[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Stres, který v souvislosti s přijímacími zkouškami děti zažívají, část rodičů a vyučujících považuje za nástroj, jak je motivovat k učení. Tento názor je oprávněný, nejedná-li se o dlouhodobý škodlivý stres. "Dobrý" stres motivuje k výkonu a posiluje odolnost dítěte, pokud je ale psychická zátěž příliš velká a trvá dlouho, mozek reaguje snížením výkonu, motivace k učení klesá a snižuje se i psychická odolnost dítěte. Současná podoba přijímacích zkoušek vystavuje děti zbytečné zátěži i za normálních okolností. Generace, která nyní netrpělivě čeká na výsledky testů, už má přitom za sebou zkušenost s pandemií covidu-19, válkou na Ukrajině nebo energetickou krizí. Nejviditelnějším důsledkem jsou přetížené ordinace dětských psychologů a psychiatrů.
VIDEO: Co dělat po nepovedených přijímačkách na střední školu?
"Z naší perspektivy terapeutů a lidí věnujících se duševnímu zdraví této věkové skupiny je to jedno z hlavních témat v terapeutovnách i na celý jeden rok, někdy i na dva. Při diskusi s kolegy v praxích je to mezi hlavními tématy, pokud vynechám některá závažná duševní onemocnění, která tam řeší. Stres spojený se zkouškami může být i jeden ze spouštěčů duševního onemocnění v tomto věku. Stres spojený s jednotnou přijímací zkouškou ovlivňuje mnohdy celou rodinu. Nepříjemné stavy kolem toho prožívají i rodiče. Terapeut mnohdy musí pracovat víc na tom, co bude dělat rodič, když se jeho dítě nedostane na školu, než co bude dělat dítě,” popisuje dopady jednotné přijímací zkoušky Marie Salomonová, zakladatelka organizace Nevypusť duši a členka pracovní skupiny Wellbeing v Partnerství pro vzdělávání 2030+.
Negativní dopad "špatného stresu" na výkon ve škole potvrdila řada výzkumů, stejně tak prokázala, že škola je jedním ze zdrojů úzkosti a obav v životě dětí. Platí to nejen pro děti, kterým to ve škole moc nejde, ale i pro třídní premianty.
"Dětská psychika je křehčí než psychika dospělých, děti také nemají tolik zkušeností, o které by se v náročných situacích mohly opřít. Přijímací zkoušky letos dělaly děti, které jsou vystavené zvýšené zátěži již několik let v řadě. Nejprve to byla pandemie, pak agrese na Ukrajině a s ní spojená energetická krize. Pro mnohé tak může být několikaměsíční stres spojený s přijímací zkouškou na střední školu a nejistotou ohledně jejich budoucnosti pomyslnou poslední kapkou,” říká Lenka Felcmanová, vedoucí pracovní skupiny Wellbeing v Partnerství pro vzdělávání 2030+ a předsedkyně SOFA (Society For All, dříve ČOSIV).
Stres k přijímacím zkouškám patří a vždy patřit bude. Jejich současná podoba ale vystavuje nejen děti, ale i jejich rodiče a učitele psychické zátěži takovým způsobem, který zásadně ohrožuje jejich wellbeing.
Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.
- definice pracovní skupiny Wellbeing Partnerství pro vzdělávání 2030+
Zajistit, aby o přijetí na střední školu nerozhodoval výsledek jednoho testu z matematiky a českého jazyka. “Při testování žáků a studentů v přijímacích řízeních je třeba daleko více zohledňovat jejich další aktivity a dovednosti, tedy přidat do hodnocení žákovské portfolio, projektové portfolio, mimoškolní aktivity, osobní pohovory s žákem, osobnostní dotazník apod. Musíme nastavit rozumnou váhu, aby test z matematiky a češtiny nebyl 95 % výsledku, a přemýšlet nad spornými kritérii, jako jsou výsledky z vysvědčení při kvalitativní nerovnosti škol apod. Samozřejmě narazíme na kapacitní problémy, ale při použití moderních technologií to můžeme zvládnout," říká Tomáš Vokáč, výkonný ředitel Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu v ČR a člen pracovní skupiny Wellbeing v Partnerství pro vzdělávání 2030+.
Do budoucna by současné testy mohly být nahrazeny výsledky ověřování znalostí, dovedností a kompetencí žáků v uzlových bodech, se kterými počítá revize RVP. Podle doporučení odborníků v pracovní skupině Wellbeing by mělo být ověřování primárně zaměřené na kompetence a mělo by mít formativní charakter. “To znamená, že by mělo sloužit žákovi k orientaci v tom, jak se mu daří si klíčové kompetence osvojovat, a učiteli v tom, jak efektivní je jeho výuka,” upřesňuje Lenka Felcmanová. Například v Nizozemí se takové ověřování dělá na konci každého ročníku, žáci i učitelé tak získávají zpětnou vazbu průběžně. Využívat by se měla také již zmíněná portfolia. Výrazně pomoct by mohla proměna kariérového poradenství směrem k podpoře sebepoznání žáků a ve smyslu identifikace jejich silných stránek a preferencí. Takto pojaté kariérové poradenství by je mělo provázet průběžně po celou dobu vzdělávání na základní škole, a nikoliv pouze v 8. nebo 9. ročníku.