[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi všichni víme, že dítě by se hádky nemělo účastnit. Ale nejsme svatí a jak jednou začneme, adrenalin letí vzhůru a žene nás dál. Začne hádka. „Už během hádky bychom nicméně měli držet vztek na uzdě. Děti nebude traumatizovat výměna názorů, ba ani zvýšený hlas, ale verbální a rozhodně fyzická agrese. Nesmíme být vulgární, řvát, a už vůbec bychom se neměli strkat,“ vysvětluje Mgr. Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl s tím, že dítě nesmí mít pocit, že je někdo z rodičů či ono samo v nebezpečí. „Hádka by neměla být dlouhá, dítěti bychom pak měli vysvětlit, proč jsme se hádali, a ujistit ho, že se navzdory tomu máme rádi. Jde o to, aby nemělo pochybnosti, že je ve své rodině v bezpečí.“
Mnoho rodičovských sporů se odehrává v noci. Děti spí, ring volný. Ale najednou chtějí napít a stojí rozespalé mezi dveřmi. Nejsou přítomny rozjezdu hádky, vstoupí do ní „v nejlepším“. Možná byste je nejraději rychle zahnali do postele a dořekli si s partnerem svoje. Možná i na dítě vyjedete: „A ty tu děláš co?!“ Ale tak ne. „Vhodné je hádku přerušit, omluvit se dítěti, že jsme ho možná vzbudili, dát si najevo, že to dořešíme jindy, a doprovodit dítě do postele. I pro nás je to někdy vítanou stopkou, po které trochu vychladneme. A možná další hádka ani nebude třeba,“ říká Jan Kulhánek s tím, že z toho vlastně můžete profitovat. A zastavit se.
Jakákoli agrese při hádce děti traumatizuje!
Dítě potřebuje vědět, že je vše v pořádku. Zvlášť u mladších a vnímavějších je dobré s nimi zůstat a uklidnit je, pokud pláčou nebo mají strach. Když u nich budete oba, bude to signál, že „o nic nešlo“. V ideálním případě by mělo dítě vidět i vaše usmíření, cítit, že se vše vrací do klidu. A pozor, uklidnit bude potřebovat i malé miminko. Že vám nerozumí, neznamená, že nevnímá napětí. Naopak. „Čím je dítě menší, tím úzkostněji reaguje byť jen na náznak konfliktu, zvýšený hlas nebo dusnou atmosféru. Miminka a předškolkové děti většinou pláčem, ty o málo větší pak podrážděností, bolestí bříška nebo někdy i hlavy,“ popisuje psycholog.
Šestiletá holčička vypráví o tom, jak je těžké být rodičem...
Někdy mají děti také tendenci rozhodcovat, takže najednou křičí: „Maminka má pravdu!“ Znovu je čas spor utnout. „Nechtějme v hádkách získat dítě jako spojence, ubližujeme mu tím a sobě nepomůžeme. Jiná situace je, pokud se konflikt dítěte týká, pak tomu musíme dohadování uzpůsobit, aby se části mohlo dítě účastnit. Nemyslím tím hádku nad výchovou, ale když jde o dohadování se nad konkrétní situací, jíž bylo dítě přítomno,“ doplňuje Jan Kulhánek s tím, že je třeba dávat pozor i na to, aby nemělo pocit, že za hádku může. „Dítě, jež si konflikty dospělých vyčítá, bývá nápadně smutné, spíše se stáhne, než by nahlas projevovalo lítost. Nemůže spát, může somatizovat, konkrétní projevy jsou individuální. My jako rodiče s ním musíme laskavě mluvit a pomoci mu jeho starosti povědět,“ dodává odborník.