Maminka.czJen pro maminku

Přítel nemiluje mě, ale mojí dceru

Michaela Karavarakis 12.  10.  2012
Přítel nemiluje mě, ale mojí dceru
„Většina svobodných matek si nepřeje nic jiného, než si najít partnera, který by stejně jako je miloval i jejich dítě. Mně se to zdánlivě podařilo. Kamarádky nemohou pochopit, proč si stěžuju, a pravda je taková, že někdy si tím nejsem jistá ani já sama. Místo toho abych měla radost, že se přítel věnuje mé dceři, na ni čím dál častěji žárlím,“ začíná své vyprávění Monika.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Zprvu jsem to neuměla pojmenovat. Měla jsem jen takový nejasný pocit kolem žaludku, že něco není v pořádku, že mi něco vadí. Pak Petr odjel na týden služebně pryč a já měla čas se nad svými pocity v klidu zamyslet. A tehdy mi to došlo. Žárlím na své vlastní dítě. To zjištění pro mě bylo nesmírně ohromující a bolestné zároveň. Ovšem ne natolik, aby potlačilo další záchvat žárlivosti hned první den, co se Petr vrátil. Ale vraťme se na začátek.

Anežce jsou 4 roky. S jejím otcem jsme se definitivně rozešli krátce po porodu, takže si na něj rozhodně nepamatuje. Od té doby jsem měla několik známostí, ale nikdy ne tak vážných, abych jí je představila. Až jsem potkala Petra. Jednou, byli jsme spolu asi tři měsíce, navrhl, jestli bychom se nemohli sejít dřív. Souhlasila jsem s tím, že vyzvedneme Anežku ze školky spolu.
A tak si moje dcera, která v životě neměla blízko k žádnému muži, našla nejlepšího kamaráda.

Ze začátku jsem si myslela, že to je jen takové chvilkové okouzlení někým novým a neokoukaným, a spíš jsem se tím bavila. Anežka přestala výkresy ze školky ukazovat mě, ale vždycky nejdřív Petrovi. Když věděla, že pro ni odpoledne přijde on, chtěla vplést do vlasů mašle, protože jí je vždycky pochválil. Nepokrytě s ním koketovala, což nám oběma nejdřív přišlo roztomilé, ale já postupně názor měnila.

Pak se k nám Petr nastěhoval a všechno se ještě zhoršilo. Víte, jak máte své malé rituály, určité věci jste zvyklá dělat určitým způsobem a jste zvyklá na to, že vám do toho nikdo nemluví a nikomu je nemusíte vysvětlovat? A najednou je tu další osoba, která vám tohle nejniternější soukromí nabourá. Když jsme byly jenom s Anežkou, šly jsme si každé ráno nejprve vyčistit zuby a pak teprve snídat, vařit kafe atd. S Petrem ale nejdřív půl hodiny lítá po bytě, pak do sebe vestoje nahází pár soust, mezitím se ji snažím dokopat k tomu, aby se rychle oblékla, a na zuby často úplně zapomeneme. A když se ji snažím dát zpátky do latě, jsem samozřejmě já ta špatná. Dcera se demonstrativně chytí přítele za nohu a on jen nechápavě vzdychne a dál si dělají, co chtějí.

Už dlouho se nemůžu zbavit pocitu, že s Petrem zůstávám jen kvůli dceři. Ať je to totiž jak chce, myslím si, že dítě by mělo vyrůstat v úplné rodině, a je fakt, že od té doby, co je v jejím životě on, udělala Anežka neuvěřitelný skok. Naučila se spoustu nových věcí, už se nebojí výšek, Petr ji čte knížky pro dospělé, které by mě nikdy nenapadlo, že ji budou bavit, a ona je přímo hltá. (Tedy hltá je od něj. Ode mě je číst nikdy nechce, ale to je jiná věc.) Nedávno jsem se ale přistihla při myšlence, že Petr se mnou zůstává taky jen kvůli ní a to ve mně znovu probudilo starý známý osten žárlivosti.

I když to zní bizarně, někdy si přeju, aby Petr moji dceru tolik nemiloval a ona stejně tolik nemilovala jeho. Všechno by pak bylo mnohem jednodušší. Život má ale bohužel tendenci věci často komplikovat.

Témata: Jen pro maminku, přítel