Maminka.czSlavné maminky

Přiznání trojnásobné mámy Tamary Klusové: "Dětí bych měla klidně ještě deset, ale tělo už by to nedalo." Vyhraje pěstounství?

Dita Mrázková 19.  4.  2023
Zpívá, píše knihy, pořádá dobročinné akce a do toho vychovává tři děti. Však taky momentálně přemýšlí, kdo by ji nahradil coby řidičku Josefíny, Alfréda a Jenovéfy na cestách do kroužků. Jak řeší sourozenecké sváry, proč nemusí fyzické tresty a o jaké vychytávce z dětské výbavičky neměli s Tomášem coby nastávající rodiče ani páru?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Pamatujete si na nějaký opravdu netradiční módní kousek, který jste ulovila v second handu?

Už coby dítě jsem byla pod vlivem maminky, která byla sekáčovou a blešákovou královnou. Na blešáky jezdila až do Hamburku a nás děti, tedy mě, sestru a bráchu, oblékala v podstatě jen ze sekáče. Ale pozor, byli jsme tehdy vnímaní jako ty cool děti, které nosí nevšední oblečení. Díky tomu jsem měla svoje první martensky už v šesti letech. Chození do second handů je moje přirozenost, při nakupování neznám větší radost, než když si dám nějaký cíl, co si chci pořídit, jdu do sekáče a tu věc tam najdu.

VIDEO: TAMARA A TOMÁŠ KLUSOVI NA CENÁCH ANDĚL

Asi nemá smysl ptát se, jestli mají z druhé ruky nějaký ten kousek i vaše děti...

No jasně, že mají. Nejvíc si to užívají Josefína s Jenovéfou. Jenůfka, to je náš módní guru. Pro nakupování z druhé ruky musí mít člověk tu správnou vášeň. Rádi si s kamarády vyměňujeme oblečení a vedeme k tomu i naše děti.

Už příští sobotu, 29. dubna, se uskuteční v pražských Holešovicích unikátní bleší trh, který s kamarádkami pořádáte. Komu je určený?

Nápad vznikl před covidem, kdy mě kamarádka přemlouvala, ať uděláme blešák a pročistíme si šatníky od věcí, které nenosíme. Přes covid fungovalo Blešení on-line a letos chceme navázat na ten první ročník, který byl hodně úspěšný. Je spousta charitativních bazárků, jejichž výtěžky jdou na konkrétní pomoc. My jdeme cestou, že si vytvoříme komunitu, kde podobně smýšlející lidi přijdou ulevit svým šatníkům. Protože, co si budeme povídat, spoustu toho, co máme doma, nepotřebujeme. Téma udržitelnosti je mi blízké a myšlenka, že může posloužit někomu něco z druhé ruky, mě baví. Navíc Holešovická tržnice je pro Blešení naprosto ideální.

Mámy prvorodičky rády nakupují do výbavičky všechno, co se jim líbí. Že spoustu věcí na miminko neupotřebí, zjistí většinou, až když odroste. Jak tomu bylo u vás, když jste byla těhotná poprvé?

U prvního dítěte má člověk pocit, že nemá nic a že potřebuje všechno. Když jsem čekala Josefínu, volala mi máma, že bude na nějakém sídlišti obrovská burza dětského oblečení. Jely jsme tam spolu a já pořídila veškerou výbavičku. Na sídlištní burze!

Opravdu jste nepodlehla žádnému módnímu výdobytku?

Podlehla jsem spoustě nesmyslů. Ten největší byl asi panda polštářek.

Tak teď se moc nechytám, o co jde?

Já se taky nechytala. Jeli jsme s Tomášem koupit do jednoho věhlasného velkého obchoďáku s dětskými potřebami kočárek pro Josefínu. Prodavačka se nás zeptala, jestli máme i panda polštářek. Zeptala se stylem, jako by šlo o něco mezi životem a smrtí, takže když jsme zavrtěli hlavou, že panda polštář nemáme, významně nám jeden hodila do košíku s vysvětlením, že jedině tak zabráníme tomu, aby naše dítě mělo zploštělou hlavičku.

Kolikrát jste ho pak použili?

Hádejte. Josefína byla pořád u prsu, takže ani jednou…

Máte tři děti, tak mě, coby matku jedináčka, zajímá, jestli i vy máte čas zaobírat se tím, jak dobrá máma jste. Zda si večer v posteli říkáte, co jste udělala špatně, co jste neudělala vůbec a tak…

Uklidním vás, i já si podobné otázky pokládám, navíc krát tři. Je důležité uvědomit si, že chyby k výchově patří, nejsme přece nadlidi! Je skvělé, když vychováváme, jak nejlíp dovedeme, s vědomím, že neošulíme ani děti, ani sebe, že si nelžeme do kapsy. To úplně stačí. Mateřství je jedna z nejtěžších disciplín na světě a žádá si obrovskou energii nás rodičů. Je to prostě výzva a příležitost stát se ještě lepším.

Když srovnáte dobu, kdy jste měla jen Josefínu, s tou, kdy přibyly do rodiny další dvě děti, jakou zásadní změnu byste mezi těmi obdobími našla?

Je fajn, když člověk přijme své děti jako parťáky. Když jsem měla jen Josefínu, vnímala jsem, že jdeme po té životní cestě společně. Co mám další dvě děti, už to vnímám tak, že si jdeme každý po té své. Podporujeme se a vytváříme si prostor, abychom vedle sebe mohli růst. Tím, že mám tři děti, si najednou víc vážím toho, když mám volno jen pro sebe a řeším si svoje projekty, které si hrozně užívám. Ráda se realizuju a ráda se pak vracím za svými dětmi.

 

Děti vnímám jako gang zábavných bytostí, ne jako někoho, kdo nic neví...

 

Jak řešíte sourozenecké konflikty?
Máme štěstí, že máme pořadí holka, kluk, holka. Energie je tak doma jemnější, než kdybychom měli kluky tři, kteří by si neustále poměřovali síly. Náš Alfréd je navíc takový mírotvůrce, který velmi rychle pochopil, že hádat se se ženami, navíc když jsou v přesile, je zbytečné. Už s tím umí nakládat. Mezi Josefínou a Jenůfkou naštěstí nepanuje žádná rivalita, Josefínka je ta VELKÁ ségra, i když má tendence se občas porovnávat. Nejmladší Jenůfka je zase človíček, kterému je jedno, co si o něm kdo myslí, je velmi svobodomyslná a ničím nezatížená. Takže se to hezky vyvažuje a děti se navzájem podporují. Jasně, že se umí i pohádat. Většinou ale vycítím, kdo z nich kecá, na tohle mám dost empatie, abych to poznala. Takže se snažím o to, aby si všechny spory děti dočistily a nezůstalo mezi nimi napětí. Zároveň je ale nechávám vyřešit si nějaké hádky jen mezi sebou. Myslím, že je to pro ně důležité. Ve finále se ale stejně za mnou přijdou ujistit.

Drží Tomáš coby Alfrédův mužský parťák "basu" se svým synem víc než s holkami?

Na to bych odpověděla asi tak, že když Tomáš přijde domů, Alfréd za ním běží a volá: „Tati, pojď mi dát nakládačku!“ Má té ženské energie kolem sebe přes den zkrátka dost. (směje se)

"Respekt a úctu nejde vytlouct… Ty si zasluhujeme tím, že jsme sobě vzorem. Že právě my, mámy a tátové, jsme těmi nejlepšími verzemi sebe samých a to, co chceme po svých dětech, děláme hlavně my… Protože ruka, která uhodí, ztratí svou kouzelnou moc." To jsou vaše slova, která se mi moc líbí, ale přesto se zeptám: Opravdu jste dětem nikdy nedala na zadek, a když takzvaně zlobí, raději dlouhosáhle vysvětlujete a vysvětlujete?

Jako dítě jsem žádný fyzický trest nezažila, a tak to taky nedělám. Myslím si, že když se dítě plácne, a že máme všichni chuť to kolikrát udělat, je to takový exit. Když je u nás vyhrocená situace a děti poznají, že to přepískly, stačí říct velmi důrazně: „A dost. Konec!“ Okamžitě poznají, že je něco špatně. Mají prostě přirozený respekt. Ale ten jsem si nevybudovala tím, že jsem je mlátila nebo po nich řvala. Ony prostě vědí, že jsem je nikdy nepodvedla a že to, co chci po nich já, taky sama dělám, takže mi důvěřují. Klíčovou esencí k vzájemnému respektu je vzájemná důvěra. Jasně, že se umí urazit a bouchnout dveřmi, ale takové ty záchvaty vzdoru a vzteku u nich neznám.

Kdysi jste přiznala, že byste ještě ráda další dítě, ale těhotná že už být nechcete. Jak tuhle zapeklitost chcete vyřešit?

Fyzicky se na to necítím, ale dětí bych měla klidně ještě deset. Mě mateřství prostě naplňuje a baví, máma jsem chtěla být odmalička. Děti vnímám jako gang zábavných bytostí, ne jako někoho, kdo nic neví. Ráda hlídám ségře tříletou neteř, ale tu musím vždycky vrátit. Nevím, kudy to povede, možná si počkám až na vnoučata, možná nějakému dítěti poskytneme domov. Je to ale ještě hudba budoucnosti. Lásky je u nás dost, tak kdo ví, třeba se o ni s nějakým dítětem ještě někdy podělíme...

Témata: Těhotenství, Slavní rodiče, Láska a vztahy, Slavné maminky, Slavní tatínci, Rozhovor, Rodičovství, Mateřství, Rodina, Rodina a vztahy, Výchova, Instagram, Rodiče, Slavné páry, Dcera, Herec, zpěvačka, Inspirativní ženy, Sociální sítě, mateřská láska, Adopce, Děti slavných, matka a dcera, filmová role, Tomáš Klus