[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rodiče někdy chybně soudí, že čtenářský život začíná až ve věku šesti let, tedy vstupem do školy. „Ve skutečnosti začíná už okamžikem narození. To je pravý ‚bod nula‘. V té chvíli jsme jako rodiče či prarodiče, eventuálně další blízcí pro dítě jakýmisi klíčníky ke dveřím, které si ještě dítě neumí samo otevřít. Potřebuje nás. Důležitější než to, co si dítě z našeho předčítání odnese, je darovaná blízkost, kontakt, společně sdílený čas,“ vysvětluje profesor Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky.
Podle odbornice na dětskou literaturu doktorky Olgy Kubeczkové z Ostravské univerzity vnímavý rodič časem sám zjistí, kdy je v denním programu dítěte nejvhodnější chvíle na čtení, prohlížení nebo i hraní s knihou. Přitom záleží na tom, aby to bylo všem zúčastněným příjemné: „Nerada bych vytvářela dojem existujících správných postupů. Čtení a poslech v sobě nesou celou škálu různorodých faktorů, je to aktivita výrazně individuální.“ Ovšem připomíná, že ze čtení by se neměla stát denní povinnost, cennější je zážitek ze společného trávení času, z objevů, které tato setkávání mohou přinést: „Časem se z takových chvil může stát pěkný zvyk, který může pokračovat i v době, kdy už je třeba dítě školákem a samo čte, ale rodina si dokáže najít čas na společný čtenářský prožitek.“
A svou roli v motivaci rodiče k předčítání podle Olgy Kubeczkové hraje i fakt, že to má nezanedbatelný vliv na komunikační schopnosti dítěte: „Společné předčítání ho určitě také vede ke schopnosti koncentrace, rozvíjí se jeho představivost a mnohdy to vede i ke spontánním tvůrčím projevům. Radost z vytváření rýmových dvojic, vymýšlení pohádek, ale i jen to, že se z literárního hrdiny stává aktér dětské hry nebo že si ho dítě vizualizuje kresbou, má smysl.“
PhDr. KATEŘINA VÁŇOVÁ, Ph.D., vedoucí Katedry českého jazyka a literatury z Technické univerzity v Liberci:
„Stále více dětí se v dnešním světě potýká s úzkostmi. I s tím může pomoct imaginární kamarád v literatuře. Zejména pohádka, sekundárně pak kouzelný příběh bere dětské úzkosti vážně. Autoři příběhů vědí, že dítě má stejné emoce jako dospělý – potřebu být milován, chápán, strach z vlastní nedostatečnosti, že bojuje se zoufalstvím, žárlivostí a zlobou. Nabízejí způsoby řešení, které dítě dokáže na své úrovni chápat.“
Určitě jste už někdy zaznamenali kampaň Celé Česko čte dětem. Cílem tohoto projektu je podpora čtenářské gramotnosti dětí a mládeže, propagace hodnotné literatury a budování rodinných vazeb prostřednictvím čtení. Zapojují se do něj rodiče, mateřské a základní školy, knihovny, dětská oddělení nemocnic, ale i známé osobnosti. Organizaci založila v roce 2006 Eva Katrušáková. „S hrdinou knihy pláčeme, držíme mu palce, smějeme se, vciťujeme se do něj, stává se naším parťákem i přítelem. Děti a teenageři se tak učí napojit se na druhého a pozorně ho vnímat, což se jim jednou bude hodit ve vztazích,“ říká tvůrkyně této osvětové kampaně. A upozorňuje na zajímavý fakt, že předčítáme jen tomu, koho máme rádi: „I když se mezi vámi během dne událo cokoli, čtení to všechno uhladí, je v něm i moment smíření. Uhladí a pohladí.“
ROZHOVOR:
Prof. PhDr. JIŘÍ TRÁVNÍČEK, M. A., je přední český "čtenářolog" – dlouhodobě se věnuje výzkumům čtenářství. Snaží se odpovědět si na otázku, co hraje největší roli v tom, že se stáváme čtenáři, a jaké místo v procesu zaujímají rodina a škola.
Proč je důležité, aby rodiče a prarodiče dětem četli, a jaké přínosy to má?
Důležitější než to, co si dítě z našeho předčítání odnese, je darovaná blízkost, kontakt, společně sdílený čas. Je to pobývání v rituálu. Tohle vše se pak zhodnocuje v dalším období. Snižuje to bariéru mezi dítětem a písmenky, už jenom kvůli tomu, že dítě zažilo díky našemu předčítání čtení jako něco samozřejmého, blízkého, milého.
Jsou děti, kterým se pravidelně čte, lepší čtenáři a mají lepší vztah ke knihám?
Jednoznačně. Vyšlo nám to i ve výzkumu, který jsme uskutečnili v roce 2018. Děti, kterým se předčítalo, dostávají do vínku velký mentální náskok. Psychologové říkají, že v šesti letech to může činit až jeden rok – což věru není málo! Pokud bych to měl říct jinak: Není úplně jisté, že z dětí, kterým se předčítalo, se v dospělosti stanou návykoví čtenáři. Ale je zcela jisté, že děti, jimž se nepředčítalo, vstupují do dalších fází svého čtenářského života s výrazným handicapem. Přes překážky skáčou s batohem, v němž mají cihlu. A tu cihlu jsme jim tam dali my, nepředčítající rodiče.
Mají takové děti handicap i jinde?
Ano, nejde jen o čtenářství. Je zjištěno, že děti, jimž se do šesti let předčítalo, umí posléze daleko lépe navazovat kontakty s vrstevníky i dospělými, jsou samostatnější při řešení situací.
Vnímají děti v prvních dvou letech, co jim čteme, nebo jim třeba můžeme číst klidně z kuchařky?
Roste to s věkem. Zpočátku ne, posléze už ano – s kuchařkou už pak nevystačíme. Ale vím o situacích, kdy si děti užívaly, když jim třeba maminka četla ze skript. Sice tomu nerozuměly, ale byl to pro ně milý rituál, to zaprvé. Zadruhé se tím krmila jejich slovní banka slovy, která třeba dosud neslyšely. A je důležité, aby děti měly už před školou tuto slovní banku co největší.
Kdy bychom měli začít číst třeba před spaním?
Čím dříve, tím lépe. Určitě od prvního roku dítěte, od druhého pak už zcela nezbytně. Jsou i děti, které jsou zvyklé na jinou usínací proceduru. Většinově však platí, že předčítání před spaním je ze všech předčítání tím nejdůležitějším. Proč? Protože jde o přechod ze světla do tmy. To je atavismus, který jsme zdědili ze zvířecí říše. A ten je spojen s obavou a nejistotou. Dítě v této chvíli potřebuje blízkost, doprovázení.
Mgr. OLGA KUBECZKOVÁ, Ph.D., z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity vede semináře o literatuře pro děti a mládež a zaměřuje se zvláště na současnou tvorbu a v jejím rámci na problematiku nekvality a kýče a na básnickou tvorbu. Rodičům by doporučila knižní produkce nakladatelství Běžíliška, nakladatelství Labyrint/Raketa, nakladatelství Meander (zvláště edici Reporelo).
Michal Černík, Daisy Mrázková, Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Josef Čapek, František Hrubín, Karel Čapek, Josef Lada, Jiří Kahoun, Miloš Macourek, Ondřej Sekora, Zdeněk Svěrák, Milena Lukešová.
Více najdete na celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/zlate-tituly
Tereza Říčanová, Ivan Binar, Jiří Dvořák, Daniela Fischerová, Robin Král, Ester Stará, Milan Starý, Tereza Šiklová, Marka Míková, Daniela Krolupperová, Radek Malý, Tereza Vostradovská, Ivona Březinová, Olga Černá, Klára Pondělíčková, Pavel Šrut.
Více najdete na nejlepsiknihydetem.cz