Proč je skvělé mít jedno, dvě nebo i více dětí?

Jaké výhody spatřují rodiče jedináčka, dvou dětí a dokonce čtyř dětí oproti jiným?

Maminka Lenka, syn Matěj (6)

První, co mě napadne, je rozhodně méně práce. Vidím to v porovnání s kamarádkami, které mají více dětí a nevědí, kam dříve skočit. Je to sice sobecké, ale je to tak. Trávení času s mým synem je pro mě velká radost, protože se spolu dokážeme na všem domluvit a vymyslet plán tak, abychom si ho spolu vždycky hezky užili.

V případě dalšího dítka by muselo docházet ke kompromisům, kdy ne vždycky je ve finále každý spokojený. Svému synovi věnuji plnou péči, jak fyzickou, emociální, tak i finanční. Jsem si však vědoma, že kolektiv je pro dítě velice důležitý, a tak se snažíme stýkat s jinými dětmi jak jen to je možné.

Bydlíme v pavlačovém domě přímo v přízemí, kde ze dveří vybíháme rovnou na dvorek. Téměř všichni sousedé mají děti, které si spolu na dvorku neustále hrají. Když je pěkné počasí, vypadá to u nás v domě tak, že každý druhý byt má otevřené dveře dokořán a rodiče si děti pěkně po očku kontrolují.

V těchto chvílích jsem naprosto spokojená a šťastná, že i přesto, že Matěj nemá sourozence, má kolem sebe spoustu kamarádů.

Maminka Zuzana, dcery Mia (7) a Elen (4)

Jako maminka dvou holčiček ve věku sedmi a čtyř let si troufám říct, že výhody vícečetné rodiny převažují.

Prvorozená Mia je odmalička velmi extrovertní a samostatná. Oproti ní mladší Elen je citlivá a spíše plachá. Uz kvůli ní ji její temperamentní sestru přeji. Může se o ni opřít, má v ní vzor a především díky sestře jí stoupá sebevědomí, které je prostě nutné pro budoucí život.

Z mého pohledu jejich naprostá odlišnost je úžasná v tom, ze se učí patřičnému přístupu k jinému typu člověka a vzájemnému respektu (ač tedy pozvolna).
U mne jako u matky se mateřská láska znásobila, a to je "bohužel" nepřenosná informace. Ráda je pozoruji, při hře, při sdílené radosti, lumpačení... a obzvláště v kolektivu, kde si vzájemně vypomáhají a stále drží při sobě, což občas v rodinném kruhu nebývá. O to víc jsem vděčná, že je jejich láska pevná jak hrad!

Tatínek Petr, dcery Veronika (12), Klára (10), synové Lukáš (6), Adam (3)

S manželkou máme čtyři děti. Nejprve jsme měli dvě biologické - Verunku (12) a Klárku (10). Pak jsme si vzali do pěstounské péče dva kluky – Lukáška (6) a Adámka (3).

Původně jsem sice manželce tvrdil, že když bychom měli ještě jedno své dítě, tak že by to už byl kluk, já si do třetice docela věřil, ale manželka mi zas tolik nevěřila.

Poznali jsme se v diagnostickém ústavu (pozn.: byli jsme tam jako vychovatelé, ne vychovávaní) a měli jsme i praxi z dětských domovů, věděli jsme tedy, že dětí, o které se jejich rodiče nemůžou starat, je dost. A tak jsme si postupně vzali do pěstounské péče dva chlapečky. Čili je nás doma šest. A to už je pěkná skupina. Lze tedy konstatovat, že naše domácnost je genderově vyvážená.

Zatímco obě holčičky chodí zpívat do jednoho skvělého sboru, dále jedna tančit a druhá stepovat, a taky obě hrají na klavír, tak Lukášek je mladý hradecký hokejový brankář a na turnaji v Liberci už byl jako předškoláček vyhlášen nejlepším hráčem týmu (pyšnějšího otce jsem tam neviděl).

Kromě toho chodí plavat a je také dobrovolným hasičem. Áďa je zatím malý, ale už se chce začít učit bruslit. Čili když má člověk větší počet dětí, které navštěvují spoustu nejrůznějších kroužků (nevyjmenoval jsem všechny), tak to vyžaduje mít minimálně dva semestry z time managementu, nebo ženu schopnostmi podobnou té, kterou jsem si vzal. Je to tedy výhoda mít 2 holky a 2 kluky.

Vždyť si navíc představte mě na druhé hodině sborového zpěvu anebo manželku na druhé hodině hokeje... Samozřejmě občas na vystoupení chodím a manželka na významnější zápasy taky.

Výhodou je taky to, že děti mají mezi sebou zhruba tříletý věkový rozdíl. Nemusíte tedy najednou přebalovat 4 děti. A taky o stejné hračky se obvykle nepřou. Zatímco nejmladší hledá oblíbeného plyšáka (je to pták tuším z Lidlu a říká mu Pípák), nejstarší hledá, kde má nejsilnější signál wi-fi.

Výhodou věkového rozdílu u dětí je taky to, že je nemáte všechny najednou v pubertě, ale že si toto úžasné období budete v následujících letech užívat permanentně. A má to i další výhody.

Když máte víc dětí, tak pořád slavíte. To máte: svátky, narozeniny, Velikonoce, Den dětí, konec školního roku, Mikuláše, Vánoce, a v případě dětí z pěstounské péče slavíme navíc i dovezeniny, což je výročí dne, kdy jsme si je přivezli z kojeneckých ústavů. A teď si to vynásobte počtem dětí. A samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na nás dospělé. I když popravdě: letos se mi stalo, že jsem poprvé zapomněl na výročí svatby. A představte si, že můj argument, že jednou za třináct let na něco zapomenout není špatný průměr, neobstál…