Přikrmování

Jako první „nemléčnou“ delikatesu jsme Jáchymovi, který právě oslavil čtvrtý měsíc, přichystali mrkev. Byl to slavnostní nedělní oběd, posadili jsme ho do křesílka, kolem krku mu omotali zbrusu nový bryndák, popřáli dobrou chuť, před pusinku mu strčili lžičku s mrkví a čekali, jak se po ní vrhne a bude se olizovat až za ušima.

K našemu rozčarování ale nešťastně zíral střídavě na mrkev a na nás a všichni jsme čekali, co bude dál. Aha, musíte miminku názorně ukázat, co má dělat, vzpomněl jsem si po chvíli na radu z jednoho chytrého dětského manuálu a začal jsem otevírat pusu tak, až mi praskaly panty.

Jáchym se tomu dlouho smál jako blázen, než konečně pochopil, že by tu novou hru na zívání měl hrát se mnou. Máme vyhráno, zaradovali jsme se a lžičku zasunuli na místo určení. Místo chuťového orgasmu, který jsme očekávali, se ale stále tvářil nechápavě a dokonce trochu dotčeně.

Rychlou přednášku o hromadách vitaminů, které mrkev obsahuje, ignoroval a stále ji zamyšleně obracel v ústech. Trvalo to několik dlouhých minut (a mnoho křečovitých otevření úst – jen si vyzkoušejte, jak se s pusou dokořán říká „ham“), než ji spolkl a milostivě spořádal ještě asi tři čtyři. Další den jsme vyzkoušeli rozmixovaný banán, a s tím už jsme měli o dost větší úspěch.

Ústa náš brouček otvíral sám a hodně přitom připomínal ptáčka, který s připraveným zobáčkem čeká, co mu do něj rodiče dají. Postupem času si oblíbil jablka s piškoty, rýžovou a mléčnou kaši, meruňkovou a hruškovou přesnídávku, králíka se zeleninou a zvládne i ošizenou bramboračku nebo kuřecí polévku. Někdy je to boj a okolí křesílka, ve kterém krmíme, připomíná scénku jako po dortové bitvě, ale smířili jsme se s tím, že i kdybychom se postavili na hlavu, bude si do plné pusinky strkat ruce (a pak je otírat do vypraného potahu křesílka), a tak nemá cenu mu v tom moc bránit.

Maminčiny rady:

• první lžičku nemléčné stravy by mělo miminko dostat koncem 6. měsíce
• začněte jedním druhem zeleniny, postupně přidávejte více druhů a rozmixované libové maso
• doba věnovaná krmení by neměla přesáhnout 30 minut
• do 6. měsíce používejte pro přípravu jakékoli jídla pouze kojeneckou vodu
• jako první pokrm nezavádějte ovoce, miminko by si mohlo zvyknout na sladkou chuť, dejte přednost zelenině

Pár mých zkušeností:

• Když se našemu miminku náhodou do jídla nechce, máme velmi jednoduchou motivaci – lžičku nebo dvě z jeho porce demonstrativně spořádáme sami, hodně přitom mlaskáme (což není problém, protože jeho pochutiny jsou opravdu skvělé), a po tomto náročném hereckém výkonu často jako zázrakem hlad dostane.
• Trvá-li na tom, že opravdu nemá hlad, nenutíme ho – věříme, že v sedmi měsících má už dost rozumu na to, aby sám poznal, jestli se právě potřebuje najíst, nebo ne.
• Miminko je zvyklé na své nádobíčko. Když se někdy náhodou třeba zdržíme na návštěvě a ono musí jíst z jiné lžičky, je velmi nerudné. Nejspíš proto, že svoji lžičku po každém jídle alespoň deset minut zvědavě olizuje ze všech stran, ale do cizí se mu moc nechce.
• Říká se, že všechny děti jedí očima, a tak se občas snažíme papání trošku vizuálně vylepšit. Třeba tak, že na povrch kaše světlé barvy uděláme obličej z nějaké tmavé mňamky a podobně.
• Jáchymek se rád podělí, a proto když někdy u jídla váhá, lstivě předstíráme, že stejnou lžičkou střídavě krmíme také některou z jeho oblíbených hraček (zvířátko nebo postavičku – ne autobus!).