se to srovnalo.

Tělo si zvykne?

Zvykne si na všechno. I na ty návaly.

Co ti na tyhle nepříjemné stavy nejvíc pomáhá?

Pomáhá mi na to nemyslet. Takže děti. Já jsem vždycky děti chtěla a jsem za ně hrozně šťastná. A kdybych mohla, tak mám další. Děti mě vždycky měly rády a já měla ráda je. A tím, že jsem je nemohla mít hned, jsem za ně byla tuplem šťastná. Děti jsou zkrátka lék na všechno. Myslím, že kdyby člověk pořád seděl doma a utápěl se v tom, není to dobré. Život mi to prostě přinesl a já jsem se snažila z toho vzít to pozitivní.

Limituje tě v něčem nemoc, kterou jsi prodělala?

Určitě mě to limituje. Vždycky říkám, že jsem tou nemocí zestárla o deset let. Třeba jsme byli lyžovat a dřív jsem sjela svah jak Shiffrinová a nebála jsem se o sebe. Ta nemoc mi ale ukázala, že se o sebe bojím daleko dřív, než to běžně lidi mají. Radši, než abych se proháněla po svahu, jsem sledovala, jak naše děti poprvé v životě stojí na lyžích ve školičce. Víc asi prostě člověk myslí na to, aby se mu nic nestalo. Snažím se s nimi být aktivní, chodíme bruslit… Manžel je naštěstí ohromně chápavý.

Určitě má teď o tebe větší strach…

To ano. Zpětně si myslím, že to všechno mohlo být vyvolané stresem. Moje mamka je gynekoložka a má tolik pacientek s rakovinou prsu, vaječníků a děložního čípku! Dnešní doba plná stresu k tomu přispívá. Vím, že mám špatnou genetiku, ale kdybych se tolik nehonila, možná bych neonemocněla.

Tohle vyhraje Maminka roku! Ještě máte čas se přihlásit


Přemýšlím, jestli bys vzhledem ke své energické a akční povaze byla vůbec spokojená, kdybys zvolnila…

Asi ne. Ségra mi vždycky s nadsázkou říkala: „Víš, ono je asi dobře, že jsi onemocněla, protože si neumím představit, kdybys tu nemoc neměla, co by z tebe bylo.“ Mám to po mamce. Já jsem aktivní, ale moje mamka je radioaktivní. Teď už si dokážu říct ne, to jsem před tou nemocí nedokázala. Radila bych ale po svých zkušenostech nejenom všem maminkám, ať opravdu zvolní. Když na sobě vidím, že jsem unavená, nemám problém to ostatním říct a jít si lehnout. Nemoc mě hodně naučila poslouchat sama sebe. Já jsem nikdy předtím nebyla ezoterická bytost. Doktorská rodina, takže žádné alternativy, nikdy jsem tomu nevěřila… Vnímej sama sebe! Jak jako? Není čas, jdeme! Ale začala jsem. A tělo prostě řekne, že jsi na limitu, ale musíš ho chtít poslouchat. Teď se tím řídím. Naučila jsem se hrozně moc a snažím se z toho těžit.



Změnila tvoje nemoc nějak i manžela a děti?

Kluci byli hodně malí, ale Kája to už hodně vnímala, všechno si pamatuje, i to, jak mi trčely hadičky z krku. Separační úzkost měla vlastně až po té nemoci. Teď mě čeká operace, budu mít nová prsa, tak se Kája pořád ptá, jestli se jim vrátím. A co se týče manžela, ten se chtěl vždycky tak trošku srovnávat se svými kamarády, že jsem si až někdy říkala, že jsou přece důležitější věci… Říkala jsem si, že si konečně uvědomí, co je v životě důležité. Stalo se tak na tři čtyři měsíce a pak se to rozplynulo… Je ale pravda, že se o mě hrozně bojí. Je až neuvěřitelně tolerantní k mým hormonálním výkyvům. Chválí mě za všechno, co dělám. Musím říct, že když jsem se stala mámou, měla jsem děti vždycky na prvním místě. Prostě jako první jsem byla matka a pak až manželka. Můj manžel mě ale vždycky měl na tom pomyslném piedestalu, pro něj jsem vždycky byla první. Dělá pro mě první poslední. Ráno, když to jde, tak mě nechá vyspat. A bojí se o mě, každého vyšetření, na které jdu, ještě víc než já.

Kristýna Tomečková (37)

Kristýna před třemi lety onemocněla rakovinou prsu. Čekala ji těžká operace, po které bojovala o život, a náročná chemoterapie. Máma Karolínky (6) a dvojčat Lukáška a Pavlíka (4) ale svůj boj nikdy nevzdala. S podporou rodiny nakonec vše zvládla a přihlásila se do soutěže Maminka roku, aby mohla být inspirací pro ostatní ženy v podobné situaci. Přestože se v kategorii Hrdinka umístila druhá, její energie a srdečnost jí nakonec zajistily nejvyšší stupínek a získala titul absolutní vítězky soutěže Maminka roku 2018.



Tebe čeká velká věc! Těšíš se na nová prsa?

Je to takové sporné těšení. Bude mě operovat stejný primář, který mi prsa odstraňoval. Na jednu stranu se těším, protože už mám dost všech pohledů lidí okolo. Když chodíme plavat, vadí mi, jak na mě zírají. Přece jen mi lezou jizvy nahoře nebo dole, ale soucitných pohledů už mám po těch letech dost. Manžel mě ujišťoval, že se nemusím nechat operovat, že mu to vůbec nevadí, i když prsa byla dřív asi jeho nejoblíbenější částí mého těla. Měl ale pocit, že je lepší, když je mít nebudu, že se to bude líp hlídat. Teď nedávno na vyšetření ale proběhla poslední kapka, která mě přesvědčila. Když jsem si v nemocnici sundala tričko, reakce zdravotního bratra, který tam se mnou byl, nebyla vůbec hezká, a to mě přesvědčilo. Když už se na mě i v nemocnici dívají takhle…

Takže to děláš hlavně kvůli sobě?

Určitě! Nedělám to kvůli okolí. Chci si koupit hezké tričko nebo šaty, které mi nebudou padat. Přece jen mám před sebou ještě tolik let, tak se chci cítit pěkně. Manžel mi říkal: „Pak se na tebe taky budou všichni dívat, ale z jiného důvodu.“ (smích) Chci se cítit jako ženská. Těším se, ale těšila bych se víc, kdybych si šla koupit novou kabelku. Zase musím počítat s tím nepohodlím, které po operaci proběhne, ale na to jsem zvyklá. A určitě to bude stát za to.

Moc ti držím pěsti. Pověz, jak vzpomínáš na soutěž Maminka roku?

Já jsem nikdy nechtěla být středem pozornosti, i když tak můžu působit. Díky téhle soutěži se ale cítím výjimečná. To se mi možná stalo jen tehdy, když jsem porodila dvojčata. Všechno, co kolem té soutěže bylo, líčení, focení, natáčení, rozhovory, bylo skvělé. Bylo mi prostě strašně dobře! Je to zkrátka boží. Ten pocit je k nezaplacení. A myslím, že to, že je ta soutěž tak úžasná, je hodně i vámi v redakci, protože svoji práci děláte srdcem, a to je prostě vždycky znát. Je to na vás všech v Mamince strašně poznat, že to všechno děláte srdcem. Cítím to tak. I s maminkou, která se mnou na vyhlášení byla, na vás pořád vzpomínáme.

Dnes už jsem s postižením dcery smířená, říká Maminka Hrdinka 2018


A my na vás, protože historicky první vítězka je vždycky jen jedna. Jako Ivana Christová v Miss…

To mi řekni, až budu mít ty nový prsa. (smích) Abych se ale vrátila k tomu, co mi soutěž dala… Určitě taky skvělou kamarádku. S Katkou Alenkovou, která byla na třetím místě v kategorii Podnikatelka, se teď často setkáváme. Snažily jsme se setkat i se všemi ostatními finalistkami, sem tam jsme si napsaly. Ale s Katkou, i díky tomu, že má úplně stejné složení dětí, jsme se začaly vídat a skončilo to tak, že dokonce pracuju pro její penzion. Takže kromě toho, že mi osobnostně sedla, mi to otevřelo i tu pracovní možnost. Ta možnost práce z domova na úvazek, který potřebuješ, je neuvěřitelně skvělá. Jak to bude s mojí stávající prací, to se uvidí. Ale i oni se ke mně zachovali krásně, když jsem onemocněla. Kolegové se složili, aby mi finančně pomohli, a stejnou částku doplatila firma. To jsme obrečeli s manželem oba. Kdo to dneska udělá? Já jsem jim za to nesmírně vděčná. Ale na plný úvazek upřímně nemám ani fyzicky, alespoň dokud nezačnu v noci spát.

Děti vám to řeknou! Tohle musí umět maminka roku! Zvládnete to?


To naprosto chápu. Prozraď ještě, jaká jsi měla očekávání ohledně Maminky roku? Přece jen to byl první ročník…

Když jsem se přihlašovala do soutěže, říkala jsem si, že můžu ostatní ženy inspirovat v tom, aby neházely flintu do žita. Jak jsem měla tu léčbu úspěšně za sebou, brala jsem to jako poslání, že můžu ostatním ženám ukázat, že to jde. Je lehké to vzdát a je těžké tím projít, i já jsem byla psychicky zlomená. Ale musí to jít. Hlavně kvůli dětem to nesmíme vzdát. Tak jsem tu soutěž viděla od začátku, že nebudu soutěžit s holkama, které udělaly e-shop nebo mají nějaký blog, nebrala jsem to zkrátka jako soutěž.

Nejsilnější momenty z Maminky roku 2019: Nechte se taky dojmout


Právě spouštíme další ročník. Povzbudila bys maminky k tomu, aby se přihlásily?

No jasně! Třeba máte teď pocit, že nemáte silný příběh, ale pro ostatní ženy a mámy může znamenat hrozně moc. Maminky hrozně rády slyší, že v tom nejsou samy. Každá z maminek dokázala to nejdůležitější, mít děti. Ale pokud se dokáže podělit i se smutnou nebo i radostnou událostí a namotivovat ostatní mámy, může být velkou inspirací. Maminka roku musí hlavně umět dodat odvahu. Ať už v podnikání, tak po zvládání zdravotní stránky, nebo když je nemocné dítě, ukáže, že to jde zvládnout. Kdokoli mi dneska napíše, ráda mu předám svoje zkušenosti. Myslím, že každá, která má něco, čím může inspirovat, by se měla do Maminky roku přihlásit. Ta soutěž je pro ni totiž jako stvořená!

Témata: Rozhovor, Nemoc, Maminka roku 2020, Návaly, Velká inspirace, Manžel, Katka, Povídal, Maminka, Ségra, Svah, Christo, Soucit, Ostatní žena, Prsa, Penzión, Kristýna Tomečková, Půl roku, Stupínek, Inspirace