[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bojí se muži chytrých a úspěšných žen, nebo je to klišé? A je to právě onen úspěch, co těmto ženám mnohdy komplikuje i vztahy s vlastní rodinou?
Mým svobodným kamarádkám (ve svých oborech úspěšným ženám) je teď mezi třiceti a pětatřiceti lety. To je věk, jak se vyjádřila jedna z nich, kdy už si nelze užívat svobodu s čistou hlavou, protože ta je ve dne v noci zahlcena otázkami: „V čem jsem udělala chybu? Proč jsem pořád sama? Jsem snad moc náročná? Moc soběstačná? Musí přece existovat nějaký důvod…“
Jeden jsem probírala se socioložkou Ivou Šmídovou, když jsme společně připravovaly článek o staromládenectví, a jako jednu z okolností, které vedou k životu mimo manželství, uváděla i specifické sociální skupiny mužů s nízkým vzděláním. „Takoví muži na sňatkovém trhu nemohou najít potenciální partnerky, protože české ženy se tradičně vdávaly za muže vzdělanější, a tedy potenciálně úspěšnější, než jsou ony samy, a o nevzdělané muže zkrátka není zájem,“ zmínila se Iva Šmídová. Co se u nás děje?
Řada vzdělaných a úspěšných mužů se zhlédla v asistentkách, sekretářkách, prodavačkách a kadeřnicích, zkrátka v takových ženách, o kterých předpokládají, že je nebudou převyšovat. Kariérově méně úspěšní muži tak zůstávají single – ženy s odpovídajícím společenským statusem si domů odvedli jiní. Kromě nich však zůstává sama i početná skupina vzdělaných a úspěšných žen, které rovněž nemají – lidově řečeno – z čeho brát.
Tyhle dvě skupiny se však jen velmi těžko dají dohromady – umíte si představit, co by takové spojení obnášelo? Navíc je známá věc, že ženy se špičkovým vzděláním a na špičkových pozicích touží po partnerech, kteří by byli ještě silnějšími osobnostmi, než jsou ony samy. Jenže silnější osobnosti už neexistují. Nebo?! Z jistého pohledu tak za ženskou osamělost může jakési zvláštní sociální vlnobití. Ale…
„Jsem pyšná na to, co jsem v životě dokázala,“ říká kamarádka Kristýna a pokračuje: „Muži mě obdivují, procházím různými alternativními vztahy, ale už třetí rok žiju sama.“ Pokud patříte mezi ženy, které nejprve vystudovaly a vybudovaly si kariéru a teprve teď hledají partnera, nebudete to mít lehké. Na tvrzení, že „muži se bojí úspěšných žen“, je totiž kus pravdy.
Odpradávna si muži budují roli ochránců a přirozeně vyhledávají spíš ženy, které potřebují pomoc a radu. A chytrá a úspěšná žena nic z toho nechce – ostatně sáhněte si do svědomí vy všechny, které to mužům pravidelně dáváte najevo. „Muži potřebují mít jakýsi pocit poskytnutí ochrany ženě jako slabšímu, pocit, že jsou ‚hlavou rodiny‘. Žena, která je schopná si perfektně zorganizovat čas, přinést domů zajímavý plat a zároveň být obdivována jinými muži, je ‚nebezpečná‘.
Navíc je tady hrozba, že se o ni budou ucházet i jiní lovci,“ říká psycholožka a personalistka Iveta Sigmundová, která se s úspěšnými ženami v rámci své profese potkává dnes a denně. Já se zase v poslední době setkávám s muži pátrajícími po partnerce, která ještě zůstala ženou – aspoň občas uvaří večeři, zeptá se partnera, jestli by se jí nemohl podívat na tu kontrolku v autě, co už dva dny bliká, a čas od času mu řekne, že je báječný a že touží po jeho přítomnosti. „Muž chce být uznáván, obdivován a respektován. Pokud je žena silná, soběstačná, nezávislá, bere mu vítr z plachet. Ochuzuje ho o opojný pocit vlastní mužnosti. I proto mají takové ženy problém najít si partnera pro život,“ dodává psycholožka Zuzana Lišková. Ale nepaušalizujme. Strach z velmi úspěšných žen podle ní mají spíš muži vnitřně nejistí, s čímž ostatně souhlasí i psycholog Zbyšek Mohaupt: „Strach z velmi úspěšných žen doprovází spíše muže, kteří neznají a nepřijímají svou vlastní hodnotu.“
Když se zeptáte mužů a žen, jaký by měl být jejich ideální protějšek, mezi spoustou přídavných jmen zazní i „chytrý“ nebo „inteligentní“. Co to však znamená konkrétně? Má se náš partner pyšnit pěti univerzitními diplomy? Nejvyšší hodnotou měřitelnou testy Mensy – IQ 160? Svět zná spoustu příběhů o lidech, jejichž IQ uvedené číslo velmi výrazně převyšuje, přesto jsou nešťastní – obtížně se vyrovnávají s vlastními problémy, těžce hledají životní partnery i přátele.
V běžném životě, zdá se, je genialita spíš přítěží než výhodou a už vůbec ne potenciálním lákadlem. Domnívám se (a snad ne úplně naivně), že slovy „chytrý“ a „inteligentní“ myslí lidé takového partnera, kterým jim bude v životě oporou. Když pomine počáteční okouzlení, aby se ti dva měli alespoň o čem bavit. Pokud si muži i ženy vybírají z protějšků s podobným společenským statutem, neměl by nastat výrazný problém – chytrých, nebo chcete-li inteligentních, žen mezi nimi bude zhruba stejně jako chytrých mužů.
Jenže je tu onen zmíněný problém sociálního vlnobití – velmi úspěšní a inteligentní muži randící se svými asistentkami a velmi úspěšné ženy, na které zbývají muži méně vzdělaní. „Že se muži bojí inteligentních žen, to je blbost. Záleží na inteligenci každého z nich. Pokud jí zrovna neoplývají, je jasné, že vedle sebe nesnesou chytrou ženu – cítili by se méněcenní. Když se však sejde přirozeně inteligentní muž a přirozeně inteligentní žena, tak přece není důvod se něčeho bát. Chytrý chlap ocení chytrou ženu,“ napsala do internetové diskuse na toto téma Radka.
Psycholožka Zuzana Lišková s jejím tvrzením v zásadě souhlasí, ale dodává: „Ve své praxi zaznamenávám, že inteligence pudí ženy k profesní seberealizaci, což mnohdy vede k tomu, že muž a rodina pro ně přestávají být prioritou – to je to, co mužům vadí, nikoli inteligence jako taková. I přes výrazný posun v postojích v nás totiž stále přetrvává tradiční rozdělení rolí na mužské a ženské – žena je matkou a otec živitelem.“
Jak člověk dobývá své životní mety – realizace cestovatelských snů, kariéra, bydlení, peníze, postupně se mění a jeho představy o budoucnosti se stávají zřetelnější. „Je to logické. Znamená-li život růst, proměnlivost a přizpůsobování, bylo by podivné, kdybychom se vlivem úspěšné seberealizace neměnili,“ podotýká psycholog Zbyšek Mohaupt. Změna však produkuje nejen čím dál větší nároky na sebe sama, ale také na případný protějšek.
Svou roli pochopitelně sehrává i věk – jen málokterá žena ve svých jednatřiceti stojí o krátkodobé pozdvižení, které ji v konečném důsledku nepřinese vlastně nic víc, a tak se raději pohodlně zabydluje ve své samotě. Z jistého pohledu si tedy ženy za osamělost skutečně mohou samy – nastavily mužům laťku, kterou málokdo přeskočí. Ale lze se tomu divit? Vždyť se podívejme na společenský tlak: ženy musejí být elegantní, musejí o sebe dbát, musejí se umět chovat, musejí být perfektní v práci a tak dále, zkrátka: musejí na sobě makat.
A většina z nich to dělá, protože už si stačily všimnout, že obezita, špatné oblečení, neupravenost a nevzdělanost se jim nepromíjí. Na ulicích nepotkáte mnoho žen, které o sebe vyloženě nedbají. Kdežto obézních, špatně oblečených mužů s nevybíravým slovníkem je kolem nás habaděj. Proč si ženy rezignaci dovolit nemohou, kdežto muži ano? A můžeme vůbec ženám vyčítat, že odmítají navazovat partnerství s takovými muži a že nasazují laťku vysoko? „Muži jsou buď bambulové, nebo frajeři. A když už se nějaká výjimka najde, je to gay,“ popisuje své zkušenosti s muži Kristýna.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.