Maminka.czMiminko

Miminko láskou rozhodně nerozmazlíte. Proč jsou milované děti sebevědomější?

Michaela Láchová 14.  3.  2024
Vedle zpřetrhaného spánku, rozvrkočených emocí a přebalovacího kolotoče přichází do našich životů společně s miminkem i nebezpečně velká dávka roztomilosti. Co když jí a vůbec lásce k drobečkovi ale podlehneme příliš a miminko rozmazlíme? Povím vám teď, proč se právě tímhle rozhodně nemusíte trápit!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Kdykoli se zeptám maminek, které vychovaly své dnes už dospělé děti, co by dnes udělaly jinak, dostává se mi téměř totožných odpovědí. Méně by uklízely a více si s dětmi hrály. Neposlouchaly by už rady ostatních o tom, jak a co mají dělat, a více by naslouchaly své intuici. A miminko by už rozhodně nenechávaly vyplakat a více by ho mazlily… Obzvlášť to poslední slýchávám od generace dnešních babiček a prababiček stále častěji. A důvod, který je tehdy vedl k tomu, dělat to jinak? Hlavně dítě nerozmazlit!

VIDEO: Jak porozumět pláči miminek?

Pokaždé mi vytane na mysli stejná otázka: Dá se miminko rozmazlit? A souvisí láska a rozmazlování spolu až tak úzce, že mezi ně lze dát v podstatě rovnítko? Dula, laktační poradkyně a pětinásobná maminka Monika Valová na to má jasný názor. „Dítě se láskou rozmazlit nedá! Často pomáhám ženám po porodu s kojením a slýchávám názory jejich matek a babiček, že by neměly kojit pořád, neměly by s ním spát, neměly by reagovat na každé uprdnutí, protože si na to dítě zvykne a maminky prý budou mít závisláka. Ale tak to opravdu nefunguje,“ vysvětluje.

Čím víc lásky, tím spokojenější dítě

Naopak v tomto případě platí podle jejích slov přímá úměra. „Čím více necháme dítě nasávat lásku, tím rychleji se jí nabaží a opustí sebevědomě a beze strachu náruč, protože neřeší to, zda se do ní bude moct kdykoliv vrátit. Považuje to za samozřejmost. Pokud si dítě neprojde dostatečně fází otevřené náruče s pocitem nekonečného bezpečí, vždy se to projeví v jeho osobnosti a v životních postojích,“ podotýká s tím, že to pak může mít vliv na vztahy člověka v dospělosti, protože už jako dítě se musel spolehnout jen sám na sebe, a proto má z otevření se druhému člověku strach.

Každá máme jinou cestu, protože stejně jako jsme každá jedinečná, i naše děti jsou originály. Ale bránit se něčemu jen kvůli tomu, že to chce někdo jiný, nějaký náš „našeptávač“, který nám vykládá o tom, co a jak fungovalo jemu, to určitě nemá smysl. Pokud vaše miminko pláče a vy cítíte, že je třeba ho pomazlit, pomazlete ho. Dívejte se mu do očí, dotýkejte se ho, zpívejte mu, zkrátka dělejte to, co zrovna cítíte, že je pro vás oba nejlepší.

Rozmazlit dítě je snadné, šťastnější ale nebude!

Milujte po svém!

Miminka a malé děti doteky potřebují, což potvrzují i mnohé vědecké studie. Doteky dítě uklidňují a dávají mu pocit bezpečí, který potřebuje. Vyplavují dokonce oxytocin neboli hormon lásky. To, co konkrétně vaši vzájemnou lásku s miminkem posílí, je velmi individuální. „Každá žena má vzhledem ke svému temperamentu a povaze ke svému dítěti autentický vztah. Nechtěla bych vyjmenováváním jednotlivých prvků vztahové vazby vzbuzovat u žen pocit, že nejsou dobrými matkami, protože nenaplňují nějaký seznam. Naopak si myslím, že je důležitější posilovat mateřskou intuici, kterou máme všechny. A také podpořit ženu v tom, že cokoliv po porodu cítí, je v tu danou chvíli opodstatněné. Dokonce si může dovolit necítit nic, sama jsem to zažila po porodu prvního syna,“ říká Monika Valová.

Láska k dítěti je podle jejích slov silný cit spojený s odpovědností a velkou životní změnou, a tak může novorozenou matku klidně i vystrašit. Uvědomění si, že to malé bezbranné miminko je na mně úplně závislé, může spustit obavu ze selhání. „Radit v tu chvíli ženě, že by měla své dítě více hladit, nosit, zpívat mu nebo s ním spát v jedné posteli, by bylo kontraproduktivní, protože postupem času dojde každé mámě, že její děťátko nepotřebuje nic víc než cítit tep jejího srdce, na který je zvyklé z dělohy, a není potřeba se srovnávat s tím, že sousedka to dělá jinak. Úplně stačí, když si po porodu žena vezme dítě do náruče a nechá své srdce, aby udávalo rytmus její lásky,“ dodává.

Porod v hlavní roli

Velký vliv na to, jak se vzájemné lásce budete moct oddat, má mimo jiné právě i porod. Vzájemný vztah ovlivňuje nejen jeho průběh, ale i následný bonding a samopřisátí, které v ideálním případě po porodu následuje, a také průběh prvních dní po porodu. „Pokud během porodu zůstane žena ve své síle, to znamená, že v každém okamžiku rozhoduje o svém těle i dítěti, dává skutečně informovaný souhlas zdravotníkům a nezalekne se po porodu ani odpovědnosti za své dítě, se kterým plynule posiluje vědomý kontakt, snadněji tak posílí i svou lásku a intuici,“ vysvětluje.

Rozmazlené a nesamostatné dítě nevychováme tím, že ho budeme zahrnovat láskou. Právě naopak. Sebevědomé a šťastné děti jsou děti milované. I u miminek nastávají situace, které ani jako sebevíc milující rodiče prostě nemůžeme vyřešit, alespoň ne hned. Jako třeba novorozenecká kolika či bolesti bříška. „Vždy maminkám říkám, že je hrozně důležité být s miminkem a přijmout jeho pláč. Asi stoprocentně klidná být nemůžete, ale když víte, že jste pro miminko udělala vše, a přesto pláče, není to ve vašich rukou. Tedy vlastně je. Dítě je přesně tam, kde má být, ve vašich rukou a na správném místě. Na milion procent cítí, že jste u něj a že sdílíte jeho trápení. A to mu nesmírně pomůže a posiluje ho to do budoucna. Opět tím utužujete pozitivní vazbu, která pomůže později,“ potvrzuje Vanda Schreierová, mimo jiné lektorka plavání kojenců a batolat.

Irský dramatik George Bernard Shaw kdysi řekl, že ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu. Nutno říct, že té se v mnoha ohledech podléhá velmi snadno. Vždycky ale musíme samozřejmě počítat s menšími či většími důsledky. Však my víme… U mateřské lásky se toho rozhodně bát nemusíme. Protože zdravé lásky není a ani nemůže být nikdy moc. A není proto třeba snažit se držet ji na uzdě.

ROZHOVOR:

Mgr. Monika Valová, dula, laktační poradkyně a terapeutka ženské bylinné napářky, sebevedomarodina.cz

Když otevřu vaše stránky, vykoukne na mě věta "love is all you need". Jde o vaše životní motto? Je to skutečně to jediné, co v životě potřebujeme?

Myslím si, že láska je skutečně jediné, co potřebujeme, pokud ji vnímáme jako životní esenci, která je ve všem dobrém. Pokud bychom vnímali motto doslova a považovali lásku za to absolutně jediné, co je v životě důležité, asi by to bylo dost naivní. Láska je pro mě metaforou spokojeného, zdravého, bohatého a vědomého života, který toužím žít. Když si řeknu, že láska je vše, co potřebuji, nepodléhám tolik negativním vlivům okolí, špatným zprávám, únavě nebo frustraci, protože si uvědomím obrovský vděk za to, že můžu milovat a jsem milována. Díky tomu si všímám pozitivních věcí kolem sebe, které často přestáváme vnímat pod tíhou povinností nebo nějakého tlaku. Tam, kam teče naše pozornost, vkládáme svou energii. A proto se snažím milovat život i se stinnými stránkami. Musím se přiznat, že mě to naučila moje práce, kdy jsem denně vystavena silným životním příběhům žen.

Velmi často se láska spojuje s rozmazlováním. Existuje u dítěte nějaká věková hranice, kdy už je podle vás možné láskou dítě rozmazlit?

U lásky neexistuje žádná hranice nebo limit. Děti se potřebují cítit stále milované, aby se mohly bezpečně rozvíjet a učit nápodobou. Rozmazlit je můžeme tím, že jim například dáváme nadbytek pozornosti a bereme jim možnost se osamostatňovat. Třeba když nenecháme batole nebo starší dítě ani na chvilku zabavit se samo, celé dny mu řídíme jeho činnosti a hry, potom po nás bude ze zvyku pozornost vyžadovat i ve věku, kdy se předpokládá, že by se už mohlo pomalu odtrhávat od máminy sukně. Neumí totiž být samostatné. Nebo když si děti kupujeme a vyměňujeme náš čas strávený s nimi za hračky, sladkosti a další berličky.

Jak se vyhnout přílišné závislosti, popřípadě nezdravé fixaci dítěte na matku, a naopak?

Dítě se stává na matku nezdravě fixované pouze proto, že dlouhodobě žije ve vztahu, ve kterém si ho matka postavila na úroveň svého partnera, přičemž jeho otec stojí na druhé koleji. Takto vychovávané dítě může trpět třeba oidipovským komplexem a žárlí na svého otce, kterého považuje za soupeře. Prevencí je udržovat zdravý partnerský vztah a zdravý vztah matka-dítě. To znamená neobracet po porodu svou pozornost pouze na dítě, maximálně po dobu šestinedělí, kdy se matka s dítětem sžívá, a být všímavá k sobě i svému partnerovi a k naplňování vlastních potřeb, nejen těch mateřských. Pokud je fixována na dítě matka, měla by si uvědomit, že zatěžuje jeho vývoj. A že pro něj představuje břímě, které pro ni dítě nese z lásky, ale nic dobrého mu to nepřináší. Je to vlastně taková opičí láska, kterou mu jednou vyčte stylem: „Obětovala jsem pro tebe svůj život.” Jenže to žádné dítě od svých rodičů nechce.

Témata: Děti, Porod, Láska a vztahy, Rodina, Mateřství, Miminko, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Rodiče, Matka, Spánek, Emoce, Monika Valová, Vanda Schreierová, Příběh žen, Vztah, Věková, Maminka, Břímě, Kolotoč, Výklad, George Bernard Shaw, Láska