[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sedím v kadeřnickém salonu a děje se toto: recepční telefonuje s kamarádkou, kadeřnice č. 1 fouká vlasy a nahlíží zákaznici přes rameno do časopisu a kadeřnice č. 2 mi smývá barvu se slovy, že „se to teda moc nepovedlo, ale když se to vyfouká, nebude to taková tragédie“. Co by si asi pomyslel francouzský majitel, který to celé sleduje -bohužel jen z fotografie - a svým podpisem stvrzuje, že se o moje vlasy bude starat jako nikdo jiný? Kolegové, pokud je mohu tak nazvat, jeho zápal pro práci ve službách nesdílejí. Děje se to v každé firmě a možná i v té vaší - všichni očekáváme, že pokud odvádíme práci kvalitně a s nadšením, kolegové se budou chovat stejně. Když to nedělají, máme tendenci je kritizovat. Jenže, máme na to vůbec právo?
„Je přinejmenším sporné, zda bychom si podobné otázky vůbec měli klást. Už proto, jak odlišný může být konečný produkt při srovnatelném pracovním úsilí. Někdo má pro danou činnost lepší předpoklady, a tudíž mu jde snáz, jiný nebude tak výkonný, i kdyby se přetrhl,“ říká psycholog Petr Šmolka. Výkonovou motivaci, včetně té pracovní, určují vlivy osobnostní a vlivy instrumentální. Mezi osobnostní patří snaha plnit svědomitě svěřené úkoly a potřeba vyniknout. Instrumentální motivace bývá spojena se snahou získat nějakou odměnu nebo výhodu včetně té finanční a také s obavami z případných postihů. „Zlobit se na ostatní za jejich přístup k plnění pracovních povinností je z těchto důvodů typičtější pro jedince, jejichž pracovní motivace se více opírá o charakteristiky osobnostní,“ říká Petr Šmolka. Protože instrumentální motivace bývá dost silná, nemůžeme se divit, že třeba majitel firmy vynakládá více úsilí než jeho podřízení, kteří pracují „na cizím“.
Kritizovat a zlobit se je k ničemu, ať jste šéf nebo kolega. Petr Šmolka má jiné řešení: nastavit standardy pracovního výkonu a srozumitelný systém hodnocení. Protože zatímco osobnostní charakteristiky jsou poměrně stabilní, instrumentální pobídky lze upravovat (třeba zaměstnanecké akcie a jiné odměny). A chybět by neměly ani sankce. Mimochodem, nedávno jsem četla text o workoholismu. V poslední době se objevuje spíš workoholismus „hraný“ než ten, který vychází z vnitřní podstaty člověka. Jinými slovy: lidé jej předstírají. Co z toho plyne? Nekritizujte výkon a nadšení druhých, protože co když je to celé jen šikovná hra -na šéfy a na kolegy a na vás…
PhDr. Petr Šmolka: Jak být v zaměstnání spokojený
Záleží jen na vás Udržujte si pozitivní myšlení i tam, kde jej třeba všichni ostatní postrádají. Smiřte se s tím, že je nejspíš nepředěláte, a raději si važte sami sebe. Najděte si spojence Někoho, kdo se dokáže ze života radovat a nenechá si jej zkracovat zbytečnou zlobou vůči okolí. Nejen pasivita, ale i elán může být nakažlivý. Nebojte se změny Tendence setrvávat téměř celý profesní život na jednom místě je anomálií. Trávíme-li ale někde třetinu dne, pak by nám tam mělo být pokud možno dobře.